Článek
Mysleli jsme to dobře. Nabídli jsme dětem, že je vezmeme na několikadenní poznávací výlet do Říma. A byly z toho doslova nadšené. Řím znaly z různých filmů a seriálů a toužily se tam podívat. Jen jsme netušili, jak málo o něm vědí. První moment, kdy jsme se zarazili, nastal ještě před naším odletem. Děti se nás zeptaly, na jakém kontinentu se ten Řím nachází. Když jsme se jim snažili vysvětlit, že je to přece Itálie, zíraly s otevřenou pusou a vypadaly zklamaně, neboť Itálie už jim tak exotická a zajímavá jako Řím nepřišla.
No nic, řekli jsme si. Až Řím uvidí, tak je dostane. Jenže to jsme se šeredně mýlili. Když jsme přiletěli večer do Říma a přesunuli jsme se na ubytování, hned začaly hlásit, že je to úplně normální město jako každé jiné. A nedalo se jim vysvětlit, že jsme v jeho moderní části a že do historického centra se půjdeme podívat až druhý den.
Druhý den se na prohlídku města docela těšily, tak jsem to bral jako pozitivní začátek výletu. Jenže už první pamětihodností to začalo. Šli jsme k Fontáně di Trevi. Když jsme se k ní blížili, před námi byly davy těch, kteří ji chtěli spatřit také. To je u této památky vcelku normální. Děti ale prohlásily, že jestli je to fronta na tu fontánu, tak ať je tam cokoli, tak to vidět nechtějí, i kdyby tam dávaly hamburgery zadarmo. Chtěl jsem je přesvědčit, ať si frontu vystojíme, že to stojí za to, ale nedaly se přesvědčit. Zkrátka si to odkráčely pryč a víc je nezajímalo.
V Pantheonu mi pak řekly, že toho až moc nadělám s kostelem, co má díru ve střeše. Myslel jsem, že se zblázním. Pomalu jsem ztrácel touhu jim tady cokoli ukazovat. Vzal jsem je tedy rovnou tam, kde jsem si myslel, že je to nadchne nejvíce. Ke Koloseu a Foru Romanu.
Když viděly pozůstatky římského fóra z ulice, tak mi oznámily, že jestli sem jdeme jen kvůli těm ruinám, tak že jsem si to mohl odpustit a mohli jsme jít radši někam na zmrzlinu. Vařilo se to ve mně, ale chtěl jsem jim vysvětlil, jaký význam Forum Romanum má a co všechno se tu odehrálo. Zbystřily akorát u jména Caesar, jinak mě vůbec neposlouchaly. Pořád opakovaly, že je to tu jen hromada suti.
Jestli je nenadchne Koloseum, tak už opravdu nevím, řekl jsem si. Když jsme se k němu blížili, tak ho nespustily z očí. Konečně něco, co je dostane, pomyslel jsem si. Pak jsme ale ke Koloseu došli a jejich nadšené výrazy byly pryč. Jeden z nich dokonce zahlásil: „Tak a mám toho dost. To tady není něco, co by nebylo rozbitý?“ Nechápal jsem, a tak mi to dovysvětlil: „To nevidíš? Vždyť i tohleto kolo má díru!“ Kolem bohužel myslel Koloseum a dírou jeho chybějící část.
Vzdal jsem to. Vzal jsem je na pizzu a na zmrzlinu. Pak jsme se jeli podívat na nedalekou pláž k moři, kde se alespoň zabavily. Když náš prodloužený víkend v Římě skončil, měl jsem radost, že už pojedeme domů. Příště si hodně rozmyslím, než je někam vezmu.
