Článek
Čeština je krásný jazyk, ale občas se v ní dopouštíme přešlapů – s naprostou lehkostí, aniž bychom si to uvědomili. Říkáme například „nejoptimálnější řešení“, mluvíme o „stálém štamgastovi“ nebo někomu doporučíme, aby se „vrátil zpět“.
Perly, o nichž často ani nevíme, že jsou perlami
Většinou si toho ani nevšimneme – slova znějí přirozeně a používáme je téměř všichni. Když se na ně ale podíváme blíž, zjistíme, že některá z nich jsou z jazykového hlediska přinejmenším podezřelá - byť ne vždy nesprávná. Pojďme se podívat na pár příkladů.
Stálý štamgast
Slovo „štamgast“ pochází z německého „der Stammgast“ (čteno štamgast), přičemž Stamm = stálý a Gast = host. Tedy už slovo „štamgast“ samo o sobě říká, že jde o stálého hosta.
Pokud použijeme spojení „stálý štamgast“, říkáme vlastně „stálý stálý host“. Nesmysl, viďte?
Odborně se tomu říká pleonasmus – situace, kdy se k vyjádření myšlenky použije nadbytečných slov stejného nebo podobného významu.
Dárek zdarma
Další příklad pleonasmu. Když za to zaplatíte, už to nebude dárek, že? Dárek je prostě vždycky zdarma.
Recenzní posudek
Slovo recenze pochází z latinského slova „re-censeó“, které znamená posoudit. Pokud tedy hovoříme o recenzním posudku, hovoříme (zcela nesprávně) o posudkovém posudku.
Poprvé objevit
Když něco objevíme, podruhé už to objevit nejde, že?
Časový harmonogram
Harmonogram sám o sobě je časový plán úkolů, které je potřeba provést. Přídavné jméno „časový“ je zde tedy nadbytečné.
Statečný hrdina
Už jste někdy viděli zbabělého hrdinu?
Hlavní protagonista
Protagonista je představitel hlavní role. Hlavní protagonista by tedy byl „hlavní představitel hlavní role“.
Viděla jsem to na vlastní oči!
Běžná fráze. Málokoho napadne zamyslet se nad tím, že když něco vidíme, je jasné, že to vidíme vlastníma očima.
Manuálně zručný
Slovo „zručný“ je odvozeno od slova „ruka“. „Manuálně“ znamená „ručně“. Už to vidíte?
Absolutní jistota
Buď jsem si jistý, nebo ne. Je-li něco jisté, pak to je jisté - nebude to jinak. Jistota je sama o sobě absolutní. Pokud jsem si jistý méně (tedy připouštím, že věci mohou být jinak), pak to není jistota. Slovo „absolutní“ tedy není ve spojení s jistotou příliš logické, ale užívá se k zesílení významu - podobně jako když řekneme „naprostá pravda“.
Závěrečné finále
Finále je závěrečná část zápasu nebo soutěže, ev. závěrečná scéna (v divadle, ve filmu). „Závěrečné finále“ je tedy „závěrečný závěr“ – zní to jako nesmysl a je to nesmysl.
Nejelementárnější
Elementární = základní. Základní = prostě to úplně nejvíc dole, nic pod tím už nemůže být. Nedává smysl „nejzákladnější“ stejně jako „nejelementárnější“, protože základní je už samo o sobě „nej“.
A co teprve spojení „nejelementárnější základy“ - to vlastně říkáme „základní základy“. Trochu nesmysl, že? Základy jsou přece samy o sobě základní.
Nejoptimálnější
Optimální = nejlepší možný. Předpona nej je tedy nesmyslná.
Nejideálnější
Zde je tomu podobně jako u slova nejoptimálnější. Ideální = dokonalý. Už tedy nemůže být nic lepšího. Předpona nej je tedy nesmyslná - nadbytečná.
Nejdokonalejší
Totéž jako předchozí. Dokonalý = bezchybný. Když něco nemá chybu, nic jiného už nemůže být lepší. Může to být stejně dobré, ale ne lepší.
Vrátit zpět
Kam jinam, že?
Hlavní priorita
Je-li něco prioritou, pak je to nejdůležitější. Je-li něco nejdůležitější, prostě je to nejdůležitější. Nemůže vedle toho stát druhá priorita – jako nějaká vedlejší priorita. Priorita je prostě vždycky jen jedna.
V dnešním jazyce už je to ale chápáno jinak - není výjimečné mluvit o tom, že „máme několik priorit“ - pak už spojení „hlavní priorita“ smysl dává. Došlo k jakémusi posunutí významu slova, a ti z nás, co jsou tak trošku „staromilci“, se s tím musí smířit.
Ale pozor, slovo lze použít vhodně například ve spojení „vyšší“ či „nižší“ priorita. Pak priorita nevyjadřuje nejdůležitější věc (prioritou je zajištění základních potřeb), ale vypovídá o vlastnosti – o míře naléhavosti – věci (zajištění základních potřeb má vyšší prioritu, zajištění zábavy má nižší prioritu). Oproti tomu užití spojení „hlavní priorita“ a „vedlejší priorita“ dává týž smysl, není však příliš správné.
Konečný výsledek
Výsledek je prostě výsledek – je na konci. Není-li na konci, ještě to není výsledek, viďte? Ovšem toto spojení se běžně používá, protože také používáme spojení „průběžný výsledek“. Pak je i „konečný výsledek“ vlastně docela logický.
Vzájemná spolupráce
Lze spolupracovat jinak než vzájemně? Že by člověk mohl spolupracovat sám se sebou, bez vzájemnosti s někým? Zřejmě ne. Spolupráce sama o sobě říká, že to děláme vzájemně. Jednostranná spolupráce jaksi není dost dobře možná.
Čeština je prostě hravá
Mnoho nelogických slov a slovních spojení se běžně používá a nakonec si z toho nemusíme dělat hlavu. V řeči musíme vnímat dvě vrstvy: logickou (slovníkovou) a komunikační (to, s čím se v řeči setkáváme). Dokonce i lingvisté často připouštějí například stupňování i tam, kde to není zcela logické - jazyk je totiž to, co lidé skutečně používají.
Až příště uslyšíte „nejoptimálnější řešení“ nebo „vrátit zpět“, můžete se jen usmát a vědět, že čeština je prostě hravá. Hravá a krásná.
Nemyslete si, taky se občas přistihnu, jak řeknu „vrať to zpátky“, o někom prohlásím, že je manuálně zručný, případně v práci zdůrazňuji, že je něco naší hlavní prioritou. Je to silnější než já.
A co vy? Máte některé své oblíbené české výrazy, které třeba nejsou úplně logické, ale přesto je běžně používáme, aniž bychom si to uvědomovali?
Zdroje:
