Článek
Když se Marek Ztracený objevil na hudební scéně, moc jsem ho nereflektoval. Nepřišel mi nijak zajímavý ani jako zpěvák, ani jako skladatel. Hlas byl průměrný, písně obyčejné. Pak ale začal vystupovat se zpěváky zvučných jmen, jako byl Karel Gott nebo Hana Zagorová. A já zbystřil. V té době už ho moje tehdy budoucí žena poslouchala. A já si kladl otázku, jak může Gott nebo Zagorová zpívat s někým, kdo píše písně jako přes kopírák?
Ano, přesně tak to totiž zní. Když si moje žena pouští písně Marka Ztraceného, často váhám, jestli ta píseň, kterou jsem slyšel před deseti minutami už skončila, nebo zda stále hraje. Pro člověka, který je totiž nemá naposlouchané, jsou jedna jako druhá. Když jsem se o tom s mojí ženou bavil, doslova ji to rozpálilo do běla. Obořila se na mě, jak vůbec mohu urážet tak skvělého zpěváka, jako je Marek Ztracený.
Když vystupoval v létě roku 2023 v Edenu, moje žena na jeho koncert chtěla jít. A řekla mi to. Myslel jsem, že mě tím provokuje, protože ví, jak jsem na jméno Ztracený alergický. Po pár dnech se ale ukázalo, že to myslí vážně. Tenkrát jsem se ale asi nezachoval úplně správně a odsekl jsem jí, že na tohle opravdu nemám. A jestli chce jít, ať jde s nějakou kamarádkou. Pak následovala několik dnů tichá domácnost. Když jsem se pak rozhoupal, že jí tedy dvě vstupenky koupím, už bylo totálně vyprodáno.
Svoji ženu jsem tenkrát hodně zklamal. Nemohl jsem ale za to a v hloubi duše jsem za to byl rád. Jenže nedávno mi řekla, že se Ztracený po pěvecké pauze vrací na pódia a že od příštího roku plánuje koncerty. Dělal jsem, jako že je mi to jedno, přitom jsem ale přesně věděl, co musím udělat. Koupím jí vstupenky k Vánocům. Ať bych totiž vymyslel cokoli, hezčí dárek bych pro ni asi nesehnal.
I když bydlíme u Prahy, nekoupil jsem vstupenky přímo tam, protože nemáme rádi velké prostory, kde je hodně lidí. Vybral jsem raději blízkou Kutnou Horu. Koncert tak můžeme spojit s návštěvou tohoto krásného historického města. A o to lepší zážitek z toho žena bude mít.
Jenže teď mám smíšené pocity. Potěšilo mě, když si ty vstupenky pod stromečkem rozbalila, protože dokonce plakala dojetím, na druhou stranu se ale děsím toho, že mě čeká úloha doprovodu. Ztracený je totiž podle mé ženy tak úžasný, že na něj nechce jít s nějakou kamarádkou, ale chce mě přesvědčit o tom, že se ve svém názoru mýlím. A já nevím, jestli to dvě hodiny na koncertě ustojím.
Naštěstí budu mít ještě dost času se na to připravit, protože ten koncert se koná až někdy v červenci příštího roku. Jen abych ale půl roku dennodenně nemusel poslouchat, jak se na to žena těší a jak se nemůže dočkat. Možná jsem ale tím správným příkladem muže. Alespoň ženy vidí, co jsou pro ně muži schopní vydržet a obětovat.
