Článek
Štědrý den je v naší rodině opravdový svátek. Každý rok ho trávíme všichni společně, přestože už dlouho se sestrou u rodičů nebydlíme. U nás se totiž ještě snažíme dodržovat vánoční zvyky jako je lití olova nebo rozkrajování jablíček, po rozbalování dárků chodíme na půlnoční mši do kostela. Proto byla moje matka tak šokovaná, když jsem jí sdělil, že na letošní svátky nepřijedu a strávím je pouze se svou přítelkyní.
Plakala mi do telefonu, že to bude poprvé a že jí to přece nemohu udělat. Snažil jsem se jí vysvětlit, že v tom není nic osobního vůči ní a otci, ale že za to mohou děti mojí sestry. Už několik posledních Štědrých dnů mi totiž doslova pily krev. To, co jsem zažil loni, ale bylo zdaleka nejhorší.
Na dodržování jakéhokoliv vánočního zvyku se tváří kysele, přijde jim to trapné a nechtějí být za vesnické burany. Ano, nezdráhají se to říci takto doslova. Při večeři si projíždí mobilní telefony, zda jim náhodou někdo nepíše na sociálních sítích. Když je napomenu, tak je jim to úplně jedno. A když to řeknu mé sestře, jejich matce, tak je obhajuje, že jsou zlaté a že jsou to prostě děti a chtějí si hrát. Jenže to už dávno nejsou žádné děti. Neteři je třináct let a synovci patnáct. Ani jeden na Ježíška dávno nevěří, a tak by z toho mohli mít alespoň trochu rozum.
Pozornost si u nich získá pouze jediný moment večera. Rozbalování dárků. To se vrhnou pod stromeček a hledají dárky, které jsou určeny výhradně pro ně. Ostatní dárky je nezajímají. Když je poprosíte, aby vám podaly ten váš, pošlou vás slušně do háje. A jejich matka se jen usmívá a neřekne ani slovo. Balící papír na dárcích doslova cupují, až lítá všude kolem. To, co se pod ním ukrývá, si ale jen ledabyle prohlédnou a hned odhodí. Ani je to skoro nezajímá.
Přijde mi to, že dárky dostávají, jen aby se utratil budget, který na jejich nákup rodiče mají. Ničeho si ale neváží, snad jen pokud dostanou peníze v obálce. Ty si hned dají do peněženky a už plánují jaké všechny věci si koupí. Mně takový Štědrý den ale absolutně nedává smysl. Když pak jdeme na půlnoční, tak se v kostele pošťuchují, nadávají si a člověk je musí napomínat, protože se na nás ostatní lidé otáčejí. A řekne jim něco jejich maminka? Ne, zase nic.
Letos si tak uděláme pohodové Vánoce pouze s přítelkyní. K rodičům dorazím na Boží hod a dáme si společný oběd. Alespoň tak jsem mamku uchlácholil. I když to tedy bylo pod podmínkou, že tam nebude má sestra s dětmi.
Tahle situace je mi moc líto. Snažil jsem se v době, kdy byly děti ještě malé, do jejich výchovy zasahovat, trochu je vzdělávat, vzbuzovat u nich zájem, ale vždy jsem za to dostal od sestry jen vynadáno. Tak jsem to nechal být. A tady je výsledek. Já už se ale na tom podílet nehodlám.
