Článek
Jan Libíček se narodil v roce 1931 ve Zlíně do rodiny strojního zámečníka a úředníka v Baťových závodech. Sice se vyučil zámečníkem, ale už v té době se u něj projevovaly herecké sklony. Jako herec tak začínal v místním zlínském divadle. Po absolvování DAMU začal hrát v pražských divadlech a propracoval se i k filmovým rolím.
Právě díky tomu si ho dnes můžeme pamatovat jako představitele mnoha rolí, na které se nezapomíná. Hrál jednu z trojice hlavním mužských rolí v nestárnoucí komedii Světáci, zahrál si psychiatra v Dívce na koštěti nebo preceptora v nejslavnější české pohádce Tři oříšky pro Popelku. V roce 1974 se pustil do natáčení své poslední filmové role v komedii Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Ve filmu jsme ho ale nakonec vidět nemohli. Zemřel během natáčení a jeho role byla přeobsazena.
Jan Libíček byl velkým milovníkem jídla. Dopřával si ale hlavně nezdravá, často i mastná jídla. Když přišel z natáčení domů v pozdních hodinách, dokázal se do takových jídel pustit i v noci. Přestože žil ve šťastném partnerství, kde vychovával dvě nevlastní dcery, které miloval jako vlastní, jeho slabost pro jídlo se postupně stávala jeho závislostí. Začal trpět záchvaty hladu, kdy dokázal zkonzumovat, na co přišel. Právě kvůli tomu začal přibývat na váze a objevila se u něj cukrovka. K lékaři se však neodvážil.
Herec měl z lékaře tak panický strach, že své nemoci, o kterých tušil, že jimi trpí, nijak neléčil. Bál se totiž, že by mu lékař zakázal to, co na životě miloval. Jídlo. Pomalu mu začala selhávat játra a jeho nedbalost ke zdravotnímu stavu si vybírala svou daň. Ani v té době k lékaři nešel. Tvrdil, že má fóbii z bílých plášťů.
Libíček byl odpůrcem plýtvání potravinami, a tak dokázal na place po svých kolezích dojídat i prošlé potraviny. To se stalo i tehdy při natáčení Dr. Mráčka. Libíček si ten den dopřál zkyslé mléko po Vladimíru Menšíkovi a šel natáčet jednu ze scén filmu, kdy se měl projíždět na lodičce po Vltavě. Jenže právě na vodě na něj přišla slabost. Když se na loďce postavil, zavrávoral a spadl do Vltavy.
Podařilo se ho sice včasně vytáhnout, dokonce se i z dočasného bezvědomí probral, když však nad sebou spatřil sklánějícího se lékaře, dostal panickou hrůzu. Panika z toho, že by ho mohl lékař vyšetřit a zjistit, čím vším trpím, a zakázat mu jídlo, byla tak velká, že se před ním dal na útěk. Moc daleko ale nedoběhl. Doslova po pár metrech skončil na zemi.
I když se lékaři snažili ho včas dostat do nemocnice, už mu nebylo pomoci. Praskl mu močový měchýř a následovala sepse. Už nešlo nic dělat. Při převozu do nemocnice přestalo srdce tohoto filmového velikána tlouci. Zůstala po něm jen památka, kterou nám už nikdo nevezme. Řada rolí, v nichž byl Libíček jedinečný.
Zpracováno na základě:
