Článek
Po nástupu komunistů k moci probíhala v Československu na počátku 50. let hospodářská krize. Bylo potřeba více vyrábět a více produkovat. Kde na to ale vzít lidi. Komunisté proto tehdy vymysleli plán, který nazvali akce 77. Podnětem ke vzniku tohoto projektu bylo tvrzení, že v účtárnách se lidé jen povalují a nic nedělají. Bylo proto ustanoveno, že s úředníky, kterých bylo v tehdejším státě opravdu velké množství, je třeba něco udělat. I oni by totiž měli přiložit ruku k dílu.
Akce 77 byla nazvána podle toho, že komunisté měli v plánu nahnat do továren 77 tisíc úředníků, kteří by s výrobou pomohli. Dnes by asi nic takového neprošlo, komunisté si s tím ale před více než 70 let hlavu nelámali. Nařízení bylo nakonec podepsáno 25. června 1971 a zmiňovaný počet úředníků byl poslán do průmyslových a zbrojních továren.
I když se v případě úředníků jednalo většinou o vzdělané osoby, k práci v továrnách ale nebyli kvalifikováni. To však komunistům nevadilo. To byla přesně jejich představa budování nového komunistického státu. Vzdělaní ředitelé skončí u pásu a na vysoká místa se dostanou obyčejní dělníci. Vždyť i mnoho komunistických představitelů pocházelo z dělnické třídy, a tak se jim jejich plán zamlouval. Za příklad se tedy tehdy nedávalo vzdělání, ale praxe na obtížných manuálních pozicích. A právě takoví lidé se pak mohli na společenském žebříčku posouvat výš a výš.
Komunisté tento „úklid“ vzdělaného obyvatelstva maskovali hospodářskou krizí, avšak jednalo se pouze o systematické odstranění nepohodlných lidí na místa, kde o nich nebude slyšet. A to se jim také povedlo. Jenže zapomněli na jednu podstatnou věc. Krize skutečně zuřila a úředníci v továrnách napáchají více škody než užitku.
Nějakou dobu to na první pohled fungovalo a komunisté si splnění akce 77 chválili. Jenže pak pochopil, jak hrozného omylu se dopustili. Nevzdělanci v kancelářích svou pozici nezvládali, nebo jim to trvalo mnohem déle než povolaným osobám. V továrnách se naopak neplnil plán. Výroba byla pomalejší a počet zmetků se výrazně zvýšil. Vše bylo jinak, než si komunisté představovali. A tak začal pomalý návrat pracovníků na své pozice.
Komunisté si ale stále stěžovali na to, že v kancelářích sedí příliš mnoho úředníků a že nemá kdo pracovat manuálně. Jenže i za tohle si komunisté mohli sami. Jejich zestátňováním podniků rostla náročnost administrativy. K tomu ještě navíc vyžadovali kontrolní orgány, které by po celém státě na všechno dohlížely. Celý jejich plán na zeštíhlení administrativy státu nemohl dopadnout jinak než totálním fiaskem. Lidé se sice nakonec vrátili na místa, kam patřili, ve vedení komunistické strany ale stejně příliš kvalifikovaných odborníků nikdy nebylo.
Zpracováno na základě
