Článek
Tažný typ je v podstatě běžnější. Kočárových zase tak moc není, což je nepochybně dobře, protože někdo musí okopávat zeleninu, vařit, prát a uklízet, chodit do práce, řešit, kdo vyzvedne děti za školky a organizovat jim program. Tažným typům jejich manželé občas pomůžou, například jim hlídají děti nebo jim vyklidí myčku a tak.
Tažné ženy jsou matky, manažerky, uklízečky, kuchařky, detektivové (nevíš, kde mám?) a sekretářky (připomeň mi, abych). Kočárové ženy jsou bohyně. Tažné ženy mají povinnosti, kočárové ženy mají potěšení.
Mezi námi, milé tažné ženy, můžeme si za to samy. Já vím, že je těžké odolat té potřebě být užitečná za jakýchkoli okolností, že máme v genech porodit ve křoví na okraji pole, překousnout pupeční šňůru a vrátit se k motyce, že si zlomenou nohu provizorně stáhneme obinadlem, abychom ještě stihly vyzvednout dítě ze školky, a zatímco čekáme na záchranku doděláváme domácí knedlík, ale pokud to takhle máte, nečekejte od nikoho obdiv. Musíte si vystačit samy, protože jste asi tak jediný člověk, který vaši námahu opravdu ocení. Maximálně si můžete s dalšími tažnými ženami vyměňovat zkušenosti, ale vězte, že pokud zvládáte víc než vaše tažná kamarádka, a ta je soutěživý typ, pak taky může být po kamarádství.
Manželé vaši práci ocení zřídkakdy, ale vždycky budou připraveni ji využít. Moje kamarádka, taktéž tažný typ, jednou předala děti bývalému manželovi, neboť je měl mít na víkend u sebe. Dokonce, poněvadž se s ním neměla chuť dohadovat, mu je osobně dovezla. Ještě, než dojela domů, už jí dotyčný volal, aby si pro jedno z dětí přijela, neboť je nastydlé. Tentýž manžel se jí pokoušel vyúčtovat rukavice a punčocháče (protože přece platí alimenty), které byl nucen dětem koupit, protože se při jejich pobytu u něho nečekaně ochladilo. Ano, byly to jeho děti a ano, jinak byl kupodivu celkem normální.
Abych na tomto místě trochu odbočila, oni chlapi občas po rozvodu zblbnou. Najednou mají pocit, že dětem stačí krajíc chleba na den, oblečení můžou dostat od charity a kroužky jsou zbytečný luxus, pro jejich správný rozvoj stačí klacek, chodník a křída ukradená ve škole. A nakonec jsou schopni bývalé manželce, s níž vlastně vycházejí docela dobře, navrhnout, že když ona si našla nového chlapa, tak by ty alimenty mohl on platit nižší.
No, a my, tažné ženy, zatneme zuby, zkousneme uzdu, pošleme toho blbce do háje, ale pro to dítě si dojedeme, protože kdybychom to neudělaly, tak toho tatínek využije k tomu, aby zrušil plánovaný program i pro druhé dítě a vysvětlil mu, že je to vina maminky.
Kočárovým typům se tyhle věci nestávají. Kočárové typy jsou ty druhy žen, které možná odcházejí z manželství, ale zřídka odcházejí ze společného domu. Alimenty, které dostávají, stačí k tomu, aby uživily celou mateřskou školku a když si najdou nového partnera, bývá ještě starostlivější než ten původní.
Kočárové typy se dále dělí na typ křehký a na typ schopný. Schopná kočárová žena je reprezentativní typ, často se schopností řídit celou planetu, ale řídí ji tak, aby z ní měla maximální užitek pouze ona. Umí se obléknout a neváhá investovat do plastických úprav. Bývá štíhlá, což ji stojí nemalé úsilí a sebeovládání, ale to pro ni není problém. Jediný problém, který u schopné kočárové ženy může nastat, je, že si manžel najde mladší model kočárové ženy. I za těchto okolností však od toho lůzra očekává plný servis a taky se jí ho dostane.
Aby podobnému nebezpečí zabránila, nelituje kočárová žena žádných výdajů. Tažný typ investuje do zimního oblečení pro děti, kočárový do plastické operace. Značkové zimní oblečení jí platí manžel, a to i za předpokladu, že dotyčná neprovozuje žádný zimní sport. Tažná žena nosí bundu z háemka, kterou si koupila před třemi lety, a do které se trošičku spravila, takže ji má pořád rozepnutou, zase taková zima venku není. A zatímco táhne domů nákup, manželův oblek z čistírny, dítě a v zubech výkres dotyčného dítěte a přemýšlí, jestli má ještě skočit pro pečivo nebo už to nezvládne, míjí ji kočárová žena s dokonalým make-upem, účesem, v němž každý vlas moc dobře ví, kde je jeho místo a oblečením, které se nemuchlá, nikde nevylézá z kalhot a není na něm flek od kafe, ve svém luxusním vozidle s SPZ MILACEK01.
Tažná žena v této chvíli hrdě vztyčí hlavu a s pýchou na svoji výkonnost kriticky shlíží na kočárovou ženu a říká si, ta má takových plastik, ale knedlík neumí. Hele, na plastických operacích není z podstaty nic špatně, a i taková tažná žena občas přemýšlí, jestli by nestálo za to zbavit se ošklivých následků gravitace a věku, ale většinou na to nemá čas nebo peníze nebo čas ani peníze. Blbé na plastikách je, když se to přežene. Blbé z pohledu tažné ženy, partneři kočárových žen i ty ženy jsou evidentně spokojeni.
Když se podíváte na sto let staré fotky, tak si všimnete zajímavé věci. Lidé tak kolem třicítky začali vypadat na padesát, ale dál už se jejich vzhled neměnil. No, a něco podobného mají některé ženy po plastické operaci – ať je jim pětadvacet nebo pětatřicet, vypadají jako velmi dobře udržované padesátnice.
Plastické operace s sebou nesou určité zákonitosti. Například v Evropě se úprava rtů obvykle nese ve stylu „napumpujeme je, co to půjde“, takže dotyčným dámám potom rty tak trochu odstávají od obličeje. V Americe jdou cestou toho dědečka, co chtěl k stáru běhat za děvčaty, a aby zamaskoval kousance od zubu času, stahoval si přebytečnou kůži vzadu na krku do gumičky. Takový „do it yourself“ lifting. Má to teda za následek, že rty se dotyčným tak roztáhnou do šířky, že nemít uši, je to o strach, aby jim neupadla půlka hlavy.
U očí v Evropě se vám maximálně může stát, že vám trochu moc vytáhnou víčka nahoru a vy pak vypadáte, že permanentně nevycházíte z údivu. V Americe z nějakého důvodu dělají oči podobným způsobem jako děti, když si vyrábějí obličejovou masku ze čtvrtky. Obyčejně je vystřihnou příliš malé a nesouměrné a výsledek je trochu strašidelný.
Nosy jsou problém. Především proto, že pro nosy evidentně existuje pouze jediná forma a tu používají všichni. A to je pak trochu potíž schopného kočárového typu žen – s přibývajícími operacemi začínají vypadat jako odlité ve stejné formě. Jo, a vysloveně nedoporučuji nechat si dělat plastiku někde v cizině, zejména tam, kde mají lidé výrazně jinou fyziognomii. Viděla jsem obrázky zhruba šedesátiletého Turka, který si nechal udělat plastiku v Číně. Plastika se opravdu mimořádně povedla a pán vizuálně omládl o mnoho let. Akorát teda nevím, jestli měly doma Turkyně nějakou radost, když se jim dvořil dvanáctiletý Číňan.
Ovšem jednoho společného nepřítele mají schopné kočárové a tažné ženy společného. Je to křehký kočárový typ. Ten totiž nepotřebuje vůbec nic. Křehkému kočárovému typu stačí, že je, a že je křehký. S křehkostí se nedá bojovat ani domácími knedlíky, ani velikostí šatů 34/36 a modní podprsenkou s parametry praku do trebuchetu. Křehkým ženám je třeba pomáhat. O křehké ženy je třeba se starat. A je úplně jedno, jak vypadají.
To pak najednou manžel, jehož potřeby byly ve dvacetiletém manželství plně saturovány, aniž by musel doma hnout prstem, sdělí konsternované manželce jakéhokoli typu, že odchází ke dvacetileté schizofreničce, protože ta křehká dívka žije s představou, že má díru v hlavě, a potřebuje, aby se o ni někdo postaral. Chlap, který si do té doby myslel, že ponožky se rodí v šuplíku a držkoval, když knedlík nebyl domácí, děti se vším posílal za maminkou a jediné, čemu se intenzivně věnoval, byl nějaký jeho obskurní koníček, ten se teď bude starat o křehkou dívku. No, hodně štěstí.
Závěrem mohu jen dát drobnou radu – neberte ho nikdy za žádných okolností zpátky, dámy. Máte přece nějakou úroveň!
