Článek
Antonie Nedošinská přišla na svět roku 1885. Narodila se na pražském Smíchově do obyčejné rodiny. Otec, jenž měl umělecké sklony a zpíval v pěveckém sboru, se živil jako dělník. Možná právě odtud věděl, jak je těžké se prosadit a zároveň i uživit v umělecké sféře. Proto on, ani jeho žena svou dceru Antonii nikdy nepodpořili v jejím snu stát se herečkou. Trvali na tom, aby se vyučila poctivému řemeslu. A tak se taky stalo. Antonie se vyučila švadlenou. Její matka se domnívala, že Antonie není na životní dráhu herečky dostatečně krásná, a tak jí, jak Antonie často vzpomínala, říkala, že je lepší býti spokojenou švadlenou než nespokojenou herečkou.
Nedošinská si ale svůj sen od rodičů vymluvit nenechala. A tak tajně během studií na švadlenu navštěvovala hereckou školu a i soukromé kurzy u Želenského. Do hraní se okamžitě zamilovala. I přes odpor rodičů pak začala působit jako členka kočovných divadel. Cestování a hraní na různých místech republiky jí natolik bavilo, že se tomu věnovala celých deset let. Během tohoto období Antonie potkala i svého nastávajícího muže. Tím nebyl nikdo jiný než Jiří Nedošinský, ochotník, který byl povoláním bankéř. I když si mohl ze svého dobře placeného místa dovolit uživit oba dva, Antonie se nechtěla hraní vzdát. Aby spolu tedy manželé mohli trávit společný čas, vzdal se Jiří svého bankéřského postu a stal se ochotníkem na plný úvazek.
Nedošínská s Ferbasovou ve filmu Falešná kočička (1937)
Po návratu do Prahy se Nedošinská stala nedílnou součástí Švandova divadla a od roku 1928 dokonce členkou divadla Národního. I přesto, že divadelní prkna byla její doménou, to, co jí proslavilo po celém Československu, byl až film. Nejprve se do diváckého povědomí dostala jako herečka němého filmu. Zde ztvárnila role, které jí byly nejbližší, a to hospodyňky a maminky, kterým vdechla lidovost a jiskru. Svůj první němý film natočila už za svého působení ve Švandově divadle, a to díky tehdejšímu řediteli A. Fenclovi.
Prakticky ihned se stala velmi populární, díky čemuž těchto němých snímků natočila bezmála na čtyři desítky. Nedošinská se ale objevila i v klasickém zvukovém filmu, kde při jeho počátcích ztvárnila na padesát rolí. V těchto filmech často tvořila manželský pár s hercem Therodorem Pištěkem. Diváci je spolu milovali. Nejčastěji obsazované filmové manželé spolu tvořili od roku 1921 a díváky bavili svoji souhrou a jiskrností téměř pětadvacet let. Možná právě to jim později vyneslo v anketě České televize titul Nejoblíbenější pár století.
Antonie nebyla jen ukázkovou matkou na scéně, byla jí i v osobním životě. Bydlela kousek od Národního divadla, a tak často odbíhala domů, kde se starala o svého muže a dceru. Ráda vařila a aby uplatnila své vzdělání, tak taky šila. Protože byla Antonie větších rozměrů, špatně se jí sháněly šaty v konfekci. Byla proto nucena si je pro sebe šít sama. Za celý svůj život měla jen jednu osudovou lásku a tou byl právě Jiří Nedošinský. Ten však zemřel poměrně brzy a mladý. Antonii a jejich dceru opustil když mu bylo 43 let. Antonie pak již do své smrti roku 1950 žádného jiného druha neměla. Do hereckého nebe odešla ve věku 65 let při léčebném pobytu v Poděbradech. Navždy po ní ale zůstane odkaz v podobě devadesáti snímků, které tato průkopnice českého filmu natočila.
Zpracováno na základě:
