Článek
Tleskám autorovi pojednání o zvláštním souběhu Mezinárodního dne mužů a Světového dne toalet. Je to parádní!
Vůbec nemám v úmyslu upírat mužům jejich tiché místo – často jediné místo v domácnosti, které je (alespoň na chvilku) jen a jen jejich. Já chci jen říct: toaleta je oázou a únikem nejen mužů. Je to útočiště kohokoliv, kdo doma na chvíli potřebuje ticho.
Malé místo velké svobody
Dodnes si velmi živě pamatuji, jak velkým místem pro mě tato maličká místnost byla v době, kdy jsem měla malé děti. A že už je tomu hodně let.
Ano, když je s nimi doma máma sama, není ta místnost ničím zvláštním. Snad jen dočasnou pozorovatelnou pohybu těch malých stvoření, využívanou vždy jen po co nejkratší dobu – protože kam odtud nedohlédnete, tam dítě užívá chvilek bez dohledu, a to nikdy neznačí nic dobrého.
Ovšem ten moment, kdy tatínek přijde z práce a sotva se zuje a odloží aktovku, předáte mu dítě a… a jdete se zavřít TAM! Nastává chvíle slasti, klidu, samoty – svobody!
Tiché útočiště rodiče
Věřte nebo ne, měli jsme tam tehdy takovou malou poličku. Skutečně malou. Přesto se tam vešla velká kniha – Skácelovy Básně II. Něco, co si nemůžete číst, když kolem vás pobíhají neunavitelná stvoření s plnou náručí požadavků na mámu. Něco, co si nemůžete číst, když na vás mluví muž. Něco, co si nemůžete číst – jste-li mámou malých dětí – nikde jinde než právě TAM! V té nejskromnější místnosti domu.
Dodnes nevím, jestli si můj muž uvědomoval, jak moc důležitá chvíle to pro mě je. Ale nikdy nepřišla otázka „jsi tam už dlouho, jsi v pořádku?“, nikdy nepřišla žádná výčitka. Naopak. Přes dveře zaznívalo trpělivé „maminka je tady, za dveřmi, přijde“ - to když se děti po chvíli dožadovaly mámy. A co víc, pod vánočním stromečkem jsem našla dalšího Skácela.
Komnata nejvyšší potřeby
Takže za sebe mohu říct: ta malá místnost by mohla se vší vážností nést název Komnata nejvyšší potřeby. Ne proto, že má cosi společného s onou potřebou. Ale proto, že má cosi společného s našimi niterními potřebami – s potřebou být chvíli sám (se sebou), nebýt nikým rušen. Nabrat dech. Stát se znovu člověkem, který má sílu být tu pro ostatní.
Rituál očisty
Je to místo očisty. Je to rituál zakončený silným momentem: spláchnutím. Posedíte, porozjímáte, spláchnete. V lepším případě si ještě umyjete ruce. A je to. Svět je zase v pořádku a my jsme připraveni čelit jeho výzvám.
Malé království, které není samozřejmostí
Je to luxus, který si ani neuvědomujeme, protože ho máme na dosah. A právě Světový den toalet, vyhlášený OSN, připomíná, že miliardy lidí po celém světě takové soukromí, hygienu ani bezpečí nemají.
Chraňme si toto místo – malé království klidu. Protože není samozřejmé. A stojí za to si to občas připomenout.
Zdroj:
