Článek
Prázdniny končí. Nikdo se mě neptal, jestli souhlasím. Ministr Plaga dokonce začal přemýšlet nahlas, jestli nám ty dva měsíce v kuse nechat. A víte co? Klidně bych je prodloužila.
Chápu rodiče malých dětí. Kam s nimi, že?
Ale já už mám tohle za sebou a dívám se na to střízlivýma očima matky dvou odrůstajících puberťáků.
Mám za sebou svoji školní docházku (9 let základka, 4 roky střední, vysokou nepočítám), a docházku mých dětí (počítáno podle staršího 9 let základka, 2 roky střední). Takže to školství pozoruju z první linie dobrých 24 let.
Školní rok plný podivných dnů
Ve srovnání s tím, jak to bylo za nás, je dnes školní rok plný dnů, kdy těžko chápete, k čemu ty děti do té školy musely dnes vstát. To máte samý den třídního učitele, sportovní den (kde sportuje jen vybraná hrstka), uvolnění učeben na přijímačky, sportovní turnaje (opět sportuje jen hrstka), Den dětí, Den Země, Den stromů, Halloween, školní jarmark, v září adapťák (vícedenní adaptační kurz – pozn. autorky).
A pak všechny ty dny (týdny), kdy půlka třídy jela na lyžák/vodu a zbytek zůstal (nejčastěji z finančních důvodů) ve škole a stejně se nic kloudného neučí.
Když k tomu připočtete první týden školy, kdy tam děcka jdou na dvě až čtyři hodiny a na mnoha školách se dostanou k učení jen velmi pozvolna, a posledních 10 dnů po uzavření klasifikace v červnu, kdy se ve škole opět neučí vůbec nic, tak se mi jako rodiči zdá, že ty prázdniny by klidně mohly být tříměsíční. Vzdělání by tím neutrpělo.
Já si prázdniny užívám
O prázdninách nikdo nepotřebuje podepisovat hromady souhlasů se všemi těmi „nestandardními“ školními akcemi. Nikdo nepotřebuje na zítra růžové tričko (barevné dny se totiž vyskytují jen ve školním roce).
Nemusím každý den přemýšlet, jestli mám co jim zítra dát do školy na svačinu.
Nemusím monitorovat nedobrovolně mi vnucený Edookit, jestli mi náhodou některý z učitelů nepíše nějakou veledůležitou zprávu – třeba že mám hlasovat o tom, jestli souhlasím s tím, aby z peněz, které zbyly z výletu, koupil dětem materiál do výtvarky.
Prostě mám prázdniny! Chápete?
Světlá stránka rodičovské práce
Puberťák sice zabere koupelnu klidně na hodinu. Sežere všechno, co není přibité. Často komunikuje jednoslabičně. A jsou i chvíle - a to si nebudeme namlouvat, že nejsou - kdy se tváří, že ho obtěžuje už jen samotná existence rodiče.
Ale takový puberťák už umí držet vrtačku.
To je zásadní životní milník!
A když jste si s ním dali v životě práci a všechno, co umíte, ho naučili, tak si sám nakoupí, uvaří oběd (dokonce i pro vás) a ještě vám během toho léta pomůže s rekonstrukcí domu. Najednou zjistíte, že ty prázdniny vlastně vůbec nejsou špatná věc.
Možná už dnes děti nepotřebujeme na poli jako kdysi. Ale pořád je docela užitečné, když mají čas dělat něco jiného než chodit do školy. Třeba se naučit uvařit. Opravit kolo. Posekat trávník. Postarat se o mladšího sourozence. Vyrazit s rodiči na několikadenní výlet. Nebo držet vrtačku. Ono se jim to možná v tom jejich světě AI, do kterého rostou, bude hodit víc než umět odříkat letopočty.
Děti nemusí celé léto sklízet obilí, aby jejich prázdniny měly smysl.
Takže, pane ministře, nesahejte mi na prázdniny. A klidně je i prodlužte. Jen mi to řekněte včas, abych stihla nakoupit materiál a vypracovat plán stavebních prací.
Zdroje:
