Článek
Japonsko bezesporu patří mezi jednu z nejzajímavějších zemí na světě. Jedná se totiž o moderní zemi bohatou na tradice, inovace a plnou zajímavých kontrastů. Můžeme zde zabloudit v oslnění září milionů neonových světel hlavního města Tokia, nebo se rázem ocitnout v jedné z mnoha popuplárních zenových zahrad v Kjótu.
Tato země nás neustále fascinuje a motivuje lidi svou posedlostí k dokonalosti, která je hluboce zakotvená v místní kultuře a manifestuje se v širokém spektru životních oblastí různými způsoby.
Mezi jednu z nejznámějších oblastí, která propojuje umění s přírodní prvky, je technika bonsaj. Tento koncept starý více než tisíc let spočívá v upravování malých stromků do podob a tvarů těch plně vzrostlých. Troufám si tvrdit, že o tomto fenoménu zaslechl prakticky každý z nás. Japonci však zašli ještě dále a vyvinuli techniku zvanou daisugi. I přesto, že princip této techniky je velmi podobný bonsaj, výsledek je naprosto odlišný a fenoménální.
Sustainable forestry: lumber without cutting down trees. Daisugi is a Japanese forestry technique where specially planted cedar trees are pruned heavily (think of it as giant bonsai) to produce "shoots" that become perfectly uniform, straight and completely knot free lumber. pic.twitter.com/5ULYOmCkLp
— Wrath Of Gnon (@wrathofgnon) April 15, 2020
Jedná se o arboretní a lesnickou metodu z počátku 15. století z oblasti Kitayama. Tedy přesně z doby, kdy se v Japonsku, zejména pak v dnešním Kjótu, začaly stávat čajové ceremoniály (cha-no-yu) součástí každodenního života obyvatel. Právě díky růstu popularity těchto dýchánků se stále častěji stavěly nové noblesní čajovny, na které bylo zapotřebí kvalitní voňavé dřevo, jež snadno odolávalo vlhkosti, plísním, ale také které bylo pevné a snadno zpracovatelné a mělo co nejmenší podíl suků. Pro tyto účely byl proto nejčastěji využíván kitajamský cedr, který splňoval veškeré parametry a navíc roste téměř svisle.
Jelikož 15. století bylo stoletím prosperity, poptávka po tomto dřevě byla až neúnosná a Japoncům mnohdy nestačila vhodná půda pro výsadbu nových stromů. Díky tomu přišli tehdejší lesníci s neobvyklou metodou daisugi. Tato metoda dovoluje vytěžit daleko více dřeva z mateční rostliny při stejném využití půdy. Zjednodušeně řečeno se jedná o silné prořezávání větví, které vyrůstají kolmo z původního pařezu, místo pokácení celého stromu a výsadby nového. To zapříčiní, že z kmenů vyrostou výhonky až dokonale rovné, podobné původním stromům. Ty se i nadále každých několik let ořezávají o boční větve, což jenom umocňuje pocit jedinečného stromu. Právě proto v některém z ohledů tato technika připomíná bonsaj. Než mohou být tyto stromy pokáceny k dalšímu dřevozpracování, trvá to obvykle 25 až 30 let.
Tato technika je známá i v našich končinách. Je využívaná již od středověku, a to v pasečných lesích. Dnes bychom ji mohli pozorovat například, když vzniká výmladkový les. Lesníci ji však v oblibě příliš nemají, i když se jedná do určité míry o udržitelný způsob hospodaření.
Japonsko tak pro nás dále zůstává fascinujícím zdrojem inspirace a inovace již po celá tisíciletí. Neuškodí si tedy jednou za čas připomenout jejich tradice a udržitelný vztah k přírodě a možná se od nich něco přiučit.
Zpracováno na základě:
