Stát snížil odvody OSVČ. Čísla ukazují, kdo platí důchody, lékaře i školy

Odvody OSVČ klesnou na loňskou úroveň. Sněmovna přehlasovala senát. Jenže obrovské rozdíly mezi odvody zaměstnanců (a jejich zaměstnavatelů) a některých OSVČ vytvářejí značnou nerovnováhu v systému nejen důchodového, ale i zdravotního pojištění a daně z příjmu.

Při stejném příjmu může jeden člověk odvést do systému několikanásobně více než druhý. Rozdíl nevzniká v práci, ale v nastavení odvodů.

Máte představu, jak velké jsou rozdíly? Pojďme se spolu podívat na konkrétní čísla.

Běžný živnostník - jak si živnost představuje většina z nás - v systému nepředstavuje větší nespravedlnost. Třeba takový řemeslník, obchodník nebo majitel penzionu. Mají příjmy, výdaje, zisk - a podle toho odvádí sociální a zdravotní pojištění i daň z příjmu. A to je v pořádku.

Nespravedlnost systému se ukazuje u profesí, kde jsou skutečné náklady minimální: IT experti, účetní, daňoví poradci, konzultanti, finanční poradci. Mohou sem ale patřit třeba i architekti či stavební inženýři. I tyto profese podnikají na základě živnostenského zákona - a jsou tak živnostníky a platí pro ně stejná pravidla jako pro všechny ostatní.

Živnostníkům - bez ohledu na profesi - zákon umožňuje uplatnit výdaje paušálem ve výši 60 % z příjmů (maximálně však 1,2 milionu Kč).* To znamená, že při výdělku 1 milion korun tak živnostník automaticky vykáže výdaje ve výši 600 tisíc korun. Tyto výdaje nejen že nemusí prokazovat, tyto výdaje mu vůbec nemusely vzniknout - a to je právě případ výše uvedených profesí. Náklady třeba nevynaloží vůbec žádné, eventuálně zanedbatelné, a přesto zdaní z milionu jen 400 tisíc. Zaměstnanci ovšem takovou možnost nemají.

*Pro úplnost: u řemeslných živností lze uplatnit až 80 % výdajů.

Další prohloubení rozdílu mezi zaměstnanci a OSVČ způsobuje nastavení vyměřovacího základu pro odvody sociálního a zdravotního pojištění. Zatímco u zaměstnanců se pojistné zaměstnance i zaměstnavatele zpravidla odvádí z celé hrubé mzdy zaměstnance, u OSVČ se vyměřovací základ stanoví pouze jako část daňového základu (daňový základ = příjmy po odečtení výdajů) - u zdravotního pojištění ve výši 50 % daňového základu a u sociálního pojištění ve výši 55 % daňového základu, a to nejméně z minimálního vyměřovacího základu stanoveného právními předpisy.

Výsledkem je značná disproporce mezi OSVČ a zaměstnanci téže profese (a jejich zaměstnavateli), pokud jde o zdanění příjmů a odvody do státní kasy či systému zdravotního pojištění.

Další možností je, že takový živnostník vstoupí do režimu tzv. paušální daně - tento režim disproporci ještě prohloubí.

Pojďme se podívat na slíbený příklad.

Uvažujme tři profesionály, jejichž loňský roční příjem (tedy příjem za rok 2025) činil 1 milion Kč:

Aby vše bylo přehledné pro srovnání, uvažujme, že všichni vykonávají stejnou činnost, všichni mají denně stejnou cestu ke klientům či do práce a každý z nich má jedno dítě. „Startovní podmínky“ jsou tedy srovnatelné.

Nejdříve se podívejme, jaká částka připutuje z výdělku každého z našich profesionálů do systému důchodového pojištění (tedy do systému, ze kterého jsou vypláceny důchody):

Dále se podívejme, jaká částka připutuje z výdělku každého z našich profesionálů do systému zdravotního pojištění (tedy do systému, ze kterého je hrazena zdravotní péče – léky, povinné očkování, péče praktického lékaře, specializovaných ambulancí, porodnic, nemocnic atp.):

A samozřejmě nesmíme zapomenout na poslední položku, totiž jaká částka připutuje z výdělku každého z našich profesionálů do systému daně z příjmů (ze kterého čerpají prostředky na své výdaje kraje, obce a stát):

Živnostníci obecně namítají, že musí být oproti zaměstnancům zvýhodněni, že to dává smysl - oni přeci nemají žádnou dovolenou, nesou rizika, musejí si shánět zakázky, řešit papírování atp.

Nicméně když si tyto argumenty rozebereme podrobněji, což jsme udělali v tomto článku, zůstává otázkou, zda současná míra zvýhodnění odpovídá skutečně nesenému riziku. Zaměstnanci nedostávají od svého zaměstnavatele nic zadarmo. Vše tvrdě odpracují - a ještě musejí vydělat na svého šéfa a přinést dostatečný zisk podniku.

Předchozí vláda se pokusila rozdíly postupně narovnávat - minimálně pokud jde o odvody do systému důchodového pojištění (součást tzv. sociálního pojištění). Nová vláda to ale vidí jinak. A to i přes nedávný závěr Ústavního soudu, který potvrdil pokutu pro Rohlík za nelegální využívání kurýrů na živnostenský list. Kauza, která jen potvrdila „vedlejší“ problém tohoto systému: obrovské rozdíly mezi odvody zaměstnanců (a jejich zaměstnavatelů) a některých OSVČ vytvářejí silnou ekonomickou motivaci přesouvat práci mimo klasické zaměstnání.

Živnostníky toto téma obvykle dráždí - peníze jsou citlivá záležitost, ale emoce často zakrývají podstatné dopady současného nastavení na jednotlivce i veřejné rozpočty.

Když se podíváme na čísla, rozdíly jsou skutečně dramatické. Pokud by podmínky v dalších letech zůstaly stejné (vše na úrovni roku 2025), za 40 let práce připutuje z výdělku zaměstnance do systému důchodového a zdravotního pojištění a do státní pokladny více než 20 milionů korun, zatímco z výdělku každého z živnostníků z našeho příkladu jen něco málo přes 4,5 milionu korun.

V době před 35 lety, kdy bylo zcela zásadní součástí „přerodu“ naší země vytvoření výhodných podmínek pro rozvoj živnostenského podnikání, mělo toto nastavení nepochybně své opodstatnění.

O 35 let později, v časech, kdy se naše země potýká s potížemi financování důchodového systému, hovoří se o krizi financování veřejné zdravotní péče a státní dluh setrvale roste, se stávající nastavení nejeví jako příliš šťastné. A je až s podivem, kolik let toto víme a přesto jsme s tím nedokázali hnout.

Ono to totiž nemá jen rozměr spravedlivého či nespravedlivého nastavení daní a odvodů. Ale tento systém vytváří živnou půdu pro obcházení klasického zaměstnávání. A to s sebou přináší i další důležité otázky - například vyhnutí se povinnostem zaměstnavatele na poli bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Paušální daň i výdajové paušály jsou skvělým nástrojem. Šetří administrativní zátěž – živnostníků i úředníků. Není třeba je rušit.

Znovu však říkám: Není však fér, aby některé profese měly „daňový ráj“ díky nízkým nákladům a vysokým paušálům či paušální dani - oba tyto nástroje jsou navázány pouze na výši příjmu, bez ohledu na realitu výdajů.

Proveďme revizi těchto nástrojů. Odstupňujme vhodněji výši paušální daně i výdajových paušálů - s ohledem na předmět činnosti OSVČ a obvyklou výši výdajů spojenou s touto činností. A zachovejme možnost prokázání vyšších skutečných výdajů, pokud paušál pro někoho nebude spravedlivý.

Chraňme naše živnostníky. Podporujme je. Ale dělejme to férově k ostatním a s rozumem k veřejným rozpočtům. Naším společným cílem by přece měla být rovnováha mezi podporou živnostníků a odpovědností za společný systém.

Pokud Vás téma zaujalo, můžete si přečíst i o tom, jaký vliv má stávající systém na čistý příjem profesionálů z našeho příkladu - článek najdete zde.

Zdroje:

Odvody OSVČ klesnou na loňskou úroveň. Sněmovna přehlasovala senát , Pokuta pro Rohlík za švarcsystém u kurýrů je definitivní, firma neuspěla u Ústavního soudu - Novinky , Důchodové pojištění OSVČ - Česká správa sociálního zabezpečení , Vyměřovací základ a výpočet pojistného - VZP ČR , Obecné informace | Paušální daň | Daň z příjmů | Daně | Daně | Finanční správa , Informace k institutu paušální daně pro rok 2025 a 2026 | Paušální daň | Daň z příjmů | Daně | Daně | Finanční správa , Zákony pro lidi | Monitor změn