Článek
Autorka rozhovoru: Mária Hušová
Romský jazyk není jen prostředkem dorozumění, ale i nositelem kultury, identity a způsobu myšlení. Přesto je jeho postavení v českém a slovenském prostředí stále křehké. Často bývá opomíjen, někdy i podceňován. O tom, jak romština formuje život dětí, jak se proměňuje v různých komunitách a proč má smysl ji používat i mimo rodinný kruh, hovořili REM občanská tisková agentura s lingvistou a romistovu Pavlem Kubaníkem, který se dlouhodobě věnuje výzkumu romského jazyka a jazykové socializace dětí.
Romové oslavují Mezinárodní den romského jazyka. Jak vidíte jeho budoucnost?
Moc bych si přál, aby se romština dále rozvíjela tam, kde je stále mateřským jazykem romských dětí. Aby byla ve školách akceptována jako důležitá dovednost a součást romských žáků, nikoli jako překážka. Aby mohla být ve školách používána třeba i jako přechodový jazyk ke slovenštině. Obdobné modely ze zahraničí známe. Romština by se měla rozvíjet i mimo každodenní hovory. V médiích, církvích a spolcích. V Česku je bilingvismus s romštinou v situaci ohrožení či nestability. Jazykový ústup by možná šlo zvrátit, avšak rozhodující je impuls od Romů samotných, kteří často čelí tolika obtížím, že se na jazyk nedostává. Přesto lze těžit z toho, že i když se Romové romštinu nenaučí jako svůj první jazyk, ale pokud ji ve svém okolí slýchají, znalost rómštiny s věkem obvykle roste.
A pokud Romové budou chtít, aby znalost romštiny byla součástí jejich romství, existuje stále mnoho způsobů, jak v tom pomoci.
Učitelé měli bystré děti za hloupé, aniž by si uvědomovali roli jazyka
Čím vás romský jazyk fascinoval, že jste se rozhodl právě pro jeho studium?
Byl jsem jednoduše zvědavý, co se lze o Romech dozvědět a jak je lépe poznat. V mém okolí měl na ně názor každý, aniž by kohokoli z Romů blíže znal. Přihlásil jsem se proto na romistiku a tam poznávání Romů probíhalo především skrze jazyk. Abych se ho naučil lépe, začal jsem poměrně brzy jezdit na místa, kde se romsky mluví běžně a každý den. Tam jsem se začal ne jen lépe romštinu učit, ale také lépe poznávat jednu z mnoha podob romských životů v prostoru bývalého Československa.
Během pobytů v rámci studia a výzkumů romského jazyka jste dokonce nějakou dobu bydlel přímo mezi Romy v ČR, na Slovensku a v Polsku. Měl jste možnost pozorovat také to, jak romský jazyk vnímají většinové společnosti v těchto zemích? Co z toho podle vás vyplývá pro Romy a romštinu?
V Polsku šlo jen o krátké, opakované návštěvy. Zkušenost z Česka a ze Slovenska je však hlubší. Myslím, že naprosto nejčastější zkušeností je opomíjení či ignorování romštiny. Nejvážnější je to v případech, kdy je romština mateřským jazykem většiny dětí ve třídě a nezájem přichází ze strany učitelů. Setkával jsem se s tím, že učitelé považovali bystré děti za hloupé, aniž by si uvědomovali, jak velkou roli v tom hraje znalost jazyků. Jak na straně dětí, tak učitelů. Ve svém okolí se ale setkávám i se zájmem a zvědavostí.
Socializace do velké míry probíhá skrze jazyk
Jedním z témat, kterým se věnujete, je jazyková socializace dětí. Předpokládám, že mezi nimi byly i romské děti. Co přesně v praxi jazyková socializace znamená a co vás na vašich zjištěních v případě romských dětí nejvíce zaujalo?
Socializace je proces začleňování jedince do širšího společenství. Je to okoukávání toho, jak se věci dělají, co se smí a co spíše ne a jak se adekvátně chovat v různých situacích. Celý život se zařazujeme do různých skupin, ale období socializace v rámci rodiny a širší komunity hraje prim. A socializace se vždy děje do velké míry prostřednictvím jazyka.
Když budete bedlivě sledovat, jak se s dětmi mluví už od jejich raného věku a jakým způsobem se jazyk používá, dozvíte se mnohé o tom, na čem záleží lidem, kteří se o děti starají. Fascinovalo mě například, jak se romsky mluvící děti předškolního a raně školního věku spontánně hrají „na školu“, při níž celou dobu mluví slovensky. V žádné jiné situaci jsem v romském sousedství takové množství slovenštiny neslyšel. Dětem šlo o reální nápodobu, nikoli o jazykový trénink. Ten byl spíše vedlejším efektem.
Samy si v rolích žáků a učitelů přehrávaly situace, se kterými se ve škole setkávají, vyrovnávají a ty na které připravují předškolní děti ve skupině. Jinde mne zase fascinovala také rovina komunikace s dětmi, která nebyla na vážné úrovni, ale která skvěle balancovala na hraně toho, co se smí a nesmí říkat lidem v okolí, a zároveň v sobě nesla důležité kulturní hodnoty, například úctu k druhému.
Romská literatura : nakladatelství KHER a organizace Slovo 21, z.s.
Romštině prospívá používat ji také v jiném než jen domácím prostředí
Na našem společném setkání spisovatelů nakladatelství KHER jste mluvil o překladu Bible do romského jazyka a byl jste nadšený z toho, že tento překlad romštinu znovu oživuje. Můžete k tomu říci více? Proč je to tak důležité a významné?
Za překladem celé Bible stojí obrovské množství práce. Nejen kvůli rozsahu a složitosti textu, ale také proto, že překladatelé, rodilí mluvčí, konzultovali svou práci s dalšími mluvčími. Vyhýbali se pasti jazykového purismu, který by odmítal přejímky z okolních jazyků. Klíčová pro ně byla srozumitelnost. Nejdůležitější však je, že se s přeloženým textem aktivně pracuje. Při kázáních, prostřednictvím audioverzí dostupných v aplikacích či v rámci náboženských skupin, kde si mladí lidé skrze Bibli povídají o svých životech. I školní děti jsou tak vystaveny různým verzím textů v romštině určených dětem. Když pomineme náboženskou stránku věci, jde o aktivitu, která vyrůstá spontánně zdola, což je v jazykovém plánování velmi vzácné a cenné. Romština je v dané skupině naprosto vitálním jazykem, kterým se mluví na děti. Myslím, že právě takové příklady mají obrovský smysl. Posouvají romštinu dál. Zlehka ji napínají a umožňují její užívání v jiných než jen v každodenních kontextech, například v církvi. Zmínila jste KHER. Ze zahraničních zkušeností víme, že setkávání s náboženskými texty v romštině i skrz náboženských příběhu, může časem vést k tomu, že ze čtenářů stanou spisovatelé přinášející své vlastní příběhy. Jsem zvědavý, zda se něčeho podobného dočkáme i u nás.
Romština se například na základních školách nevyučuje tak, jako český jazyk. Romské děti se ji tedy neučí číst, psát ani chápat pojmově. Můžete čtenářům REM vysvětlit, co to v praxi pro romské dítě znamená a jaký to má vliv na samotný jazyk?
Tohle je spíše otázka pro samotné mluvčí romštiny. Velmi bych si přál, aby školství v Česku a na Slovensku dospělo do fáze, kdy bude rodičům sdělovat: „To nejlepší, co pro své děti můžete udělat s ohledem na jazyk, je mluvit na ně svým mateřským jazykem.“
Pokud to není jazyk výuky ve škole, vůbec to nevadí. Česky nebo slovensky se dítě naučí tak či onak a máme dost prostředků, jak mu případně pomoci. Romsky se ale jinde než v rodině nenaučí. Myslím, že romština stále není akceptována jako plnohodnotný jazyk, což je jen jiný projev toho, nakolik jsou či nejsou Romové vnímáni majoritou jako lidé se stejnými právy, povinnostmi, zkušenostmi a potenciálem jako ostatní.
Pokud budou samotní Romové chtít, aby součástí jejich romství byla i znalost romštiny, existuje stále mnoho způsobů, jak v tom pomoci
Jak hodnotíte současné postavení romského jazyka v českém prostředí?
Myslím, že v Česku se romština postupně vytrácí. Používá se méně a mluvčí jazyk ovládají méně než dříve. Oproti Slovensku, kde by bylo možné vytvořit mapu oblastí, kde romsky mluví už jen nejstarší Romové nebo nikdo, a oblastí, kde se romština stále předává, je Česko daleko roztříštěnější. V každém městě najdeme rodiny, kde se romsky ještě mluví, i rodiny, kde už jazyk zanikl. Pro obě země ale platí, že v rodinách olašských Romů se romština stále předává.
REM je mediálním projektem organizace Media & Education In your hands, z.s.
