Článek
Pohádku Tři oříšky jsem nesnášel už od mala. Vadilo mi, jak moc je pohádka naivní a nesmyslná. Princ nepozná Popelku v jednoduchých převlecích, i když vypadá úplně stejně? To už mi jako dítěti hlava nebrala. Navíc mi nevyhovuje způsob natočení pohádky. Vše včetně kulis a garderóby mi přijde špinavé. Ani šlechta na plese nemá běloskvoucí šaty. A to platí i o Popelce.
Pohádku nemám rád také proto, že Popelka v podání Libuše Šafránkové je zde ztělesněním nevinnosti. A jako takové je jí neustále ubližováno, je ponižována svoji macechou a nevlastní sestrou. A ona jen slepě poslouchá jejich příkazy. Když si ji pak po plese chce princ vzít a ona má jedinečnou možnost se z tohoto područí vymanit, schová se, aby ji princ nenašel. Zkrátka mi u postavy Popelky chybí ten plamen vzdoru a odhodlání. Všeho se bojí a je si sama sebou nejistá.
Vadí mi také, že je pohádka natočená v koprodukci s Německem. Je tam spousta herců, které z jiných českých pohádek člověk vůbec nezná. Navíc jsou tyto postavy předabovány a celé to působí tak trochu uměle a nevěrohodně. Snad jediným pozitivem na celé pohádce je hudba. Líbivá hudba Karla Svobody, ústřední melodie a hit Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš v podání Karla Gotta jsou světlými momenty celého snímku.
A tak z těchto důvodu už od dětství tuto pohádku vynechávám. Jenže partnerka je naopak z rodiny, kde jsou Tři oříšky pro Popelku doslova modlou mezi pohádkami. A tak na ně naučila i naše děti. A těm se pohádka moc líbí. Takže je ve vánočním čase na našem televizním programu.
To, že uslyším v pozadí, jak Popelka volá na Juráška, bych asi ještě zvládl bez jakýchkoliv výhrad. Jenže manželka trvá na tom, abych se díval s nimi. Aby to mělo tu správnou atmosféru. To já ale vždycky rázně odmítnu. Pak se na mě ale podívají děti a poprosí, abych si sedl k nim. Hrozně rády si totiž u pohádek povídají o tom, co se tam zrovna děje a rozebírají to ze všech stran. A ty já zkrátka odmítnout nedokážu. Sednu si tedy a přetrpím zase nejhorší hodinu a půl dalších Vánoc.
Pozitivní na tom je pouze to, že takové pohádce alespoň rozumí. Vše je tam vyprávěno tak, aby to pochopili i ti nejmenší. V nových pohádkách, které se dnes točí, se někdy neorientuji ani já, natožpak naše malé děti. A musíme společně spekulovat o tom, co se to tam asi zrovna mohlo stát. V tomhle jsou Tři oříšky pro Popelku pro děti ideální.
Přesto, že je mi tak tato pohádka bytostně nepříjemná, za těch pár let, co na ni s dětmi koukáme, už jsem si na ni asi zvykl. No, musel jsem. Stejně ve mně ale přetrvává ten pocit z mládí, který mi říká, že tohle není nic pro mě. Ale co nadělám.
Zpracováno na základě vlastního názoru na pohádku Tři oříšky pro Popelku a nové české pohádky.
