Článek
Zbývají dva týdny. Rada EU (orgán EU složený z ministrů zemí EU pro oblast politiky, která je zrovna projednávána) má o návrhu hlasovat 14. října 2025. V zemích, které mají zkušenosti s totalitními režimy, je to téma obzvláště citlivé.
Státní svrchovanost aneb nezávislost státu
Česká republika je svrchovaný stát. Tak to říká článek 1 naší Ústavy. Státní svrchovanost v podstatě znamená, že je stát nezávislý. Rozhoduje o sobě a o svých záležitostech sám. V ideálním případě pak respektuje státní svrchovanost jiných států a ostatní státy dělají to samé, díky čemuž máme klid a mír.
A občas se stát rozhodne vzdát se kousku té své nezávislosti - pokud mu to dává smysl. To obvykle uzavře nějakou mezinárodní smlouvu, třeba Mezinárodní pakt o občanských a politických právech.
Státy, které tuto smlouvu (pakt) uzavřely, se zavázaly například k tomu, že budou usilovat o to, aby právo na život bylo chráněno zákonem. Aby nikdo nebyl držen v otroctví. Aby si všechny osoby byly před soudem rovny. Aby nikdo nebyl vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, rodiny, domova. Že manželství nebude uzavřeno bez svobodného a plného souhlasu snoubenců a mnohé další.
Dávalo to smysl. Vzít kousek té nezávislosti a podřídit se něčemu vyššímu. Zavázat se, že takhle to chceme a už to nikdy nechceme mít jinak. A všichni cítíme, že právo na život, právo na soukromí, právo na ochranu rodiny vyšší věcí je.
(Ne)závislost na EU
Jednoho dne, vlastně během dvou dnů, bylo to 13. a 14. června 2003, se 3 446 758 občanů naší země zasadilo svým hlasem v referendu vyhlášeném tehdejším prezidentem Václavem Klausem o vstup do Evropské unie. A tak se stalo, že se Česká republika dne 1. května 2004 stala členem EU. A to byl velký okamžik. K tomuto dni, kdy nabyla účinnost Smlouva o přistoupení ČR k EU ( je to téměř 8 tisíc stran čtení pro dlouhé večery).
Od té doby Česká republika nerozhoduje (a nesmí samostatně rozhodovat) o některých svých záležitostech, protože za ni rozhoduje EU. Jistě by bylo zajímavé zjistit, kolik z těch téměř 3,5 milionů občanů vědělo, že svým hlasem vhozeným do hlasovací urny odevzdává část suverenity své země, část její nezávislosti, do rukou EU.
Co všechno ta (zlá) EU vlastně smí?
EU není ani hodná, ani zlá. Je to nástroj jako každý jiný a záleží na tom, jak se použije.
Podle Smlouvy o fungování Evropské unie jsme Unii v některých oblastech svěřili tzv. výlučnou pravomoc, kdy jsme se zcela vzdali možnosti upravovat tyto oblasti samostatně. EU tak smí v těchto oblastech přijímat a vydávat právně závazné akty, Česká republika nikoliv. Jde např. o oblast cel (stanovuje je EU jednotně za všechny členské státy) nebo oblast stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu.
V jiných oblastech jde o tzv. sdílenou pravomoc. Tyto oblasti si smí členské státy upravovat samostatně. Unie smí zasáhnout jen v případě, že zamýšlené cíle nemohou být dosaženy samotnými členskými státy, ale lze je lépe dosáhnout na úrovni EU. Týká se to oblastí jako např. vnitřní trh, životní prostředí, ochrana spotřebitele či prostor svobody, bezpečnosti a práva. Mohlo by se nám jevit, že ochrana dětí před pohlavním zneužíváním patří právě sem. Oblast bezpečnosti a práva. Tak co nám do toho ta Unie mluví?
Chat control: Proč?
EU se se zavázala chránit děti před nezákonným obsahem, vykořisťováním, manipulací a zneužíváním na internetu. Myšlenka bezesporu dobrá. Některé státy se k problému postavily čelem a začaly připravovat a přijímat vnitrostátní pravidla. A zde je prý ten kámen úrazu, jak se dočteme v Důvodové zprávě k Chat control. Pravidla přijímaná jednotlivými státy jsou nejednotná, což se zdá být nepraktické, neboť on-line služby mají přeshraniční povahu. Pro jejich poskytovatele je tedy komplikované vytvářet řešení, které vyhoví rozdílným vnitrostátním požadavkům. Proto přispěchala Unie na pomoc se sjednocujícím předpisem.
Najednou se tu objevují motivy dva: odstranit překážky jednotnému digitálnímu trhu, které vznikly díky rozdílnosti vnitrostátních právních úprav, a ochrana dětí.
Druhá strana mince
Na druhé straně, tak jak je návrh postaven, zasahuje poměrně hrubě do základních práv občanů EU. Jde o právo na soukromí osob (čl. 7 Listiny základních práv a svobod ČR) a o právo na zachování listovního tajemství (čl. 13 Listiny základních práv a svobod ČR). Obě tato práva smí být omezena jen v případech stanovených zákonem či dokonce též jen způsobem stanoveným zákonem. Tatáž práva pak uznává i EU v Listině základních práv Evropské unie (čl. 7).
Tak třeba pokud je pro potřebu trestního řízení nutné nahlédnout do něčí korespondence, a to i elektronické, musí si Policie ČR či státní zástupce nejdříve vyžádat souhlas soudu. Soud pak posuzuje, zda jde skutečně o konkrétní trestní řízení, zda je takový zásah nezbytný (např. pro získání důkazů), zda takový zásah do práv není značně nepřiměřený s ohledem na sledovaný cíl (soud zvažuje zájem na ochraně společnosti vs. právo jednotlivce na soukromí).
Až dosud je tedy u nás nezákonné nahlížet do něčí korespondence bez předchozího svolení soudu. Chat control tyto zásady prolamuje. V zásadě pak umožní sledovat korespondenci, zprávy, e-maily kohokoliv z nás.
Myšlenka snad i dobrá. Jen ta argumentace nám tu tak nějak pokulhává
Důvodová zpráva Evropské komise k Chat control se na několika úvodních stranách věnuje otázkám ochrany zájmů dětí, boje proti pohlavnímu zneužívání dětí, včetně zneužívání on-line a boje proti němu. Za svůj cíl si klade také poskytnout poskytovatelům on-line služeb právní jistotu, pokud jde o jejich povinnosti posuzovat a zmírňovat rizika, ev. odhalovat a oznamovat zneužití jejich služeb právě v případě zneužívání dětí. To zní přesvědčivě a jsme pro.
Pokud jde o právní základ, pak se ale důvodová zpráva opírá o čl. 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, který umožňuje EU přijímat opatření, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu. Tedy právním základem není, jak se zprvu mohlo zdát, ochrana dětí. Právním základem je zajistit vytvoření a fungování vnitřního trhu. Pokud by EU nezasáhla a státy by si ochranu dětí v on-line prostředí upravovaly samostatně, vedlo by to k zátěži pro poskytovatele, protože by museli dodržovat odlišné soubory vnitrostátních pravidel.
Co důvodová zpráva neříká
Nelze se ubránit otázce na důvody, o nichž Důvodová zpráva mlčí (a z povahy věci ani nemůže jinak). Totiž zda jde opravu „jen“ o děti a trh, či zda v pozadí stojí i jiné motivy. Třeba větší kontrola společnosti nebo ekonomické zájmy.
Odborníci upozorňují, že technická podstata návrhu Chat control znamená, že by obsah zpráv mohl být kontrolován aplikacemi přímo na zařízeních uživatelů, což by v budoucnu mohlo být zneužito i k jiným účelům.
Ochrana dětí je silný a citlivý motiv. Ale právním klíčem, který EU použila, je vnitřní trh
A tohle je to, co mě mrzí. Že se námi ta Unie pokouší manipulovat, že podceňuje schopnost občanů vidět skutečné motivy.
Chat control se ve veřejném prostoru prezentuje jako nástroj ochrany dětí. Přitom pokud jde o oprávnění EU k vydání nařízení s takovýmto cílem, je na pováženou, zda by takový krok obstál, zda je to v pravomoci EU. Tedy zda by jí to prošlo. Zato víme, že nařízení zajišťující fungování vnitřního trhu obstojí - jak bylo zmíněno výše, praxe ukázala, že samostatné snahy jednotlivých států vedly k roztříštěnosti digitálního trhu služeb. Tady si Unie svoji pravomoc obhájí.
Ale který politik by si dovolil přestoupit před své občany a říci, že jim sebere jejich soukromí (navzdory tomu, že se ničeho nedopustili) jen proto, aby to měli poskytovatelé on-line služeb jednodušší? Někdo by to mohl nazvat politickou sebevraždou. A tak se mluví o ochraně dětí. Na těch přeci záleží všem.
Zdroje:
Návrh Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla pro předcházení pohlavnímu zneužívání dětí a boj proti němu, EUR-Lex, dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:13e33abf-d209-11ec-a95f-01aa75ed71a1.0020.02/DOC_1&format=PDF [vid. 19. 9. 2025].
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, dostupné z: https://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html [vid. 19. 9. 2025].
Vyhláška č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, ze dne 13. 10. 1976, v platném znění, Vláda České republiky, dostupné z: https://vlada.gov.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rlp/dokumenty/mezinarodni-pakt-o-obcanskych-a-politickych-pravech-a-mezinarodni-pakt-o-hospodarskych–socialnich-a-kulturnich-pravech-19852/ [vid. 19. 9. 2025].
Referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii, Wikipedie, dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Referendum_o_p%C5%99istoupen%C3%AD_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky_k_Evropsk%C3%A9_unii [vid. 19. 9. 2025].
Smlouva o přistoupení ČR k EU, ASPI, dostupné z: https://ftp.aspi.cz/opispdf/2004/015m2004.pdf [vid. 19. 9. 2025].
Smlouva o fungování EU (konsolidované znění). EUR-Lex, dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:9e8d52e1-2c70-11e6-b497-01aa75ed71a1.0002.01/DOC_3&format=PDF [vid. 22. 9. 2025].
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ze dne 16. 12. 1992, ve znění pozdějších zákonů, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, dostupné z: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html [vid. 22. 9. 2025].
Listina základních práv Evropské unie. EUR-Lex, dostupné z:https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:12016P/TXT [vid. 22. 9. 2025].
SLÍŽEK, David. Budou aplikace číst vaše zprávy? Zdůvodnit to ochranou proti dětskému pornografii je trik, varuje Koubský. Český rozhlas, 29. srpen 2025. [online]. Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/budou-aplikace-cist-vase-zpravy-zduvodnit-ochranou-proti-detskemu-pornu-je-trik-9542830?utm_source=chatgpt.com [vid. 29. 9. 2025].
ABESON, H. a kol., 2024. Bugs in our pockets: the risks of client-side scanning. Cybersecurity, 10(1), tyad020. Dostupné z: https://academic.oup.com/cybersecurity/article/10/1/tyad020/7590463 [vid. 29. 9. 2025].
