Článek
Pomyslné dveře pražské zoo se poprvé veřejnosti otevřely na svátek sv. Václava, a to 28. září roku 1931. Ovšem první debaty na téma založení zvířecí parku se vedly daleko dříve. Nejvíce se v této souvislosti skloňují dvě jména, a to jméno středoškolského učitele Jiřího Jandy a cestovatele Viléma Němce. Nakonec to byl právě zastánce Jiří Janda, který dostal na starosti přípravné práce a později se stal jejím prvním ředitelem. Dokonce ani dnes neodmyslitelně spjaté místo v pražské Troji nebylo kdysi první volbou. Tou měl být ostrov Štvanice. Do zoo, která měla kdysi jen 24 hektarů se jako první zvíře nastěhovala vlčice Lotta. Další následovalo lvíče Šárka, koně Převalského nebo o dva roky později jako dárek pár lachtanů kalifornských od tehdejšího předního komika Vlasty Buriana.
Že se za ta léta zoo vyvíjela se můžeme sami přesvědčit i z unikátního snímku Neděle v pražské zoo, natočeného Československým státním filmem v roce 1949. Hned na úvod se dozvídáme, že je Praha taková kamenná pohádka, ale že Pražané závidí obyvatelům Brna jejich přírodu. Přitom jich spousta neví, že ten pravý kontakt s přírodou mají takříkajíc přímo pod nosem v pražské Troji. Přitom si stačí vzíti jen půlden volna, naskočit na „elektriku“, jak se tenkrát označovaly tramvaje, či si vzít kodrcavý autobus a vyrazit. Co návštěvníky hned na první pohled uhrane, je dozajista tehdy největší obyvatel pražské zoo, 20letý slon Baby, který ochotně zvedá svého opatrovníka na klu, jako by se ani nechumelilo. Dále zde návštěvníci mohou obdivovat posvátné opice Hanumani, o kterých se ale neví, jak se do zoo dostaly, neboť jsou považovány ve svém prapůvodním prostředí za božstvo a tak se nesmí chytat, ani jinak s nimi nakládat. Dále je zde k vidění roztomilý mýval severní, který je dnes v české republice nepůvodním druhem žijícím ve volné přírodě. Ten v zoologické je ale obzvláště čistotný, neboť si vše pečlivě umyje, než cokoliv pozře. Dále jsou zde rozšafní tučňáci, hroch s nadváhou a spousta ptačí havěti.
Mezi tu se zařadil i majestátní orel bělohlavý, který i přesto, že se normálně vyskytuje na Balkánském poloostrově, byl chycen v tehdejším Československu. Snad proto, že ho tam zavál vítr. Co nás asi může nejvíce na dobovém snímku zarazit, je 60letá galapážská želva. Ta se ve snímku sune jako malý živý tank a na svém krunýři, pro pobavení ostatních, vozí nezbedné děti. Snad jí těch pár kil navíc nijak nevadí, neboť ona sama váží 120 kg. Pokud vás tehdy bolely nohy, cestu mezi jednotlivými expozicemi zvířat vám mohl usnadnit povoz s koňmi. Ti vás mohli dovést třeba k výběhů koňů Převalského. Pražská zoo byla totiž jedničkou v jejich odchovu. Nebo třeba k dalšímu vzácnému tvoru, damanovi syrskému. Zoo Praha tehdy ve světě zazářila, když se jí povedlo odchovat mláďata tohoto vzácného mnohokopytníka.
Daman syrský
Krom upravených výběhů návštěvník mohl také ocenit krásné výhledy na Prahu, nebo se jen tak natáhnout do stínů borovic. Ze snímků se také můžeme dozvědět zajímavá data. Například, že vstupné návštěvníků pokryje zhruba polovinu denní režie zoo, která činí 20 tisíc Kčs, nebo že pořizovací náklady na stelivo a krmivo ročně stojí více než 1,5 milionu Kčs. Zajímavý je rovněž i údaj o denních dávkách čerstvého prvotřídního masa. Toho totiž zvířata spořádají na 150 kg. Jen lev a tygr dohromady sežerou 16 kg.
Od té doby se leccos změnilo, a tak můžeme být právem hrdí, že Zoo Praha patří do světové top pětky zoologických zahrad světa. Dnes už své děti sice na želvím krunýři nepovozíte, ale zase můžete probádat 58 hektarů krásné přírody a podpořit ji v záchraně ohrožených druhů, za což obdržela již několik cenných ocenění.
Zpracováno na základě:
