Článek
Na doporučení našich známých jsme se vydali na nákup do Polska. Říkali nám, že je tam většina věcí podstatně levnější, zejména tedy maso. Na internetu jsme se podívali na akční leták, který měl být platný v den, kdy jsme chtěli do Polska vyrazit. Skoro jsme nemohli věřit vlastním očím, co všechno se tam dá levně nakoupit. A tak jsme se skutečně odhodlali a vyrazili na nákup do 100 kilometrů vzdáleného města Kudowa-Zdrój. Naším cílem byl supermarket polského maloobchodního řetězce.
Na parkovišti před supermarketem ale nebylo kde zaparkovat. Museli jsme auto nechat v postranní ulici asi 200 metrů od obchodu. Všude bylo plno. Už to nás trochu vylekalo, ale nijak jsme to neřešili. Před supermarketem jsme ale pak narazili na další náznak toho, že dnešek nebude tak úplně pohodovým nakupováním za levně. Chyběly totiž košíky. Nikde nebyl ani jeden. A před supermarketem na ně čekala dobrých dvacet metrů dlouhá fronta. Když už jsme tam dojeli, tak jsme se do ní zařadili a dobrou čtvrthodinku čekali, než na nás přijde řada a my budeme moci vjet do toho slibovaného nákupního ráje.
Uvnitř jsme se ale prakticky nedostali ke zboží, protože všude byli lidi. Supermarket byl naplněn k prasknutí. Většina z nich měla naprosto plné košíky. Polštinu nebylo prakticky slyšet, když pomineme prodavače a obsluhu supermarketu. Všichni to byli Češi. My jsme tam byli poprvé, takže jsme tak nějak netušili, které výrobky jsou dobré a které bychom si měli koupit. Ostatní tu ale asi poprvé nebyli, protože určité typy potravin dávali do svých košíků po kvantech. Když na ně náhodou nezbylo, nebyl pro ně problém se s tím, kdo regál dovybral, poměrně ostře pohádat. Padali slova jako hamoun, typický Čech, škrt a podobně. V jednom případě jsme dokonce zaslechli i ostřejší slova.
Všude, kam jsme se dostali, byly poloprázdné regály. Obsluha supermarketu se je snažila doplňovat, ale prostě to nestíhala. I kdyby jich tam na to bylo víc, bylo by to k ničemu. K regálům se přes nakupující Čechy často ani nedostali. Do některých regálů už nebylo co doplňovat. Spousta věcí byla vyprodaná.
Když jsme to říkali našim známým, kteří nám výlet za nákupy do Polska doporučili, bylo nám sděleno, že tyto supermarkety mají všechno a vždy, ale aby na člověka zbylo, je třeba tam už být v čase ranního otevření supermarketu. My tam přijeli až na devátou hodinu a už jsme nesehnali skoro nic z toho, co jsme chtěli.
Pak jsme si dobrou půlhodinu vystáli ve frontě na pokladnu. Měli jsme čas pozorovat doslova rabování některých Čechů okolo. Z jejich konverzace bylo jasné, že ani neví, co kupují, ale zdá se jim to levné, tak to berou. Když na nás konečně došla řada, zaplatili jsme a s dvěma plnými taškami jsme se vydali domů. Teprve až po příjezdu do našeho města jsme při uklízení nákupu zjistili, že spousta z těch věcí, které jsme nakoupili, byla za jinou cenu, než jsme si mysleli. Některé akce totiž platily pouze s věrnostní kartičkou supermarketu a tu my samozřejmě neměli. A že tam tedy byly rozdíly značné.
V Polsku jsme byli na nákupech poprvé a asi taky naposledy. Tohle nám za to nestojí. Tady sice nakoupíme dráž, ale v naprosté pohodě a klidu. A to i před Vánoci. Nejvíc nás na tom mrzelo, že ten chaos a nepřehlednost tam dělají Češi, respektive že ten chaos a nepřehlednost tam děláme my.
Zpracováno na základě vlastní zkušenosti z návštěvy polského supermarketu.
