Článek
Já vám nevím. Zase se řeší Filip Turek. Jestli se má stát nebo nemá stát ministrem zahraničí. Motoristé na tom prý trvají. Prý je to jejich ikona.
Víte co? Podivuji se nad tím, co že se to přihodilo, že v Evropském parlamentu tak nějak nikomu nevadil. Pustit ho do Evropy jsme se nebáli, ale pustit ho do světa - to už je problém. Aby nedošlo k mýlce – nezmiňuji to na jeho obranu, spíš mě to vede k otázce, co že se nám to v té naší politice, v té naší zemi, v tom našem veřejném životě děje.
Zjevné vady na kráse
Píše se a mluví o jeho zběsilé jízdě po dálnici (více než 200 kilometrů v hodině), o údajném hajlování a obvinění z násilí na jeho někdejší přítelkyni. O jeho vyhrožování s rasovým podtextem – muži z arabské ambasády. O sbírkách starožitností se znaky SS. Prý nedanil své příjmy. Police prověřuje jeho údajné rasistické výroky. Některé označil za černý humor, za jiné se omluvil, u některých autorství odmítá.
Ministrem, jedině ministrem!
Faktem je, že Motoristé ho zařadili na 1. místo své kandidátky ve Středočeském kraji. Asi věděli proč. Hledala jsem motivy – proč se někdo vzdá Evropy a jde „zpátky domů“. Jako opozičnímu europoslanci mu prý došlo, že proti Green Dealu a Evropské komisi toho sám moc nezmůže. Sílu lze získat jedině v pozici člena Rady EU.
Poznámka autora: Evropská komise navrhuje většinu evropských právních předpisů - nařízení, směrnic a rozhodnutí. Rada EU je složena z ministrů členských států pro danou oblast; pokud Rada s nějakým návrhem Komise nesouhlasí, pak takový návrh neprojde. V některých oblastech - například právě v zahraniční politice - je vyžadována jednomyslnost Rady. Může to znít překvapivě, ale být členem Rady EU je prakticky jediná možnost, jak může jednotlivec „v Evropě“ přímým způsobem něco skutečně ovlivnit.
Uznejte, v tomto světle dává smysl, že si za nominací Filipa Turka na ministra zahraničí Motoristé stojí. Je to tak trošku šílený, ale dost chytrý plán - parádní způsob, jak může malá politická strana dosáhnout skutečného politického vlivu. Až děsivé, že?
Oč v té Evropě usiloval?
Podívala jsem se na jeho aktivity v Evropském parlamentu. V rozpravách v plénu přispěl šestkrát – krátce shrnuto: Green Deal poškozuje evropský průmysl – „za každou továrnu, kterou zavřeme, se dvě otevřou v Číně. Tohle opravdu nezmění globální klima“. Důsledky stávající politiky vytlačují evropské společnosti z globálních trhů a činí evropské výrobky nekonkurenceschopnými. Výroba a investice opouštějí evropský trh. „Evropa nesmí ztratit zdravý rozum.“
Také, společně s dalšími europoslanci, předložil šest individuálních návrhů usnesení zaměřených například na respektování suverenity členských států při řešení migrace, na inspiraci evropské politiky zkušenostmi USA s repatriací nelegálních migrantů, na zajištění spravedlivých voleb v Rumunsku či na opatření proti radikalizaci spojené s Muslimským bratrstvem.
Celkově vzato, z jeho příspěvků na mě dýchá kritika politik EU. A co víc, nešetřil, společně s dalšími poslanci Evropského parlamentu, ani kritikou samotné Evropské komise. Konkrétně kritikou jejích politik, které měly za následek přesun podniků z EU do zemí mimo EU a s tím související ztrátu pracovních míst. Kritikou postupu, jakým Komise vypracovává legislativní návrhy a provádí posouzení dopadů těchto návrhů (bez zapojení zúčastněných stran).
Byl jedním z předkladatelů Návrhů na vyslovení nedůvěry Evropské komisi. Poprvé pro netransparentní postup, pokud jde o nákup očkovacích látek proti COVID-19, a pro neoprávněné využití článku 122 Smlouvy o fungování EU jako právního základu pro nařízení, kterým se zřídila iniciativa pro financování obrany ve výši 150 miliard EUR. Podruhé tak nějak pro „celkovou neschopnost“ Komise - pro zhoršení evropské konkurenceschopnosti v důsledku zelené politiky Komise, pro neschopnost zastavit nelegální migraci do EU a tím i pro ohrožení bezpečnosti občanů. V neposlední řadě také pro otevření evropského trhu produktům neodpovídajícím normám.
Smíšené pocity - jak to celé vnímat?
Jako občan mám z toho smíšené pocity. Zakládají-li se informace o Filipu Turkovi na pravdě, jsem zděšena. Co se nám to s naší společností stalo? Jak je možné, že „tam nahoře“, kde bychom měli mít naše elity – nejlepší z nejlepších –, máme nezralou osobnost (o čem jiném jízda rychlostí větší než 200 kilometrů v hodině v běžném provozu svědčí?), možná násilníka, možná rasistu a možná nácka (buďme korektní: jde o mediální obraz a dosud neprokázané skutečnosti).
Neděsí mě, že lidi podobného založení ve společnosti najdeme, v určité „míře“ je to asi přirozené. Děsí mě, že to vlastně nikomu z těch, kteří takového člověka podpořili svým hlasem, nevadí. A ptám se, jací to jsou lidé – jsou stejného založení? A s ohledem na výsledek voleb, nepřekročil jejich počet tu „přirozenou míru“? A pokud ano, tak proč? Kde jsme my – snad relativně zralé, nenásilné a nerasistické osobnosti, které férově platí daně – udělali chybu?
Neměla bych tím být překvapena. Máme tu i jiné, s nimiž jsou spojeny nejrůznější kauzy, roky nezodpovězené otázky, které by v jiné zemi znamenaly okamžitý konec politické kariéry. A u nás získávají tito lidé opakovanou podporu řady občanů. Tak nějak už se nám to tu pomalu stalo normou. Bohužel.
Kořeny podpory „poprvé“ - Green Deal
Na druhé straně se zdá, že Filip Turek přichází s tématy, která bolí celou řadu z nás. Zvedá pověstnou rukavičku a bojuje. Podle průzkumů 48 % českých občanů nesouhlasí s Green Dealem. 71 % se domnívá, že zvyšuje ceny energií. Více než polovina Čechů očekává v důsledku Green Dealu zhoršení ekonomiky a životní úrovně.
Konec konců, tohle vidíme všichni – dnes už si jen tak nekoupíte auto, jaké chcete. Rozumějte, aby jelo tak, jak vy chcete. Obyčejný člověk (s omezeným rozpočtem) finančně dosáhne na motor o objemu „nula nic“ až „jedna dva“ - emisní limity a emisní povolenky zdražují výrobu a provoz nejen aut. A kdo to v konečném důsledku platí? Spotřebitel. Tedy občan. Pokud má hluboko do kapsy, je mu upřímně jedno, jestli má auto z Evropy nebo z Číny. Koupí takové, na jaké má. Evropská automobilka - tahoun ekonomiky - ostrouhá.
Kořeny podpory „podruhé“ - migrace
Podle jiných průzkumů si 48 % Čechů myslí, že cizinci by neměli mít volnou možnost přijít do naší země a žít zde. Dalších 48 % sice formálně souhlasí s opačným tvrzením, ale drtivá většina z nich váhá - 43 % odpovídá jen „spíše ano“. Podle všeho Česko je zemí, kde migrace vyvolává nejistotu a obavy. Není tedy překvapivé, že podporu získává ten, kdo tyto obavy vyslovuje, bere je vážně a kdo volá po tom, aby si státy zachovaly maximální suverenitu v tom, koho na své území pustí.
Kořeny podpory „potřetí“ - práce Unie
Podle průzkumů mají Češi ze všech členských států nejnegativnější názor na Evropskou unii. 30 % Čechů uvádí, že opatření EU mají na jejich každodenní život negativní dopad. A to není málo. Přichází-li pak někdo s kritikou výkonného orgánu EU - Evropské komise, která navrhuje většinu evropských právních předpisů, získává snadno sympatie této (nikoliv zanedbatelné) skupiny lidí.
Komu to prospěje
V žádném případě neschvaluji násilí, rasismus, porušování zákonů ani oslavy extremismu. Ale ptám se: Proč za ty občany, kteří nesouhlasí s Green Dealem, nebo za ty občany, kteří pociťují negativní dopady opatření EU na své životy, nebojují ti naši „správňáci“?
Stále se hovoří o nezbytnosti kritického myšlení. Takže mi někdo řekněte: Proč se v médiích řeší Turkovy „vady na kráse“, ale nemluví se o postojích, které zastával a které chce zastávat jako zástupce vůle občanů? Není to nějaké nevyvážené?
Kdysi mě na škole učili pokládat si jednu otázku „cui bono?“ - „v čí prospěch?“ Odpověď často přináší na první pohled netušené. Tedy se ptám: Když se Filip Turek nestane ministrem zahraničí (a členem Rady EU), kdo z toho těží? Komu to přinese prospěch?
Konec konců, pokud se jím stane, otázka je stejná: Cui bono?
Zdroje:
