Článek
Diamanty. Při pohledu na tyto překrásné přírodní kameny až přechází zrak. Leckterá žena touží být jimi obdarována a cítit se tak při jejich nošení výjimečná. Říká se, že diamanty jsou věčné, velmi cenné a některé snad možná prokleté. Jen málo z nich však splňuje všechny tři podmínky. Jeden z nich si ale za dlouhá staletí vybudoval pověst naprosté jedinečnosti. V průběhu věků se mu říkalo různými jmény. Ve světě byl známý jako Modrá Francie, Králův šperk nebo Tavernierův modrý drahokam. Řeč je o diamantu Hope, jak ho v novodobých dějinách znají všichni. Vznik tohoto překrásného modrého diamantu s vysokým obsahem boru se datuje do 17. století.
Byl to právě prospektor Jean Baptiste Tavernier, který ho přivezl z indického dolu Kollur do Evropy, aby ho prodal tehdejší bohaté královské rodině či šlechtě. Legenda ale praví, že Tavernier navštívil hinduistický chrám zasvěcený bohyni Bhúdeví, tedy bohyni Země. Při návštěvě tohoto chrámů spatřil sochu, jež měla namísto jednoho oka právě onen překrásný modrý diamant. Tavernier, který byl okamžitě okouzlen, se rozhodl pro podlý čin. Tím byla krádež tohoto blyštivého kamene. Když se druhý den mniši do chrámu navrátili a zjistili, co se stalo, uvalili na modrý diamant smrtící kletbu.
I když se samozřejmě jedná jen o pouhou pověru, diamant Hope napříč staletími svým majitelům přinesl údajně spousty utrpení, zoufalství a někdy dokonce i smrt. Jen po několika málo letech, co se kámen dostal do Evropy, se jeho prvním majitelem stal Ludvík XIV., který ho vyměnil za necelých 150 kg ryzího zlata, navíc za něj Tavernier získal šlechtický titul. Samotný panovník přežil, ale pohroma postihla většinu jeho potomků, neboť zemřeli v útlém věku. Během let byl kámen několikrát broušen. A tak se z původních 115 karátů zmenšil až na dnešních 45 karátů. Časem se stal součástí korunovačních klenotů francouzské královské rodiny. Ani ta to ale neměla s osudem jednoduché. Diamant nosila údajně Marie Antoinetta, která přišla o hlavu při popravě gilotinou. Během Francouzské revoluce se diamant ztrácí a je dlouhá leta nezvěstný. Objevuje se až začátkem 19. století u překupníka diamantů v Anglii.
Dalším významný vlastníkem, po kterém drahokam dodnes nese své jméno, byl Thomas Hope. Ten kámen dal svému synovci. I zde nastává tragická souhra okolností, neboť jeho synovec lord Francis zbankrotuje a přijde o svou ženu. Diamant nevalné pověsti, ale překrásného třpytu se po letech vrací do Francie, kde ho zakoupí obchodník Colot. Ten si vlastnictví užívá ale jen velmi krátce, neboť kvůlí psychickým problémům spáchá sebevraždu.
Počátkem 20. století je diamant opředen spoustou těchto pověr, a tak není lehké jej obchodovat. Toho se ale nebál majitel dnes již známé klenotnické rodiny Cartier. Diamant zakoupil značně pod cenou, zaslal ho do USA, kde ho nechal osadit menšími kameny, čímž vynikl jeho půvab. Takto zdobený kus šperku zcela okouzlil jeho předposlední majitelku a nositelku Evalyn Walsh Mcleanovou. Ta ho s manželem, který byl zároveň zámožným vlastníkem novin The Washington Post, zakoupila v přepočtu za zhruba 110 milionů korun. I když na pověry a kletby vážící se k vlastnictví modrého šperku nevěřila, za život ji stíhala jedna hrůza za druhou. Pro jinou ženu ji opustil manžel, který následně dovedl noviny k bankrotu a skončil v psychiatrické léčebně. Pak přišla o obě děti vinou drog a autonehody. Sama ke stáří přišla o téměř veškerý majetek.
Evalyn Walsh McLean
Dnes je díky donaci Tavernierův modrý diamant, jehož hodnota se odhaduje v přepočtu na zhruba 8 miliard korun, ve vlastnictví Smithsonova institutu, přírodovědného muzea, kde je vystaven a ročně láká miliony návštěvníků k obdivování jeho krás a tajemné minulosti.
Zpracováno na základě:
