Demonstruje se proti občanům, kteří nechtějí platit, nebo za pád Babišovy vlády? Ať je v tom jasno

Autorka komentáře: Mária Hušová

Koncesionářské poplatky jako dlouhodobý oheň občanské nespokojenosti. Médiím prý chybí kritická sebereflexe, vyplývá z diskusí na sociálních sítích. Zdá se teda, že do celého systému financování veřejnoprávních médií hodila vidle právě samotná média kvůli jejich údajné jednostrannosti, jak míní nespokojená platící část občanů. Jak nastolit rovnováhu a jak celou krizi s poplatky a financováním vyřešit? Nu každý má svůj model. Premiér Andrej Babiš (ANO) hledá možnosti.

To ale jak se ukazuje, nebude jen tak jednoduché. Návrhy se mění každým dnem. Ale řešení prý existuje. Dle diskutujících stačí obnovit skutečnou důvěryhodnost a občané budou platit velice ochotně. Jako občanská tisková agentura jsme se teda podívali, co se děje na sociálních sítích, místě, kde zaznívají názory a postoje všech dotčených občanů bez rozdílu.

Co říkají občané, kteří už platit veřejnoprávní média odmítají? V žádném z projevů demonstrantů za záchranu nezávislosti veřejnoprávních médií podle nich nezaznělo to, co by možná mohlo změnit jejich názor na neplacení poplatků. Médiím podle nich chybí především sebereflexe. Přiznání, že možná někde pochybila a skutečně nebyla vždy zcela objektivní, vyvážená a že nespokojení občané mohou mít v něčem oprávněně pravdu. Naopak, o důvodech, proč občané už nechtějí platit, se na demonstracích podle kritiků vůbec nemluví. Jako by důvody jejich nespokojenosti nebyli důležité. Jediné, na čem se trvá, je, aby veřejnoprávní média občané i nadále financovali. A to ve jménu zachování jejich nezávislosti a demokratického státu. Problém je však v tom, že část občanů, kteří poplatky také platí, má přesně opačné přesvědčení. Domnívají se, že média nezávislá nejsou a nadržují vybraným politikům, šíří propagandu, čímž podle nich demokracii ohrožují právě oni.

Koncesionářské poplatky jsou i tématem nového podcastu REM – „A co na to občané?“ Konstruktivní diskuse moderátorů Adama a Evy vychází z názorů občanů, které přináší do důstojného mediálního prostoru.

„To, co média celosvětově ztratila, je důvěra,“ řekl ředitel zpravodajství a publicistiky TV Nova Kamil Houska na letošním Novinářském fóru 2026 v Praze. REM o tom psala ZDE. Což potvrzuje, že ztráta důvěry v média se netýká jenom České republiky. Je to celosvětový problém. Vraťme se ale k mediánní krizi v Česku. Jednoznačně tu chybí diskuse mezi oběma tábory. Diskuse, která by se nesoustředila pouze na zachování financování veřejnoprávních médií, ale také na důvody, proč část občanů jejich nezávislosti přestala důvěřovat a co způsobilo krizi jejich financování.

Otázka zní, proč taková diskuse s občany už dávno od vzniku problému neprobíhá.

Je nezbytné připomenout si celou genezi poplatkové krize, která se už začíná tvářit jako předporodní bolesti Sametové revoluce roku 1989. Koncesionářský poplatek byl terčem kritiky a nevůle už od koronavirovich represí. Kromě toho se o jeho zrušení pokoušela už samotná ODS v roce 2009 a později, v roce 2017, také Piráti. I když se dnes odvolávají na to, že byla jiná situace, výsledek by byl stejný. ČT by už neplatili občané přímo z peněženek ale prostřednictvím daní, teda i tam hrozila ztráta jejich nezávislosti a měl to být důvod k obavám. Ulice ale zůstali prázdné. Od roku 2020 volala po zrušení poplatků i značná část občanů, kteří nesouhlasili s tehdejším covidovím terorem a diktaturou, jak tehdejšímu stavu společnosti říkali a to právě za vlády Andreje Babiše (ANO).

Občané, kteří namítali, že opatření jsou protiústavní a koronavir pochází z Wu-Chanu, kde byl jeho původ uměle vyprodukován díky financování USA, odmítali opatření akceptovat a požadovali, aby média o původu viru informovali pravdivě. Názorově proto byli vytlačeni na mediální periferii ne jen občané ale i někteří odborníci a dostali nálepky dezoláti, dezinformátoři a antivaxeři. Některé informace a tvrzení z té doby označované za dezinformace, dnes ale vyplouvají na povrch jako fakta a dokonce se vedou výslechy jako například s Anthonym Faucim.

Otázkou občanů proto je, nakolik se lze v podobně kritických situacích spolehnout na pravdivost informací a kvalitu investigativní práce veřejnoprávních médií a považovat je za objektivní a nezávislá. Důležitou obavou pro ně je, jestli se s takovými médií ještě můžou cítit chráněný. Důvěryhodné informace podle nich v kritické situaci rozhodují někdy i o životě a smrti. Jak se objevilo na sociálních sítích: Média jsou jako maják. Lodě díky němu na rozbouřeném moři vědí, kde je správný směr. Teď, ale mají lidé pocit, že jsou na tom rozbouřeném moři odkázáni sami na sebe.

Důsledkem těchto obav byl vznik mnoha alternativních médií, která přinášela informace, jež veřejnoprávní média i mainstream odmítaly. Alternativa tak byla označena za dezinformační média. Ne všechna alternativa ale přinášela tak důležité a pravdivé informace. Občané se stávali obětí dezinformací některých webu, což si občan v tehdejší složité situaci nezasloužil. Proč se to mohlo a může dít? Odpovězte si sami. Část občanů proto začala odmítat placení koncesionářských poplatků už v roce 2020. Veřejnoprávní televize jim podle jejich názoru neposkytovala prostor k vyjádření obav a postojů ani nepřinášela potřebnou kritiku přijímaných opatření. Naopak útočila na ně. Kritizovali proto její neobjektivitu, jednostrannost a podle nich také propagandistické informování o covidu-19, stejně jako přístup mediálního mainstreamu. Jejich důvěru ztratili. Právě tehdejší zkušenost v nich podle jejich slov vyvolala pochybnosti o skutečné nezávislosti veřejnoprávních médií. Jejich volání po objektivitě a vyváženosti však zůstalo bez odezvy. Pocit, že jejich názory a obavy přehlížejí nejen média a tehdejší vláda Andreje Babiše a následně Petra Fialy, ale také značná část vystrašené společnosti, jejich nedůvěru ještě prohloubila. Společnost se tak kriticky polarizovala na dva nesmiřitelné názorové tábory.

Jak zaznívá v diskusích na sociálních sítích, právě období covidu-19 mělo být tím hlavním důvodem k demonstraci za svobodu a nezávislost médií. Podle těchto občanů totiž právě tehdy docházelo k největšímu zneužívání veřejnoprávních médií. Podle nich byli „dezoláti“ umlčování nejen médií, ale také tehdejší vládou Andreje Babiše a Petra Fialy i značnou části vystrašené společnosti. Takže pod současnou krizi financování veřejnoprávních médií se nepodepsal jen Andrej Babiš, ale i vláda Petra Fialy a to rovněž značnou mírou.

Tato občanská nespokojenost se směřováním ČT tak přetrvává až do současnosti. Andrej Babiš, kterého vláda mezi tím skončila a v současné době se k moci vrátila opět, tentokrát vůli této části občanů vyslyšel a kampaň ANO do Poslanecké sněmovny postavil na slibu zrušení koncesionářských poplatků.

Těžko říct, zda kvůli politickému prospěchu, nebo si opravdu vstoupil do svědomí a sype si popel na hlavu za koronavirové represe. Vzhledem k tomu, že volby ANO vyhrálo, jeho voliči očekávali, že tento programový slib také dodrží. Proto ho volili, i když paradoxně to byla také právě i vláda Andreje Babiše, kdo všechny represe a opatření nařizovala. Dá se tedy nějak tak říct, že v té době spolu Babiš s ČT drželi při sobě. Cílem bylo, splnit nařízení WHO a předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové.

Ale vraťme se k dnešku. Zrušení koncesionářského poplatku je navzdory tomu, zda se nám to líbí, či nikoli, programovým bodem vlády. Nejde tedy o nic, co by se neočekávalo. Každá vláda by měla z principu naplnit svůj vládní program. Proto ji občané volí, aby splnila, co slíbila. To je fakt, který je zkrátka faktem. Takto to v politice funguje. I když je pravda, že při tvorbě povolebních koalic nakonec vznikne takový programový paskvil, že voliči se nestačí divit, v jakém politickém Matrixu to žijeme. Do programu se totiž dostanou i takové body, které právě voliči nechtěli. O politickém Matruixu jsme už psali ZDE

Ale vraťme se k titulku celého komentáře. Zrušení poplatku je tedy vůlí části občanů, jejichž politická strana v demokratických volbách vyhrála a ve své kampani jim zrušení poplatku slíbila. Takže co vlastně občané řekli a co rezonuje sociálními sítěmi v diskusích? V kostce asi toto:

Poplatek platíme z vlastní peněženky. Jsou to naše peníze, ne vlády, a my jsme se rozhodli, že už ČT platit nechceme, protože nás dehonestovali a její zpravodajství už nepovažujeme za objektivní a nezávislé. Proto ať si hledá někoho jiného, kdo ji platit bude a kdo má pocit, že mluví i za něj. My ji zaměstnávat a platit už nebudeme.

Objevily se však i názory občanů z téže strany, kteří otevřeně v celku říkají: V případě, že od ČT budeme dostávat objektivní a vyvážené informace a nebudeme je už muset vyhledávat na internetu, rádi jí za to každý měsíc zaplatíme. Jinak ale důvod platit nevidíme. My taky bojujeme za nezávislost médií, ale hlavně o jejich návrat. Takže nám jde asi všem o to stejné.

Nabízí se proto otázka, proti komu vlastně druhá část občanské společnosti, studentů i politického a kulturního spektra v ulicích demonstruje. Proti vládě, nebo proti občanům, lidem, kteří se svobodně rozhodli, že si už tuto službu nechtějí platit? Možná je to skutečně čas na sebereflexi nás médií. Je to zpětná vazba od občanů obou táborů, které jsme možná rozdělili právě my. Ale naším výsostním posláním je nestrannost.

Takové obavy občanů ze zneužití tématu koncesionářských poplatků totiž kolují na sociálních sítích. A nejen tam. Otevřeně na to upozorňují i někteří politici. Upozornil na to také sám premiér Andrej Babiš. Podle jeho informací může téma koncesionářských poplatků být zneužito při oslavách připomínky 17. listopadu.

Proto je otázkou, demonstrují občané proti občanům, nebo politicko-studentské spektrum proti vládě ANO? A jde teda vůbec o nezávislost médii, nebo i média samotná budou 17. listopadu zneužitá jako silné téma? Nebo ví se vůbec, proč se demonstruje? Je důležité si to jasně říct, ať víme za co, proti komu a s kým do ulic jdeme. Zažijeme déjà vu revoluce 1989? Ale kam dospějeme tentokrát? Vždyť v demokracii už žijeme. Tedy alespoň se to tak od roku 2020 snaží tvářit.

V každém případě ale skutečně platí, že demokracie onemocněla. Je infikována několika viry a začalo to koronavirem.

REM je občanskou tiskovou agenturou, která dává občanským diskusím a názorům ze sociálních sítí konstruktivní a důstojnou podobu v mediálním prostoru, kam patří.