Článek
Ve známé české pohádce se zpívá, že na zjihlé srdce a potíže pomáhá dát těsto do díže, upéct chleba nebo postavit zeď. Žal je pryč jedna dvě. A čím dřív s tou prací začnete, tím lépe.
Ano. Pustit se do nějaké činnosti může být půlka úspěchu na cestě k uzdravení duše. Vědí to i psychiatři a psychologové – součástí terapie při mnoha psychiatrických onemocněních bývají činnosti spočívající ve vytváření něčeho hmatatelného. Od navlékání korálků, přes kreslení, práci s hlínou, až třeba po výrobu ptačích krmítek či budek.
Zaměstnáte hlavu. Musíte být přítomní. Tady a teď. Jinak se tou nití do toho korálku prostě netrefíte. A pohled na dobře odvedenou práci – třeba na tu budku pro ptáčky pověšenou na stromě – je bezesporu naplňující. Věnujete svou mysl, svoji energii něčemu, co dává smysl.
Past úlevy
Jenže v tom je právě ta past. Práce může být jediným místem, kde věci dávají smysl, když jinde nedávají. A tak se velmi snadno stane, že je vám při ní dobře. Tak dobře, že jí začnete věnovat víc a víc času.
Práce se místo toho, aby pomáhala ulevit, stává únikem. Je místem, kam utíkáte, protože tady máte věci pod kontrolou. Víte, že když uděláte tyhle tabulky, vypracujete tamtu prezentaci, nebo dovezete náklad na místo určení, dostanete za to výplatu a někdy i pochvalu – potvrzení vlastní užitečnosti. Akce vyvolá očekávanou reakci. A svět je zase v pořádku.
Když práce nahrazuje život
Oproti tomu, když bouchnete na konci pracovní doby dveřmi a vydáte se domů, najdete tam svou ženu nebo svého muže, se kterým jste už dlouho a ledacos mezi vámi skřípe. Místo pochvaly čekáte spíš výčitky.
Jak opravit tabulku nebo jak kroutit volantem, to vás naučili. Ale jak pěstovat zdravý a vyrovnaný vztah? To se ve škole neučí. A když se pokusíte ho opravit, reakci nelze předpovědět. Nebo to dokážete, a pak je to ještě nebezpečnější. Zůstat v práci a dřít znamená zachovat status quo. Jít domů znamená vystavit se riziku.
Moje zkušenost
Prožila jsem si to. Bylo tak snadné brát si práci domů! Jakmile byly děti v postýlkách, oba jsme zasedli k práci – protože živit rodinu, přinášet peníze, to je společensky oceňováno. A problémy ve vztahu? Tiše se prohlubovaly, den za dnem. Vytěsněny pracovním nasazením.
Když pracujete, vyhnete se trapnému tichu i výčitkám. Vyhnete se přemýšlení o tom, proč už se neshodnete na filmu, na který spolu budete koukat. Proč už se nedržíte za ruce. Proč už neusínáte v objetí. Je to přeci tak jasné – protože máte moc práce!
Strach o druhé
Když dnes vidím člověka s vysokým pracovním nasazením, jako první mi hlavou proběhne otázka, co je v jeho životě špatně. Možná nic. Možná je prostě jen ambiciózní – jsou tací, a to je v pořádku.
Přesto však, životem o něco moudřejší, jsem přesvědčená, že spousta z nás své práci věnuje tolik času proto, aby „přežila“ něco jiného. A to je nebezpečné. Protože když běžíte rychle a dlouho, jednoho dne dojde dech. Dostaví se vyčerpání. A jediné, co v tom vašem životě bylo v pořádku, najednou zmizí – už na to nemáte sílu.
Ležíte na dně a máte dvě možnosti: zůstat tam, nebo se odrazit. Chcete-li vstát, musíte začít řešit to, co jste se „snažili přežít“. A musíte to vyřešit. Jen cena už je často mnohem vyšší, než kdybyste se o to pokusili včas.
Kdy práce pomáhá a kdy ubližuje
Práce může pomoci. Dává strukturu, směr, pocit hodnoty a dočasnou úlevu od chaosu. Ale je potřeba rozlišit, kdy je pomocníkem a kdy úkrytem.
Když pracujeme, nemusíme cítit bolest, řešit ztrátu, přiznat si vyčerpání nebo čelit věcem, které nelze vyřešit výkonem. Práce je společensky oceňovaný únik. Nikdo vás za ni nebude kritizovat. Naopak – ještě vás pochválí. To dělá z práce nebezpečně dokonalý mechanismus.
