Článek
Psali jsme ho všichni. Někdo ho psal Ješíškovi, jiný Ježíčkovi a někteří i Ježýškovi. Možná už tehdy jsme tušili, že ten Ježíšek má mnoho podob. Někdy nám pod stromeček přinese dárky, jindy radost v mnohem větší podobě – třeba nový život. A občas nám také odvede někoho, kdo pro nás byl důležitý.
Ať už nás Vánoce zasahují jakkoliv, jedno je jisté: dotýkají se nás. Dokonce i když jste tak trošku Grinch.
Je nejvyšší čas. Vzít kus papíru a napsat mu to. Poděkovat za loňské dárky a říct, že jsme byli celý rok hodní. Nebo taky nebyli – i to je dobré mu napsat. Stejně to ví. Možná tím získáme body za upřímnost. Ne možná, ale určitě je získáme – minimálně za upřímnost sami k sobě.
Vánoce totiž mají být časem zklidnění a rozjímání. A dopis Ježíškovi - to je příležitost. Zastavit se. Na chvíli se posadit někam stranou a popřemýšlet. O sobě. O našich touhách a přáních, ale i o bolestech. Protože Ježíškovi můžete napsat všechno.
Třeba že jsme vděční za rodinu a přátele. Za zdraví své i jejich. A že i když si mnohdy stěžujeme na to či ono, někde v hloubi duše víme, že mnohé v našem životě není vůbec špatně.
Taky mu můžeme napsat, že se nám něco nepovedlo, něco nešťastného jsme řekli nebo udělali. A že nás to mrzí. Možná při tom najdeme odvahu a přijdeme na způsob, jak se omluvit.
Můžeme s ním totiž mluvit o všem – i o věcech, o kterých se bojíme mluvit i sami se sebou. Že jsme unavení a občas nevíme, kudy dál. Že se cítíme být osamělí, a to třeba i když jsme mezi lidmi. Že v sobě nosíme bolest. Že pociťujeme úzkost a obavy. Že máme strach, že jsme pokazili život sobě i dětem, a že naším velkým přáním je, aby byly silné a jednou dokázaly žít svůj život lépe, než jak jsme to zvládli my.
Když jsme malí, nosí nám Ježíšek dárky pod stromeček. Úhledně zabalené balíčky s pestrými mašličkami – které trháme s nedočkavostí, co se skrývá uvnitř. Každý z nás si ho představoval jinak: někdo jako starého muže, někdo jako miminko v jesličkách, někdo jako postavu z kříže v kostele. A jiný jako tajemnou - téměř pohádkovou - bytost, která ale umí skvělou věc – nosit dárky!
A pak dospějeme. A dojdeme k přesvědčení, že Ježíšek dárky nenosí. Nenechme se mýlit. Možná si jen myslí, že už žádné nechceme nebo nepotřebujeme. On nepřestal nosit dárky. To my mu přestali psát.
A tak… i když už na Ježíška třeba nevěříme, napišme mu dopis – ten nejdůležitější dopis roku.
