Článek
Já mám teda jiný problém. Sice se mi již překlopila padesátka, nicméně mé tělo se rozhodlo vzdorovat věku a já začínám mít za to, že se brzy po vzoru anonymních alkoholiků začnu představovat „Jmenuji se Regina, je mi 54 let a stále menstruuji.“ A co je horší, já, jak jednou začnu, tak nevím, kdy přestat.
Vy se tomu možná smějete, ale když jsem si stěžovala kamarádce, s níž tento úděl tak nějak sdílím, pochmurně pravila: „Taky bych dala přednost jinému atributu mládí.“ Sice mě i tak napadají věci, které bych si z mládí uchovat nechtěla, třeba věčně zapálená lýtka a pupínky, ale než tohle, tak jsem snad i ochotná se do někoho nešťastně zamilovat.
Před časem jsem byla na přednášce o problémech spojených s klimakteriem, respektive perimenopauzou. Bylo to velmi zajímavé a upřímně, jak přednášející konstatovala, jedná se o něco, co dříve či později postihne zhruba padesát procent lidské populace, ale kupodivu se všichni tváříme, že o nic nejde. Tak se prý máme aspoň tvářit, že jsme královny.
No jo, ale tvařte se jako královna, když sedíte v nóbl restauraci, proti vám manžel a vy najednou dostanete nával jako prase. Takže manžel na vás kouká, jak z vás zničehonic proudí potoky potu, jste celá rudá a celé to vylepší otázkou: „Stalo se ti něco?“ a žena si v duchu či nahlas, podle nátury, vztekle říká: „Ježíšmarjá, co asi, mám nával.“
No, a ještě k té menstruaci. Hele, milý deníčku, já vím, že je to ošemetné téma a že se lidé o těchto věcech na veřejnosti moc nebaví, ale hergot mě to tak vytáčí. Ani ne tak, že se o tom nemluví, ale že se to děje. V tomhle věku se už člověk ani nemůže spolehnout na nějakou pravidelnost, a navíc se tělo obvykle rozhodne, že když už si dalo tu práci a začalo, tak přece neskočí po nějakých ubohých pěti dnech. A jedenáctého dne cyklu vám garantuju, že jste nejen otrávená, ale i chudokrevná, do schodů lezete pomalu po čtyřech a dostáváte se z toho další dva měsíce. Navíc vůbec netušíte, kdy a jestli to přijde, takže musíte být stále připravená a vybavená příslušným obalovým materiálem, a to vám garantuju, že zrovna ve chvíli, kdy k tomu dojde, je přesně ta chvíle, kdy s sebou nemáte vůbec nic.
Zaplaťpánbůh za ženskou solidaritu v tomhle. Pánové si možná myslí, že si ženy jdou po krku a ženské kolektivy jsou nesoudržné a kdesi cosi, ale ujišťuji vás, jak dojde na vložky, stojíme bok po boku v jedné řadě a nechtějte nás vytočit. Pravda, četla jsem před časem o jistém mládenci, který v zájmu solidarity s ženami s sebou nosí vložky, aby mohl v případné nouzi dámu podpořit, ale to zase nevím, jestli je ta správná cesta. Předně žádnou ženskou nenapadne se na tohle ptát chlapa a chlap, který přijde do společnosti a oznámí přítomným, že kdyby bylo potřeba, tak vložky jsou u něj k doptání, přes veškerou snahu být nápomocný, nejspíš skončí ocejchovaný jako úchyl. Ale třeba se mýlím.
Před časem běžela veřejným prostorem kampaň za volně dostupné vložky na veřejných záchodcích. Jak tomu v těchto případech bývá, rozhořela se kolem toho vášnivá debata, ve které padaly na obou stranách naprosto nesmyslné argumenty. Dámy se oháněly svým těžkým údělem a taky faktem, že takový toaletní papír je tam taky zadarmo, takže co. Opatrní spoluobčané obojího pohlaví namítali, že to lidi akorát rozkradou, v čemž měli nejspíš pravdu, protože u nás se ukradne prakticky všechno. Pánové se naopak předháněli ve vymýšlení čehokoli, co by se v jejich případě dalo postavit na roveň menstruaci, a oni by tak mohli tuto potřebu taktéž saturovat zdarma, respektive z veřejných zdrojů. Zejména mě zaujal jeden pán, který tvrdil, že muži jsou větší, potřebují více energie a pokud tedy budou mít ženy k dispozici vložky zdarma, on chce zdarma extra příděl potravin. Nejzábavnější byli ovšem ti pánové, kteří ženám velmi fundovaně vypočítávali, kolik vložek či tampónů tak průměrně spotřebují, a že je to vlastně za pakatel. Přála bych jim, aby aspoň jednou za život museli při návratu z dovolené sedět v autě deset hodin v igelitové tašce, aby neznečistili vozidlo, protože žádná z vložek, která jim ještě zbyla, tu spoušť prostě nezadrží. A takhle vydržet celou cestu, protože jakmile vstanou, tak jsou durch.
Na mně, když tohle totiž přijde, tak mám spotřebu jak menší dívčí internát.
Nejzajímavější mi ovšem připadal fakt, že prakticky nikomu nedošlo, jak je celá diskuze zbytečná, zejména s přihlédnutím k tomu, že u nás v podstatě žádné veřejné záchody zdarma neexistují. Všude se musí platit, přátelé! Takže představa, že na záchodku zaplatíte vstup a svižná důchodkyně vám odměří čtyři čtverečky toaleťáku, abyste neplýtvali, načež si naberete hygienickou pomůcku zdarma, je zcela zcestná. A co pánové možná nevědí, některé slušné podniky a restaurace tuhle možnost svým hostům na dámských toaletách nabízejí (hele, tady by se hodilo slovo svým hostkám, ale nějak se nedokážu přimět, abych ho použila).
Moji maminku, kterou jsem o tomto trendu informovala, neboť se zajímá o veřejné dění, to zaujalo a zejména tomu hladovému pánovi vzkázala, že s ním souhlasí, a že si myslí, že by měl mít nárok sežrat aspoň dvě vložky měsíčně zdarma.
Ale abych se vrátila k té klimakterické přednášce – bylo mi úlevou zjištění, že v podstatě všechny příznaky, které na sobě v poslední době pozoruji, a které jsem přičítala počínajícímu Alzheimerovi, revmatismu a nezadržitelně se blížícímu stáří, mají původ v nedostatku či přebytku pitomých, pitomých hormonů.
Například jeden pitomý hormon se rád usazuje v tuku, takže díky němu (děkuji pěkně) dámy nejen tloustnou, ale ony navíc tloustnou tam, kde se jim to nikdy předtím nedělo. A navíc tloustnou, aniž by z toho něco měly. Já chápu, že pokud se vykrmuju jako Jeníček s Mařenkou, dají se tlusté prstíčky očekávat, ale Ježibaba by do upečení dotyčných dětí měla zůstat jako lunt. Ale ono ne, držíte pomalu půst a přitom byste si mohla otevřít prodejnu s vlastním bůčkem.
A pak tady máme testosteron, který na rozdíl od ženských hormonů neubývá a způsobuje ošklivé věci jako například růst vousů a jiných nepředložeností, třeba břicha a tak. Já to s těmi vousy fakt nechápu. To člověku nemůžou houstnout vlasy, prokristapána. Musí to být zrovna plnovous?
Takže nejenže máme plnovousy, ale my už i tloustneme jako chlapi! Místo pěkných přesýpacích hodin je z nás tlustý chlap. Ztrácíme pas a získáváme vousy.
Je vám jasné, kde to skončí, že jo? Mně to došlo už někde v půlce té přednášky. Jakmile se z toho všeho oklepeme a jakžtakž se naučíme pracovat s těmi zbytky hormonů, co zůstaly, vyjdeme z toho všeho vítězně jako chlapi.
Ale my budeme chlapi-královny!
