Pouť skrze sedm kostelů věčného města: Záhadné krypty, monumentální kupole i místo popravy

Tradice návštěvy sedmi poutních kostelů Říma existuje již od roku 1553. My se po ní společně vydáme. Až někdy budete v Římě, můžete si zvolit vlastní trasu, ale každý poutník by ji dle tradice měl zahájit nebo zakončit v bazilice svatého Petra ve Vatikánu, v hlavní baště křesťanství. Jedná se o největší církevní stavbu na světě co do počtu návštěvníků, kteří se do jejich útrob vejdou. Vnitřní prostory baziliky pojmou kolem 60 tisíc návštěvníků, celý areál včetně náměstí před bazilikou dokonce 80 tisíc.

Bazilika svatého Petra vypadá monumentálně hlavně z dálky. Pokud stojíte přímo před ní na náměstí svatého Petra, vidíme jen malou část celého komplexu. I tak má stavba svoje kouzlo i z těchto míst. Celé náměstí obklopuje mohutné sloupořadí, které nás doslova semkne v srdci křesťanstva.

Kdybychom měli možnost vidět kompletní baziliku v celé své kráse, budeme ohromeni její rozlohou. Délka tohoto svatostánku je 211,5 metru, šířka pak dosahuje až 137 metrů. Spolu s úchvatnou kopulí je výška baziliky neuvěřitelných 136,5 metru.

Svůj náboženský význam nepopře ani místo, na kterém byla stavba postavena. Nebylo totiž zvoleno náhodně. Bazilika byla vystavěna na místě hrobu svatého Petra. Původní stavba tu stála už od první poloviny 4. století, avšak papežové se sem přesunuli až kolem roku 500. Svatostánek, který můžeme navštívit dnes, má svůj původ v 16. století, kdy byla původní zchátralá bazilika nahrazena dnešním veledílem Donata Bramanteho. Po jeho smrti se na pozici vedoucího stavby vystřídali slavní umělci jako Raffael Santi, Michelangelo Buonarroti nebo Gian Lorenzo Bernini.

Tuto stavbu zná ale asi každý, ať už je věřící nebo nevěřící. Tady však naše cesta po sedmi poutních kostelech věčného města začíná. Dnes se podíváme ještě do jednoho z těchto sedmi svatých míst. Následuje bazilika San Lorenzo fuori le Mura neboli bazilika svatého Vavřince za hradbami. Traduje se, že na místě před touto bazilikou byl kdysi popraven svatý Vavřinec. Právě proto byla bazilika pojmenována právě po něm. Tehdy tu však žádný kostel nestál.

Stavba se skládá se ze dvou diametrálně odlišných částí. Ze starého kostela, který nechal postavit papež Pelagius II. v roce 580. Druhá část byla přistavěna před tento kostel a tím k němu napojena ve 13. století papežem Honoriusem III. Interiér kostela je bohatě zdobený freskami. Pod hlavním oltářem se nachází krypta s hroby svatého Vavřince a svatého Štěpána. K velkému odhalení došlo později při vykopávkách, kdy byly pod kostelem pod úrovní ulice objeveny další krypty, avšak dodnes není jasné, kdo v nich byl pohřben.

San Lorenzo fuori le Mura je na první pohled nenápadný kostel, který ale zaujme svým interiérem a různorodým stářím. Řadí se k největším architektonickým klenotům Říma a byl naší druhou zastávkou na pouti po sedmi kostelech.