Článek
S těmi poštovními zásilkami je to, milý deníčku, vůbec zvláštní. Máš firmu s několikasetletou tradicí, s pokrytím pomalu po celé zeměkouli, v oboru, kde se evidentně uchytilo a vzkvétá několik dalších firem, a ty jí nejen že nedokážeš udržet ziskovou! Ty ji nedokážeš udržet ani funkční?
Ono to trochu začíná u lidí. Já bydlím na malé vesnici, a tak jsem v podstatě v přímém přenosu pozorovala úpadek poštovních doručovatelů. My vždycky bývali poslední dům v obci a když v devadesátkách začal boom zastavování přilehlých polí, doručovatelkám se na to cizí území moc nechtělo. On teda systém zastavování plochy za dob tzv. podnikatelského baroka by zmátl i Mínotaura. Což, jak ti z nás, kteří mají klasické vzdělání (a četli v mládí starořecké báje), velmi dobře vědí, byl bájný netvor, napůl muž, napůl býk, který žil v bludišti zvaném labyrint.
Tady bych si, milý deníčku, dovolila mírnou odbočku. Ti z vás, kteří to klasické vzdělání nemáte, totiž vůbec netušíte, o co jste v dětství přišli. Oni ti starořečtí bohové byli totiž pěkně nadržená sebranka. Tak například chudák Mínotauros přišel na svět tak, že se královna Pásifaé zamilovala do krásného bílého býka, což byl teda trest za to, že ho její manžel nechtěl obětovat Poseidónovi. Takže si nechala vyrobit maketu švarné jalovičky a zbytek už patří do tvrdého porna. Je vám tedy jistě jasné, že můj mladistvý zájem o starověké Řecko byl podnícen touhou po rafinovanějších informacích, než byl zrovna Diův původ a Heřino sakrování. Ve starém Řecku bylo prakticky všechno poháněno a zapříčiněno nedostatkem či přebytkem sexu. Kdyby to moje milovaná prudérní maminka věděla, asi by můj vážný zájem o historii tolik nepodporovala. Ona to se mnou měla chuděra vůbec těžké. Jednou mi půjčila v místní knihovně Pohádky tisíce a jedné noci a teprve, když se rozhodla, že si to před vrácením přečte taky, zjistila, že je to nějaká erotická verze a byla velice rozhořčená, že jsem jí to s odporem nevrátila hned, jak jsem do toho nakoukla. Hehe. Jako vážně hehe. Kdo by to ve čtrnácti jako udělal?!
Nicméně abych se vrátila k profánním věcem. Když nám za domem začali stavět vzorové bludiště nových domů a v podstatě už se to od té doby nezastavilo, začala se nám ve schránce ve zvýšené míře objevovat pošta určená někomu naprosto jinému. Tak jsem jednou odchytila naši poštovní doručovatelku a stěžovala jsem si jí na to a ona mi s klidem odpověděla, že to dělá schválně, protože můj tatínek (dejž mu pánbu věčnou slávu) má jako důchodce dost času a může to těm lidem v nových barácích roznést.
Já si do té doby nedělala iluze, že pošťáky dobře platěj´, ale že je to až tak hrozné, že najímají lenochy a obecní blázny, jsem teda netušila.
Mimochodem, stalo se vám někdy, že vám pošťák hodil do schránky zásilku pro někoho jiného a vy jste to jako odpovědný občan chtěli vrátit, aby to mohli doručit správně? Ne? Tak to jste o hodně přišli. Jeden by řekl, že bude stačit, když to vrátíte poště. No ano, ale od myšlenky k provedení je daleká daleká cesta.
Předně nevím, jak pošta u vás (pokud vám tedy ještě nezrušili pobočku), ale ta naše mění otvírací dobu častěji než Imelda Marcosová boty. Místní obecní úřad mi posílá pravidelné informace o dění v obci a víc než z poloviny je to odkaz na změnu otvírací doby na poště. Takže trefit se do okamžiku, kdy mají v nějakou naprosto nepravděpodobnou dobu zhruba hodinu a půl otevřeno, je umění hodné věštkyně Jolandy. Prostě hodně někde budete. Nebo taky ne.
Když se vám konečně podaří příslušnou zásilku na poštovní úřad donést, narazíte na to, že ji úřednice nechce přijmout a navrhuje vám udělat si procházku po okolí a najít příslušné adresáty. Asi bývala Skautka a chce vás přimět k práci s mapou a buzolou. Netuším, jestli je to obecné doporučení, jak snížit zatížení poštovních úřadů, ale zjevně na to mají nějaké školení. Možná jsem podcenila i tu naši doručovatelku z devadesátých let. Nejspíš to byla průkopnice, která dneska vede poštovní školící středisko.
Prostě to mi někdo vysvětlete. Všechny ty zásilkovny, dépédéčka a pédééčka, déháelka, vído a já nevím co všechno. Neříkám, že jsou dokonalí, ale tak nějak se s nimi dá aspoň domluvit. Když vám volá Česká pošta, musíte být rychlí jako Indiana Jones, když vyměňoval tu zlatou sošku za pytlík s pískem. Jak jim nezvednete telefon do prvního zazvonění, tak už se vám s dotyčným doručovatelem nepodaří nikdy spojit. Protože oni zásadně nezvedají telefon, když jim voláte zpátky a když příště slyšíte o své zásilce tak je uložená někde v boxu obehnaném drátěným plotem, elektrickým ohradníkem a volně pobíhajícími vlky.
Mimochodem, tohle umísťování zásilek do jiných boxů, je-li ten vámi vybraný plný, je taky bojovka, kde jste zřídka vítězem. Tohle je ale specialita všech doručovacích společností, nejen pošty. Zásilkovna nám jednou uložila zásilku do boxu vzdáleného vzdušnou čarou zhruba 2 kilometry, což by se mohlo zdát, že není takový problém, pokud si tedy neuvědomíte, že vzdušnou čáru přetíná řeka a nejbližší most je od vás dvacet kilometrů.
V tomto duchu musím konstatovat, že nejlepší box je místní vietnamský obchod. Otevřeno mají prakticky pořád a vždycky je u nich volná kapacita. A ještě si tam můžete nakoupit.
Zatímco doručovatelé České pošty telefony nezvedají a zásilky doručují, kam je zrovna napadne, s ostatními doručovateli se dá domluvit celkem snadno. Například takový obvyklý pokyn – hoďte mi to přes plot – zatím nikdo nerozporoval. A takový Rohlík má doručovatele dokonce velmi slušné a příjemné. Já miluju nakupování na Rohlíku. Když mi někdo donese otravné a těžké věci až domů, tak je to k nezaplacení. Jediná potíž, kterou mám, je to, že já nikdy dost dobře neodhadnu množství podle uvedené váhy. U řezníka nakupuju podle oka, ale tady nevím. Takže se mi často stane, že si něco objednám, počítám s tím na oběd pro čtyři lidi a přijde mi porce pro jednu kočku.
Mně vám vůbec připadá, že lidstvo se obloukem vrací do nějakého původního nastavení. Nejdřív vymyslelo doručování zásilek pro široké obyvatelstvo, zautomatizovalo to, zdokonalilo a pak to pokazilo a nakonec skončíme tak, že až budeme potřebovat něco někam poslat, budeme si muset najmout formana Šejtročka. Vždycky mě pobaví, když v nějaké Agathě Christie čtu o tom, že vyděračský dopis přišel odpolední poštou. Já bych chtěla vidět slečnu Marplovou, jak by si poradila s naší doručovatelkou. Já bych doporučila obvinit ji z vraždy, a když o tom tak přemýšlím, tak už se mi v hlavě rodí zápletka nové detektivky.
Mimochodem, bývaly doby, kdy se poštou posílaly mrtvoly a první úkol každého detektiva bylo vypátrat, kde byl balík podán a kudy cestoval. No, to bych teda ráda viděla, jak by si s tím poradili dneska. Viděli jste někdy nějakou tu aplikaci, kde můžete sledovat doručování vaší zásilky?
Zásilku jsme převzali
Zásilku jsme odeslali do depa
Zásilku jsme převzali
Zásilku hledáme
Je v depu
Není
Zásilka je na cestě k zákazníkovi
Zásilka je v depu
Zásilku jsme převzali
Zásilku vracíme odesílateli
Zásilku jsme ztratili, ale rozhodně se k tomu nepřiznáme
Reklamaci můžete podat, ale k ničemu vám to nebude
V tomhle souboji prostě nemůže zvítězit. Jednou jsem si na pošťačku počkala u vrátek a nachytala jsem ji ve chvíli, kdy mi do schránky házela lístek, že jsem byla nezastižena. Myslela jsem si, že mám vyhráno. No, neměla. Ona tu zásilku ani neměla s sebou.
