Článek
Příspěvek o bydlení je sociální dávkou, která může mnohým občanům, jejichž náklady na bydlení převyšují třicet procent čistého příjmu vytrhnout trn z paty. Když jsem se dozvěděl, co musí člověk splňovat, aby na něj měl nárok, zjistil jsem, že mezi takové lidi patřím i já. No a tak jsem si hned podal žádost. Vše jsem vyřešil bez problému online, nikam jsem nemusel. Formuláře byly navíc velmi jednoduché a návodné, takže jsem s vyplňováním neměl sebemenší problém.
Žádost o příspěvek jsem vyplnil v dubnu a doložil jsem všechny potřebné doklady za první čtvrtletí letošního roku. A pak už jsem jen čekal. První částku příspěvku jsem měl obdržet již za duben s výplatou v první polovině května. Když se tak nestalo, neřešil jsem to. Věděl jsem, že určitě mají na úřadu práce, kde se příspěvek podává, mnoho takových žádostí a že zkrátka a dobře nestíhají. Když byl ale červenec a já stále neměl na účtu ani korunu, začal jsem to řešit.
Na informační lince úřadu práce mi řekli, že v systému moji žádost ani nevidí, tím pádem se ještě nezačala zpracovávat. Na konkrétním pracovišti úřadu práce telefony po několik dní nikdo nebral. A tak mi nezbylo nic jiného, než se na pobočku úřadu práce vydat osobně. Ovšem takových lidí, co tam bylo, jsem snad na úřadu ještě pohromadě neviděl. Čekal jsem dvě hodiny, než na mě přišla řada. Paní u přepážky byla moc milá a slíbila, že celou věc postoupí jako urgenci, protože už to dávno mělo být vyřízené. Slíbila mi, že se mi do 14 dnů někdo ozve. A tak jsem s nadějí, že se celá věc konečně pohne, odjel domů.
Slib zaměstnankyně úřadu práce se však nenaplnil, a to jsem byl velmi trpělivý. V srpnu jsem se vydal na úřad práce znovu. Tentokrát jsem narazil na paní, která byla ještě příjemnější, bylo však vidět, že s počítačem to opravdu neumí. Snažila se kolegyni, která příspěvky zpracovává, poslat moje údaje mailem s označením „mimořádná urgence“. Musel jsem ji ale radit, jak si řádek s mými iniciály, aby je nemusela přepisovat, překopíruje. Pak měla problémy i se samotným odesláním emailu. Byl jsem ale u toho, když email odešel, a tak jsem opět úřadu práce uvěřil.
To jsem ale neměl dělat. V září jsem tam musel znovu, na začátku října ještě počtvrté. Vždy jsem si musel vystát onu neskutečnou frontu, protože objednání předem na určitou hodinu sice funguje, termíny jsou však zarezervovány na několik týdnů dopředu. Vždy se mi dostalo té stejné odpovědi. Moje žádost měla být již dávno vyřízena, zřejmě došlo k chybě a mám být trpělivý, protože žádostí je hodně a zaměstnanců málo. Při efektivitě, kterou jsem viděl, se ani nedivím.
Když jsem byl na úřadu práce počtvrté, nespokojil jsem se jen s paní za přepážkou, ale žádal jsem o schůzku se zaměstnankyní, která mě má přímo na starosti. Pouze díky tomuto osobnímu setkání se věci nakonec daly do pohybu. Pracovnice mě v následujících dnech několikrát kontaktovala emailem a dávku mi přiznala. Zpracovala přitom moji žádost jak z dubna, tak z července. Je tak dost možné, že mi již brzy bude na účet poukázána částka příspěvku na bydlení za šest měsíců.
Příspěvek na bydlení má být ale dávkou, která pomáhá lidem v nouzi. Pokud je na něm člověk závislý existenciálně, pak jistě nemůže čekat půl roku na jeho vyplacení a věří v měsíční pravidelnost. Na odsouvání platby nájmu po dobu šesti měsíců jen tak nějaký pronajímatel nepřistoupí. Navíc si každý nemůže dovolit si brát dovolenou pokaždé, když potřebuje navštívit příslušnou pobočku úřadu práce. Mě to stálo čtyři dny. A to se přitom vše dá vyřídit z pohodlí domova a online.
Zpracováno na základě:
a vlastní zkušenosti
