Článek
Mária Hušová
Uvědomili jste si někdy, jak obrovskou moc jako voliči v rukou máme? Přesto raději uvěříme mýtu, že jeden hlas nic nezmění a nakonec se smíříme s volbou „menšího zla,“ Předvolební kampaně snesou všechno. Politici dobře vědí, co chceme slyšet. Zmapují naše obavy i potřeby a naservírují na míru ušité sliby. Po volbách však přichází tvrdé vystřízlivění. Skutečné politické záměry najednou vypadají úplně jinak.
Vítězné strany se vrhnou do vyjednávání o přerozdělení si moci i o společném programu. V tomto povolebním humbuku se občan jaksi najednou z jejich zájmu vytratí. Už není podstatný a vůbec nejde o něho. Program, který slibovali, je najednou fuč a vznikne úplně nový. To, co před volbami znělo jako nedotknutelný závazek, se po volbách bez mrknutí oka zavrhne a vysvětlí jako ústupek pro politickou dohodu. Pravda, někdy je zkrátka domluva nevyhnutná. Nějaké kompromisní, třeba koaliční ústupky se udělat musí. To chápeme, jinak by nikdo z nich nic neprosadil. Ale teď mluvíme o politických stranách a politicích, kteří mají tajné dohody o spolupráci třeba i s nejzarytějším soupeřem a to bez ohledu na to, co voličům slíbili. Takže mluvíme o předvolebním divadýlku pro voliče. A právě tady začíná hlavní problém. Proč si stále vybíráme jen z toho, co nám politici sami nabídnou?
Politický Matrix
Volič by neměl být odkázán pouze na předvolební nabídku zájmu stran. Některé sice mají mezi programovými body i řešení skutečných problémů, pak se ale i z nich docela často vyklube jen populistické lepidlo na voliče. Žijeme v politickém Matrixu. Vystoupíme z něj ve chvíli, kdy dosavadní optiku obrátíme. Proč volit jen politické zájmy? Je stát a politika jako cukrárna, kde jsme odkázáni jen na jejich nabídku a o exkluzivním dortu můžeme leda tak snít? Proč majiteli jasně neřekneme, jaký dort v nabídce požadujeme. Nebo proč je to vlastně opačně? Představme si, že by si třeba mimo politický Matrix občané sami sestavili volební programy a politické strany by o ne soupeřili jako o státní zakázku. Sice mně teď hned celý mechanizmus této utopie nenapadá, ale možná by se nad tím dalo zamyslet. A kdo ví, možná s takovým návrhem jednou v budoucnu někdo přijde.
Ve volbách jde přeci o blaho občana, ne o moc a kariéru politiků. Ale bohužel opak je pravidlem. Jde to změnit? Je to občan, kdo má politikům diktovat, co mají řešit. Pokud si budeme dál vybírat jen z priorit, které nabízejí politici, výsledkem bude pokaždé jen to, že se podřídíme jejich vůli. Z občana se tak stává otrok jejich vůle, zákazů a příkazů. To co od občana politici volbami získávají je mandát. A každý kdo ho získá, musí nést svou odpovědnost za něj i důvěru.
Občan nejen může, ale musí žádat!
Musí jasně definovat podmínky, které chce vidět nejen ve volebních prospektech, ale především po volbách naplňované. Mluvím samozřejmě o požadavcích v mezích ústavy a lidských práv.
Co když ale politik nebo strana, které jsme dali důvěru, svůj program neplní, nebo se dokonce obrátí proti voličům? Jedná svévolně bez ohledu na to, k čemu mandát dostal. A udělá to nikoli pod tlakem nečekané krize, ale čistě z osobních či podezřelých důvodů? Dle názoru občanů na sociálních sítích se mnoho občanů cítí zrazeno a podvedeno. Při rozhodovaní o důležitých věcích se na jejich názor totiž politici už vůbec neptají. Pak je to ale asi jasný důvod ke změně systému. Občané už dlouho volají po zákonné možnosti odebrání mandátu. V běžném zaměstnání vás za neplnění povinností nebo porušení kázně vyhodí. Proč by „zaměstnanec občanské veřejnosti“, kterým zvolený politik je, měl mít jakoukoli výjimku? Jistě, každý systém lze zneužít a záleží na okolnostech, ale to už je věc zákonodárců. Pokud na politika platí jiný metr než na běžného zaměstnance, náš systém možná až tak demokratický není. Možná by se voleným politikům hodila zkušební doba. Ukázali by tak alespoň jestli by obstály.
Stavíme se do pozice prosebníka
Máme v rukou obrovskou moc, ale chováme se jako prosebníci. Pokud nebudeme požadovat odpovědnost politiků, můžeme přijít nejen o pokojný život, ale časem i o samotné volební právo a svobodu. Ten, kdo má z voleb těžit, není přece politik budující si kariéru a vliv. Těžit má občan. Republiky nevznikly proto, aby absolutní moc, monarchie, převlekla svůj honosný ohoz za demokracii jako trojského koně. Vznikly, aby i lidé mohli rozhodovat o svém živote i svobodě. Přesto by si někteří dnes návrat monarchie očividně přáli. Petr Pavel v roce 2026 v médiích otevřeně mluvil o tom, že by si její návrat dokázal představit ve formě moderní konstituční monarchie. Má dokonce už i představu o vhodném kandidátu. No a zcela „náhodou“ se ve stejné době v médiích objevují oslavné články o moderních princeznách a vlády schopných valkýrách. Náhoda? Možná. Zajímavé taky je , proč vůbec někdo v roce 2018 chtěl od občanů vědět, jaký názor by na návrat království měli. Pokud by monarchie nezanikla, měli bychom se dnes lépe. S takovou formulací souhlasilo neuvěřitelných 42 procent respondentů sociologického průzkumu společnosti SC&C pro Český rozhlas, který v roce 2018 proběhl v rámci oslav stoletého výročí založení Československa. Je podle vás normální, že se v dnešní době někdo na něco tak nenormálního ptá a někdo si to zcela reálně dokáže i představit?
Demokracie už zkrátka překáži. Je jí až příliš?
Vymkla se kontrole. Záleží na uhlu pohledu, že komu. Kdo kontroluje koho? Vedle toho se ve veřejném prostoru objevují návrhy na tajné hlasování poslanců s ochranou utajení na třicet let. Jak se vám líbí představa, že nebudete vědět, jak váš zástupce hlasoval? Zda plní slib vám, nebo někomu úplně jinému? Čemu má takové utajení sloužit? Dospěli jsme do stadia, kdy se politici musí schovávat za tajné hlasování, aby mohli bez postihu jednat proti zájmům vlastních voličů? Nebo třeba i za voliče? Žijeme ještě vůbec v demokracii, jestli by se politici museli chránit tajnou volbou a to i v případě, kdy nejde o hlasování s odůvodněnou tajnou volbou? Občan má nejen právo, ale i povinnost kontroly.
Menší zlo vyroste v obludné rozměry
Nespokojte se s menším zlem. Menší zlo je jako malý ohýnek. Časem z něj může vzplanout pořádný požár. Volby nesmí být žně politické moci, ale občanskou volbu potřebné změny. Rychlý povolební odklon od programu, musí být poučením pro příště. Před volbou důkladně zvažte, komu dáváte hlas. Ptejte se, diskutujte, sledujte s kým váš kandidát sympatizuje a s kým naopak ne. Co kdy podpořila a co ne a proč. Nedejte ze zoufalství současné situace jen na volební sliby
A ano, máte právo také nevolit.
Proč?
Panuje přesvědčení, že kdo nevolí, zrazuje stát a dává hlas nepříteli. Opravdu? Musíme si bezpodmínečně vybírat mezi menším a větším zlem? To vážně nedokáže politika přinést nic lepšího? Pokud si budeme volit menší zlo, proč by se pak politik nespoléhal na to, že občanovy nezbývá nic jiného než ho nakonec i tak volit. Občan má právo nevolit, pokud nikoho morálně ani programově neuzná za hodného svého hlasu. I to je demokracie. Teď ale nevyzývám k tomu, abyste nevolili. Jde spíše o to ukázat politikům, že bez vaši volební účasti se k moci nedostanou. Proto musí přijít se skutečnými řešeními a zájmem o občana a jeho blaho aby jste k volbám šli. Pravda, náš současný volební systém je zatím nastaven tak, že k získání křesílka stačí straně určitý minimální počet hlasů. Ale, možná to není úplně v pořádku. Nízká volební účast totiž může být signálem, že část občanů v nabídce politických stran nenachází program, který by odpovídal jejich potřebám a zájmům. A možná je to signál, že je načase volební systém aktualizovat.
Vystupte z politického Matrixu
Občan není prostředkem politické moci. To politik je prostředkem občanské vůle. Momentálně ale žijeme v politickém Matrixu, kde věci fungují přesně naopak.
Politici rozhodují o závažných krocích s dopadem na každého z nás, aniž by se nás ptali. Přímá demokracie dostává pořádně na frak. Je normální, aby vlády schvalovaly miliardové závazky bez souhlasu občanů? Je v pořádku, že se moc centralizuje v Evropské unii bez referend? Nejde o to, zda být v EU, nebo ne. Jde o systém, který ji zevnitř podkopává. Je to takový politický kanibalizmus.
Stali jste se objektem politiky. Politika se dostala až do vašich domovů, na váš stůl, dokonce do vaší ložnice i plánování volného času a nekompromisně rozhoduje o celém vašem životě i budoucnosti vašich dětí. Ptáte se, jak dosáhnout aby politici začali skutečně řešit problémy občanů a ne prosazovat jejich osobní zájmy?
Nečekejte, co vám kdo nabídne. Změňte myšlení a vystupte z politického Matrixu. Diskutujte, formulujte požadavky zdola a držte při sobě. Namísto vzájemné nenávisti a slepého boje za „svého“ politika bojujte za sebe a ptejte se: Co mi jejich politika skutečně přinese?
Jsme na jedné lodi. A je nejvyšší čas to pochopit!
Šťastnou ruku nejen při komunálních volbách.
Tým REM – občanské tiskové agentury
MĚŇME MÉDIA SPOLU!
