Článek
Zoja Kosmoděmjanská se narodila na území tehdejšího Sovětského svazu v roce 1923. Už v mládí byla zastánkyní komunistické ideologie, která se tou dobou šířila Ruskem, a tak se už v patnácti letech stala členkou komunistického svazu mládeže. A nezůstalo jen u slov. Když začalo nacistické Německo na Sovětský svaz útočit, odmítala Zoja jen nečinně přihlížet. Chtěla k rozvědce.
Po výcviku se Zoja účastnila akcí, ve kterých se snažila sabotovat německý postup. Společně se svými kolegy kladla na silnice hřebíky či přestřihávala dráty telefonního vedení. I když velká část Zojina oddílu byla Němci povražděna, její úspěchy v ní zanechávaly pocit, že jí se nic takového nemůže stát. A tak ztratila ostražitost, což se jí nakonec stalo osudným. Když chtěla v místě pobytu Němců podpálit stáje, byla přistižena a uvězněna. Němci ji krutě a brutálně mučili. Ani tak ale Zoja nepodlehla a nepromluvila. Druhý den tak Němci vystavěli šibenici a Zoju oběsili. I ve chvíli své smrti neztrácela Zoja naději v to, že Německo bude jednou poraženo. Zemřela, když jí bylo devatenáct let.
Jako by to ale nestačilo, smrtí Zoji to neskončilo. Krutí němečtí vojáci zohavovali i její mrtvé tělo a pak se s ním fotili. Byl to příklad nelidské válečné krutosti, který trval celý měsíc. V lednu 1942 se pak její fotografie spolu s popisem příběhu bezejmenné dívky objevil v ruském deníku Pravda. Nebyl sice zcela pravdivý, jeho autor jej sestavil pouze z vyprávění místních vesničanů, přesto se dostal až ke Stalinovi. Ten byl odhodlaností dívky tak zaujat, že se rozhodl, že jí in memoriam udělí titul Hrdiny Sovětského svazu a její příběh použije pro komunistickou propagandu. Nařídil proto, aby bylo zjištěno, jak se dívka jmenovala a kým byla. A pak na jejím příkladu demonstroval krutost německých okupantů, kteří ublížili nevinné dívce, která bojovala za svůj lid.
Zoya Kosmodemyanskaya na fotografii, který byla zneužita
Když pak v rozhlase o Zoje promluvila i její matka, rázem se z jedné fotografie stal velmi silný příběh pro celé Rusko. Každé město v té době toužilo po Zoje něco pojmenovat. Měnily se tak názvy ulic či označeních pionýrských oddílů. Dokonce i jedno pohoří ležící na území dnešního Kazachstánu neslo její jméno. Vznikl propagandistický film a založeno bylo i muzeum Zoji Kosmoděmjanské.
Když se ale Sovětský svaz rozpadl, začalo se všechno zpochybňovat. A neřešilo se jen to, zda Zojiny činy proti německým vojákům měly vůbec smysl, řešilo se i to, zda byla Zoja psychicky v pořádku. Dokonce se objevily i názory, které tvrdily, že vůbec nemuselo jít o Zoju Kosmoděmjanskou a že byla záměrně chybně identifikována jen proto, aby měl Sovětský svaz svého obětního beránka.
Spekulovalo se také o tom, že Zoju vůbec neumučili němečtí vojáci, ale že ji zabili místní zemědělci, jimž se nelíbily její diverzní akce. Kde je skutečná pravda se dnes už asi nedovíme. Jisté zůstává jen to, že z fotografie umučené dívky se stala jedna z nejslavnějších fotografií v historii lidstva.
Zpracováno na základě:
