Článek
Když šel před třemi lety Vyšehrad: Fylm do kin, nebylo mému synovi ještě ani dvanáct let, i když se mu už tyto narozeniny blížily. Zkusil se tenkrát zeptat, zda bychom ho na ten film s manželkou nevzali, protože je pro mládež bez doprovodu nepřístupný. Věděli jsme, že se jedná o mimořádně vulgární film, který pro takto malého kluka rozhodně není vhodný, a tak jsme mu řekli razantní ne. Byl z toho sice smutný, ale dál už to neřešil. A my mysleli, že to máme z krku. Jenže letos se nám to vrátilo jako bumerang.
Představa, že syn ten film ve svém věku ještě neviděl, se následně ukázala jako lichá. Dnes existuje spousta možností, kde si film může pustit a my se o tom nemáme šanci dozvědět. A tak to bylo i v jeho případě. No a nyní vstoupilo do kin pokračování s názvem Vyšehrad Dvje. I když syn s otázkou dlouho otálel, věděli jsme, že se něco děje.
Před pár dny jsme se dozvěděli, že obcházel všechny příbuzné včetně babiček a dědečků a vykládal jim, jak miluje fotbal a jak má rád herce Jakuba Štáfka, který ve filmu hraje hlavní roli, a že by si moc přál ten film vidět. O obsahu filmu se ale ani slovem nezmínil. Ti, co věděli, o jaký film se jedná, hned věděli, že je tahá za nos, starší příbuzné ale přiměl k tomu, aby si o tom s námi chtěli promluvit. Trvalo však jen pár minut, než jsme jim vysvětlili, co za tím stojí.
Film Vyšehrad Dvje je stejně jako jeho první díl uváděn s tím, že je nevhodný pro nezletilé osoby do 12 let a zároveň je nepřístupný pro nezletilé osoby do 15 let. A tak babičky a dědečkové hned pochopili, že ani pro čtrnáctiletého kluka to není nic, co by musel nutně vidět. A tak synovi nezbylo nic jiného než nakonec přijít za námi.
Naše zamítavé ne ale tentokrát nepřešel tak snadno jako před třemi lety. Ztropil scénu, ve které nám vyčetl, že jsme hrozně staromódní a že první díl už stejně viděl, tak o co jde. Zároveň nám začal vyčítat prakticky vše, co jsme pro něj za uplynulý rok udělali. Jsou to podle něj věci, o které nestál. Zmínil dokonce i vánoční dárky. A sice to, že se tvářil spokojeně, aby nám udělal radost a neurazil nás, přestože se mu ty „nevkusný hadry“, co jsme mu koupili, vůbec nelíbí. A jedinou věc, po které opravdu touží, mu nesplníme.
Byli jsme z jeho chování doslova v šoku. Dostal vyloženě nervový záchvat, ve kterém na nás křičel, jak jsme strašní a že je to „otřesný život“ s námi. Jenže já ho opravdu na takový film vědomě pouštět nechci. Z nějakého důvodu je hranice stanovena na 15 let a tím to pro mě končí. Dělat synovi doprovod na nevhodný a tak trochu i nemravný film rozhodně nebudu.
Věřím, že si syn najde způsob, jak film vidět, aniž bychom o tom věděli. My už ale stejně budeme ti nejhorší rodiče na celém světě. A na jeho názoru už asi nic nezměníme.
Zpracováno na základě:
a komerční webové stránky kin a předprodejců vstupenek
