Článek
Staré Město pražské je jedna z nejstarších částí Prahy. Dnes už si ale toho z jeho původní podoby moc neužijeme. Na přelomu 19. a 20. století byla podstatná část čtvrti zbořena a pak znovu postavena. Tomuto kroku se říká asanace. Důvodem k tak razantnímu kroku bylo to, že v centru Starého Města se nacházelo židovské ghetto, takzvaný Josefov. Tam byly opravdu velmi úzké uličky, mnoho přeplněných domků a špatné hygienické podmínky. A protože se odtud šířila řada infekčních nemocí, bylo přistoupeno právě k asanaci.
Většina nejcennějších staveb však byla zachována a citlivě včleněna do nové zástavby. Stále tak můžeme obdivovat Staronovou synagogu, židovský hřbitov nebo křesťanský kostel svatého Martina ve zdi. A právě sem směřují kroky v našem článku, neboť se tu nachází něco zcela netradičního, co není k vidění na žádném jiném místě v Praze.
Přestože na místě stál už od 12. století a byl postaven v čistě románském slohu, později ho čekala gotická přestavba. Když pak v 17. století vyhořel, znovu změnil svou podobu. Na konci 18. století se ale přistoupilo ke zcela nezvyklému kroku. Kostel jako takový byl zcela zrušen z nařízení Josefa II., a tak byl přeměněn na byty, obchody a skladiště. V té době byste jej vůbec nepoznali. Zvenčí vypadal jako zcela obyčejný dům, kterých bylo v okolí mnoho.
Na začátku 20. století byl ale opět proměněn ve svatostánek a po bytech či obchodem tady nezůstalo ani památky. Na střeše kostela se ale nacházel jeden unikát, který podporoval legendu, která se v průběhu staletí Prahou šířila. Legendu o zkamenělém chlapci.
Unikátní chrlič ve formě chlapce s vyplazeným jazykem
Ta hovoří o tom, že se do nedalekého domu přistěhovala vdova se svým synem. Protože ale byli chudí, chodila si přivydělávat jako služebná. Její syn takového času využíval, aby prováděl lumpárny. Na kolemjdoucí ze střechy kostela sv. Martina vyplazoval jazyk. Když se jednoho dne vracela matka z práce, zahlédla před kostelem dav a šla se podívat, co se to tam děje. Na střeše kostela kostela pobíhal její syn a vyplazoval jazyk snad na každého, kdo šel kolem. V rozčilení matka na syna zakřičela, aby za takový hřích zkameněl. A tak se také stalo. Stala se z něj socha s vyplazeným jazykem.
Tohle je opravdu jen legenda a skutečnosti se ani trochu nepodobá. Vznikla ale z důvodu, že se na kostele sv. Martina ve zdi objevil zvláštní chrlič. Chrliče mívaly výhradně podobu skutečných či bájných zvířat, na tomto kostele se ale objevil chrlič v podobě chlapce s vyplazeným jazykem. Nikdo netušil, kde se tam vzal, ani jaký byl důvod chrliče v lidské podobě. Lidé tehdejší doby si tak vytvořili tuto legendu, kterou si podobu netradičního chrliče vysvětlovali.
Kostel sv. Martina ve zdi patří k těm nejkrásnějším a zároveň nejstarším, na které můžeme na Starém Městě narazit. Nachází se jen kousek od Národní třídy. Přestože prošel mnohými úpravami, dnes opět vypadá, jako kdyby tu oněch 900 let stál v prakticky nezměněné podobě.
Zpracováno na základě:
