Článek
Ha!
Dostala jsem vás, že jo?
Já proti sexu vůbec nic nemám, ovšem už to prostě není tak žhavé téma, jako bývalo před třiceti lety. To jsme tuhle výzvu k povídání o sexu používaly s kamarádkama pokaždé, když na mejdanu pohasínala zábava. Když člověk zrovinka žádný sex neměl, aspoň se mohl o nějakém dozvědět, a čím to bylo pikantnější, tím lepší. S lásku vzpomínám na kámošku, co po jednorázovém zástoji nemohla najít kalhotky a dotyčný mládenec tvrdil, že jí je snědl. No, který manžel ženy v našem věku tohle udělá? Zase jim to ale nemůžeme mít za zlé, poněvadž spolknout krajkové nic, jaké nosí dvacítka, je disciplína, v níž nemusíte mít schopnosti polykače mečů, ovšem zkuste se popasovat se stahovacími, vyztuženými spoďárami do pasu s elastanem a silikonovými proužky pro lepší držení. I hroch by před touhle výzvou couvnul. Pravda tedy je, že když se sejdeme dneska, bavíme se o sexu už jenom s jednou kamarádkou, protože ona je taky jediná, která k tomu má ještě co říct.
Dneska, jak nám víno dodá odvahu odhalovat si navzájem pikantní tajemství z našich životů, tak se nebojíme jít opravdu do hloubky, ale sex už to není, vzácný pane. Do placu postupně házíme patní ostruhy, pak pokračujeme celkem nevinným vysokým tlakem, vysokým cholesterolem, načež to přebíjíme úporným ekzémem, zhoršujícím se zrakem a zubními náhradami a s klesající hladinou v lahvi a stoupající v krvi se nebojíme ani inkontinence, prolapsu dělohy a hemoroidů. Po padesátce, jak vidíte, ženy taky často ztrácejí zábrany, ale už u toho nechcete být.
Já jsem samozřejmě ve skvělé kondici, Na druhou stranu nemůžu pominout fakt, že když mě někde dloubne, cítím podobné znepokojení jako ten pán, co si přečetl lékařský slovník a zjistil, že má všechny nemoci, které tam jsou. S výjimkou horečky omladnic, což se ho docela dotklo. To, že nemá horečku omladnic, samozřejmě. Mně se taky docela často stává, že chytím něco jen tak z internetu. Jak mě někde dloubne, musím se silou držet, abych nešla hledat, co to znamená. Pokaždé totiž zjistím, že nejspíš na něco umírám. Před časem jsem si nedopatřením přečetla definici hypochondrie a zjistila jsem, že tu mám nejspíš taky. Když se snažím dostat po ránu z postele do koupelny; a dáma v mém věku u toho už poněkud chvátá; chvilku mi trvá, než se rozhýbu. Ty patní ostruhy tomu taky moc nedodají a moje kolébavá chůze a huňatý růžový župan děti inspiruje k tomu, aby mě velmi nevhodně přirovnávaly k tučňákovi.
Ale jak říkám, jinak jsem ve skvělé kondici. Tuhle mě ovšem dloubalo, takže jsem se podívala na internet, načež jsem zjistila, že umírám, a tak jsem si šla pokecat k praktické lékařce. Musím se přiznat, že výraz pokecat je naprosto přesný. Čím jsem starší, tím víc mám potřebu si pokecat prakticky s každým a kdekoli. Dělám to všude. V práci kvůli tomu mám nařízené dva dny v týdnu home office, aby se v kanceláři vůbec něco udělalo. Zakecávám se i v obchodě a tuhle jsem stihla krátký rozhovor s paní, se kterou jsme jely v přeplněném výtahu z metra. Navzájem jsme si k mírnému zděšení spoluvýtahujících vyměňovaly návrhy, jak oblafnout výtah, aby si nevšiml, kolik se nás tam nacpalo, a rozjel se. Můj plán, že se rozdělíme na poloviny a budeme na střídačku vyskakovat, ji vysloveně nadchl. Možná jsem ovšem neměla zmiňovat o riziku, že se při dopadu urve podlaha. To nakonec asi bylo důvodem znepokojení ostatních ve výtahu, třebaže nikdo neskákal. Je to trochu děsivé, poněvadž se nejspíš stávám tou šílenou stařenou, na což jsem si myslela, že mám ještě dost času.
Ale zpátky do ordinace. Poté, co jsem si pokecala se sestřičkou, jsem si šla pokecat i s doktorkou, a ona během mého plkání usoudila, že by to mohl být žlučník a vzápětí navrhla, že nejlépe to vyloučíme tím, že budu držet žlučníkovou dietu. Moje námitky, že kdybych měla jíst ještě víc zeleniny, než jím, budu králík, a věř mi, milý deníčku, že o králících něco vím, smetla doktorka ze stolu dotazem, co jsem měla k snídani. Takže teda žlučníková dieta. Místo, aby se mi ulevilo, že neumírám, jsem v té chvíli usoudila, že by to snad i bylo lepší. Jestli něco fakt nesnáším, tak jsou to zdravotní diety. Ne, že by mi tolik vadilo držet nějakou dietu, ale zdravotní diety obvykle nedávají žádný smysl. Každý vám totiž řekne akorát to, co nesmíte jíst. A v podstatě nikdy nesmíte jíst vůbec nic, kromě suchého chleba. Jíst suchý chleba mi sice nevadí (vždyť vám říkám, že jsem králík, a ano, jím tvrdý chleba, jím ho už od dětství, dokonce si ho za tímhle účelem suším), ale člověk by měl mít vyváženou stravu. Takže jsem nakoukla na internet, co obnáší žlučníková dieta, a když jsem si v seznamu zakázaných potravin přečetla tvaroh a v seznamu povolených potravin taky našla tvaroh, usoudila jsem, že na tohle nejsem dost vzdělaná.
Načež jsem se šla objednat na sono břicha. Sestřička byla velmi milá a pak mi taky vysvětlila, co všechno před vyšetřením nesmím – jíst – OK, žádný problém – pít – OK, žádný problém – jít ráno na záchod, protože musím mít plný močový měchýř a nesmím pít – O… jakožecože?! V mém věku? To nedokážu. To prostě není biologicky možné! Jako bych před chvílí nemluvila o tom ranním spěchu dámy na toaletu, že?! A taky je to prostě nedůstojné. Už jenom když se o tom doslechlo dítě, dostalo hrozný záchvat smíchu a pravilo, že dostanu plenku, pokud mě má vézt autem. No, kdybych si ten plný močový měchýř měla vézt městskou, tak nejspíš vejdu do análů a překonám i toho pána, co si v metru stříhal nehty.
Jediný, kdo se nade mnou v této situaci smiloval, byl ten zatracený žlučník a přestal dloubat. To se mi často stává, že se moje choroby vyléčí samy prostou návštěvou u lékaře. Jakmile tělo zjistí, že ho beru moc vážně, dá mi najevo, že jsem drama queen a co jako mám, vždyť se nic neděje. To mu teda pěkně děkuju, protože mě ještě čeká nejen přeprava plného močového měchýře někam do tramtárie, a přitom jsem princezna na hrášku, co nesmí ani decentně zakašlat, aby nenastalo neštěstí, ve srovnáním s kterým je pláč obra Koloděje naprosto zanedbatelný, ale navíc i odběr krve v sedm nula pět ráno. Nic proti brzkému vstávání, ale já jsem sova, a stařeckou nespavostí tak trpím obyčejně večer, ráno jsem mrtvá. Ale, milý deníčku, dobře tomu starému tělu tak, nemělo si začínat, teď skončilo jako ten manžel, jehož manželka se po ránu zálibně prohlíží v zrcadle a říká, to ti teda, Karle, přeju!
Ale abych tě úplně neošidila o ten sex, řeknu ti to takhle. Říká se, že dámy s přibývajícím věkem ztrácejí o sex zájem. To není tak úplně přesné. Člověk už, pravda, už nebývá takový sexuální démon jako za mlada, ale v dlouholetém manželství to obyčejně bývají spojité nádoby. Prostě tak nějak žijete, nakupujete, vaříte, čtete si, jezdíte na dovolené, na výlety, sem tam za kulturou, uklízíte, poflakujete se po zahradě, krmíte králíky, hádáte se, chodíte na večeře a jak je to libido už takové letargické, tak vás až po čase najednou napadne, jak je to vlastně s tím sexem. Tak se zeptáte manžela a on vám řekne, že se mu loni nechtělo a letos uvidí.
