Článek
Zatímco budhistický mnich je celý život v totálním chillu a spěje tak k dokonalosti a nirváně, od našince se pořád očekává nějaké pinožení, zlepšování a posun. Takový budhistický mnich nepotřebuje žádný sebehodnotící formulář, aby posoudil, jak daleko je od nirvány. Kouzlo totiž spočívá v tom, zase se tolik nesnažit. Poněvadž koneckonců vaše sebehodnocení za běžných okolností nikoho nezajímá. Okamžik, kdy vaše sebehodnocení někoho začne zajímat, je totiž obvykle i tou chvílí, kdy je šéf hodlá využít k tomu, aby vám dal najevo, že vaše hodnota jako zaměstnance klesla k nule. Takto to funguje i při hodnocení spolupracovníků. Pokud nadřízený začne řešit vaše nicneříkající odpovědi o pracovním zapálení konkrétního kolegy, měl by si kolega začít balit fidlátka. A oba si můžete začít hledat novou práci.
Přiznávám naprosto otevřeně, že pracovní pohovory mi nedělají problém. Naladit se na personalistu a krmit jeho ego podporou všech HR ptydepe umím víc než dobře. Můžu vám tedy posloužit i pár radami, jak na to.
Personalistu ve skutečnosti vůbec nezajímají vaše odpovědi na jeho záludné otázky. Jediné, co chce vědět, je, jestli se dokážete zařadit do pracovního procesu, aniž byste nějak otravně vyčníval a přidělával mu práci, například s hledáním někoho dalšího na vaše místo.
Samozřejmě se to tak docela netýká odborných profesí. Pokud se hlásíte na místo šéfchirurga a při pohovoru se vás zeptají, jestli jste to už někdy dělal, není úplně dobře odpovědět, že pravidelně, a započítat do toho sledování divných asijských videí o tom, jak si někdo vynípává pupínky a operaci plyšového medvídka s utrženou ručičkou.
Ale jsou profese, kde na odbornosti naprosto nezáleží. Snadno je poznáte už podle názvu pozice. Jakmile nemáte ani nejmenší tušení, co se pod ním skrývá, jste na správné cestě. Může to být cokoli a teď jde jen o to, abyste správně prošel všemi úskalími pohovoru. Znala jsem i jednu slečnu, která na takové pozici pracovala dva roky a stejně mi nebyla schopná vysvětlit, co vlastně dělá. Takže směle do toho.
Jedna z rad, které vám dá každý kauč výběrového řízení (tuhle pozici jsem si právě vymyslela a docela vážně si říkám, že nebýt líná, tak do toho jdu) je, abyste si něco zjistili o firmě, do které se jdete o práci ucházet. Tak tahle rada je opravdu dobrá. Na tu dejte. Vykládat v masokombinátu, že jste vegan a chodíte demonstrovat před Vídeňskou operu, protože nabobové nosí kožichy, není úplně nejlepší nápad, to jistě uznáte. Podle mě není ani moc dobrý nápad chodit demonstrovat před operu a polévat cizí kožichy umělou krví, ale co se jídla týká, jezte si, co chcete. Ale, jak říkám, malá rešerše neuškodí.
Já jsem taky proto, abyste přišli slušně oblečeni. Slušně myslím ideálně oblek, dámy halenku, sukni nebo společenské kalhoty. Umytí, učesaní, bez nadbytečného kovu v obličeji. Nic, co na letišti vyvolává poplach, není vhodné. Jakkoli chápu, že pohodlí, osobnost a vlastní styl jsou důležité, nechte tyhle věci pro lidi, kteří se jdou předvádět, případně hledají místo budoucí top modelky USA. Tohle není poradna, jak přechytračit Tyru Banks. Vy jdete přechytračit průměrného personalistu a chcete obyčejnou průměrnou práci pod důchodem, takže nesmíte vyvolat dojem, že jste nějaká velká individualita.
Dále si pamatujte, že na dotaz „Proč jste odešel z předchozího zaměstnání?“ nikdy neodpovídáme že šéf byl debil, i kdyby to dotyčný měl napsáno na vizitce. Protože personalista se vás na to neptá proto, že by ho zajímalo, proč jste z předchozího zaměstnání odešel, ale proto, že chce zjistit, jestli náhodou vy nejste takový debil, abyste pomlouval předchozího zaměstnavatele. Nikdo nechce zaměstnat zhrzeného jedince, který ani neumí ve vlastním zájmu pořádně lhát.
Tohle například byl důvod pádu bývalého premiéra Standy Grosse, blahé paměti. Nešlo vůbec o to, že by nedejbůh byl zkorumpovaný, to se v podstatě od premiéra v našich končinách tak nějak očekává. Ovšem nikdo nestojí o premiéra, který nedokáže ve svém zájmu vymyslet lež, která by byla alespoň tak věrohodná, abychom mohli předstírat, že jí věříme. Jak prokristapána takový člověk chce lhát ve prospěch České republiky, když to neumí ani ve svůj prospěch?
Kdepak. Na otázku „Proč jste odešel z předchozího zaměstnání?“ zásadně odpovídáme stylem „Cítil jsem potřebu něco změnit.“ „Neměl jsem pocit, že využívám veškerý svůj potenciál“ a, pro lidi těsně nad hrobem, chci říct před důchodem, doporučuji „Chci se naučit něco nového“, „Vnímám to jako šanci někam se posunout.“ Pokud chcete být patetický, můžete použít i „Cítím, že mám ještě co dát“, ale s tím bych šetřila. Průměrný personalista nebývá úplně blbý a pozná, že přehráváte.
Někam se posunout je dobrá mantra pro uchazeče o zaměstnání. Milují to i zaměstnavatelé, ovšem pouze do té doby, než se ukáže, že se uchazeč, nyní tedy již zaměstnanec opravdu chce někam posouvat. Zejména, chce-li se posouvat v platovém zařazení. To hned opadne entuziazmus.
S tím souvisí i další otázka – kde se vidíte za pět let. Tady na fantazírování spíš uberte. Těžko uspějete se sdělením, že hodláte do pět let nahradit nejvyššího šéfa, anebo, ještě hůř, personalistu, který s vámi vede pohovor. Tady doporučuji použít něco nezávazného např: „rád využiju všech možností, které mi firma nabídne, ale zatím si nechci dělat nějaké konkrétní plány“, „chci se nejprve seznámit s duchem firmy, než se posunu dál“, což si rozumný personalista přeloží jako: „šmarjá, já vůbec netuším, co bude za pět let“, a bude s vámi velmi spokojen. Případně můžete nezávazně navrhnout, že „hodlám na sobě pracovat a uvidíme, jaké možnosti se přede mnou otevřou“, z čehož opět realistovi vyplývá, že budete dělat svoji práci a neotravovat s nějakým povyšováním.
Další věc jsou benefity. Tam by měl panovat realismus na obou stranách. Nemůžete zahltit potenciálního zaměstnavatele požadavky na celotýdenní home office, firemní auto, gelové nehty a volné vstupenky do ZOO, když se ucházíte o práci v call centru. Stejně tak si dejte pozor na nabídku služebního mobilu (držková, že nejste v sobotu v jednu v noci na příjmu, je obyčejně součástí balíčku) a teambuildingové akce (když nejste v sobotu v jednu v noci na pracovním e-mailu, tak koukejte aspoň stmelovat kolektiv kolektivním zvracením v moravském vinném sklepě společně s lidmi, které moc neznáte a ani o to nestojíte).
Pokud se budete držet těchto jednoduchých doporučení, nemůžete nakonec neuspět. S jednou výjimkou tedy, pokud jste žena přes padesát, tak si nedělejte starosti s přípravou. Až vás totiž personalista uvidí čekat před kanceláří, jediné, co ho napadne, bude, že jste přišla vyčistit potahy na židlích v zasedačce.
