Článek
Povinností každého občana ČR je být očkován proti záškrtu, černému kašli, tetanu, dětské obrně, žloutence typu B, onemocnění vyvolanému bakterií Haemophilus influenzae typu b, spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Někteří to berou jako samozřejmost, nicméně stále více lidí volá po zrušení této povinnosti.
Jak očkování vlastně funguje
Vakcína obvykle obsahuje oslabeného či inaktivovaného původce závažného onemocnění (případně živý virus nebo bakterii v malém množství, nedostatečném pro rozvoj choroby). Náš imunitní systém takový patogen zaregistruje, vyhodnotí jej jako potenciálně nebezpečný a následně si vůči němu vytvoří specifické protilátky pro případ, že by se s ním setkal znovu. Tento proces de facto napodobuje mechanismus prodělání nemoci, po jejímž zvládnutí si imunitní systém původce „zapamatuje“ a je po určitou dobu připraven produkovat látky, které vedou k jeho zničení.
Záškrt
Ztráta dítěte je největší tragédií, která může rodiče potkat. Až do poloviny 20. století mohli ti, kteří o žádného ze svých potomků nepřišli, mluvit o velikém štěstí. Smutný osud potkal bohužel mnoho rodin. Obrovskou metlou dětí byl záškrt - infekční bakteriální onemocnění, působící těžkou angínu. Typickým průvodním jevem byly silné otoky v oblasti krku a vznik tzv. pablán na mandlích a vnitřních sliznicích. Nemoc se téměř vždy rozvinula v různé druhy obrny a v těch nejhorších případech vedla k zánětu srdečního svalu, dušení a smrti. V roce 1946 bylo přistoupeno k plošnému očkování. Podle statistik uveřejněných Národním informačním portálem pro zdraví klesl roční výskyt nákazy mezi lety 1945 až 1985 ze zhruba 25000 případů na pouhé jednotky, přičemž křivka grafu strmě klesla již v prvních osmi letech. Od roku 1971 do roku 2024 se u nás nedošlo v souvislosti s touto nemocí k žádnému úmrtí. V roce 2024 zemřel na záškrt jeden člověk, byl jediným za posledních 56 let. Úmrtnost se přitom až do poloviny 20. století držela okolo 50%, což je z dnešního pohledu a s vědomím, že si nemoc brala hlavně dětské životy, něco jen velmi těžko představitelného.
Černý kašel
V minulém roce mohli někteří z nás na vlastní kůži pocítit, co je to černý kašel. Toto onemocnění z naší společnosti bohužel doposud zcela nevymizelo a v ojedinělých případech může zasáhnout i očkované. Průběh je v takových případech obvykle lehčí, i tak bylo ale podle údajů Státního zdravotního ústavu hospitalizováno 2,3% z celkového počtu 32090 lidí (z toho 566 děti mladších jednoho roku). Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o bakteriální onemocnění, je léčitelné antibiotiky - ani ta ale nejsou všespásná a některé případy skončily smrtí. Většina nakažených trpěla i přes léčbu antibiotiky záchvaty kašle (hlavně u dětí doprovázeného zvracením) třeba i dva měsíce. Lidé s horším průběhem byli hospitalizováni na izolovaných infekčních odděleních, jež ovšem provozují jen vybrané nemocnice (např. Bulovka). Napříč Českou republikou je za rok 2024 evidováno 12 úmrtí v důsledku černého kašle, což je bohužel nejvyšší číslo od zavedení vakcinace proti této chorobě v roce 1958. Do té doby atakoval roční počet případů výskytu hranici 50000. V 80. letech nemocnost výrazně klesla, a to na 0,1 - 0,3 případů na 100000 obyvatel. V posledních letech o sobě dává pertuse, jak je černý kašel odborně nazýván, opět vědět. Na vině je ale spíše než neúčinnost vakcíny expirace jejího účinku na očkované osoby. Vzhledem k možným fatálním následkům pro kojence, kteří ještě nebyli očkováni, se doporučuje přeočkování těhotným ženám a osobám, jež jsou s takto malými dětmi v častém kontaktu.
Tetanus
Na rozdíl od prvních dvou onemocnění, bakterie tetanu se stále běžně vyskytují, a to především v půdě a výkalech zvířat. Nemoc není přenosná z člověka na člověka, přesto je vakcinace proti ní více než namístě. Typickým způsobem nákazy je hlubší poranění o ostrý předmět, nacházející se v půdě nebo v prostředí, jež by mohlo být hypoteticky kontaminované. Bakterie v těle člověka vylučuje toxin (jed), který poškozuje nervový systém, a to do takové míry, že v několika fázích nastanou svalové křeče (typické je strnutí šíje a žvýkacích svalů), jež postupně znemožní vegetativní funkce (dýchání, srdeční činnost), čímž může vést k úmrtí. Takzvanou „tetanovku“ je nutné aplikovat v rozestupu deseti až patnácti let. V případě podezření na možnou nákazu po poranění je pacientovi podána i během tohoto intervalu. Dojde-li k rozvoji nemoci, je zahájena léčba antibiotiky a preparáty působícími proti křečím. Křivka grafu úmrtnosti na tetanus ve 20. století jasně ukazuje na prospěšnost očkování. Zatímco v první polovině století byl tetanus poměrně častou příčinou smrti (zejména dětí), ve druhé polovině se počty případů zúžily na pouhé jednotky, přičemž nemocnými byli hlavně starší lidé, kteří nebyli v dětství očkováni nebo měli oslabenou imunitu.
Dětská přenosná obrna
Vakcinace nás kromě závažných bakteriálních onemocnění dokáže chránit i před viry, na které je léčba antibiotiky neúčinná. Platí to i v případě dětské přenosné obrny. Její nebezpečnost spočívá nejen v omezených možnostech léčby rozvinuté formy, ale i ve skutečnosti, že je velmi nakažlivá, přičemž velké množství přenašečů nemusí nemoc nijak pocítit. Dodnes se vyskytuje v oblastech jihozápadní Asie a v Africe. Proto WHO (Světová zdravotnická organizace) důrazně apeluje na to, aby se lidé nechali přeočkovat proti původci obrny - polioviru. Tato vážná nemoc, jež vede k ochrnutí a případně i úmrtí nakaženého, je stálou hrozbou i pro naši společnost. Povinná vakcinace nás má chránit před jejím zavlečením na naše území a eliminovat tak riziko epidemie.
Žloutenka typu B
Další virová hrozba, tentokrát v podobě žloutenky typu B, patří k nemocem, jež se na našem území stále vyskytují (vzhledem k přenosu prostřednictvím tělních tekutin například mezi narkomany, ale i z kontaminovaných nástrojů používaných k tetování nebo při porodu z nakažené matky na dítě). Virus napadá a vážně poškozuje játra, čímž může způsobit cirhózu a rakovinu. Léčba je odlišná pro akutní a pro chronické stádium nemoci.
Haemophilus influenzae typu B
Celou řadu závažných onemocnění, jako je meningitida (zánět mozkových blan), sepse (otrava krve), zápal plic a jiné, může mít na svědomí bakterie Haemophilus influenzae typu b. Některé z nich jsou přenosné z člověka na člověka, důvodem vakcinace je ale především fakt, že následky těchto nemocí jsou zpravidla fatální, a to bez ohledu na věk a fyzickou kondici jedince.
Spalničky
Doposud aktivní, vysoce nakažlivou nemocí, jež může vést k úmrtí dětí, jsou spalničky. V případě nákazy není vzhledem k virovému původu dostatek možností spolehlivé léčby, proto je očkování skutečnou nezbytností. Pracovníci infekčních či dermatovenerologických oddělení, nemají-li prokazatelné protilátky, musí navíc podstoupit ještě speciální přeočkování.
Zarděnky
Infekčním virové onemocněním, jež se projevuje podobně jako nachlazení doprovázené červenou vyrážku po celém těle, a zpravidla napadá děti, jsou zarděnky. Díky očkování je průběh nemoci obvykle mírný, u některých nakažených s minimem příznaků, i tak ale mohou být zarděnky vážnou hrozbou. Po nákaze totiž mohou nastat život ohrožující komplikace (encefalitida, myokarditida, meningitida). Kromě dětí jsou ohroženou skupinou těhotné ženy, jejichž plod může virus zarděnek nevratně poškodit. Při podezření na spalničky je tedy nutná izolace, aby nedošlo k přenosu na další osoby.
Příušnice
Výčet povinně očkovaných nemocí uzavírají příušnice. Stejně jako zarděnky a spalničky jsou snadno přenositelné z člověka na člověka a pro svůj virový původ jsou obtížně léčitelné. Projevují se masivními otoky slinných žláz, jež se nacházejí na krku mezi uchem a obloukem dolní čelisti. Kromě bolestivých otoků mohou komplikované příušnice vést k zánětu varlat, mozkomíšních blan či slinivky. Nebezpečím je poměrně dlouhá inkubační doba (až 21 dní) a fakt, že infekčními jsou i lidé s bezpříznakovým průběhem.
Dnes již neočkovaná tuberkulóza
Nespočet životů měla v minulých dobách také tuberkulóza, jíž padali za oběť hlavně mladí lidé. Očkovací povinnost proti ní u nás skončila v roce 2010. Otevřená forma je přitom extrémně nakažlivá a dodnes se v ojedinělých případech může objevit (například zavlečením z rozvojových zemí). Jakožto bakteriální onemocnění je však ve srovnání s viry lépe léčitelná.
I přes neoddiskutovatelný efekt očkování jsou jeho poskytovatelé v nelehké pozici. Lidé bohužel příliš rychle zapomněli, v jakém obrovském strachu o děti museli žít naši (pra)prarodiče a jakým luxusem je současná zdravotní péče.
Zdroje:
https://www.wikiskripta.eu/w/Pravideln%C3%A1_o%C4%8Dkov%C3%A1n%C3%AD_v_%C4%8Cesku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1%C5%A1krt
https://www.nzip.cz/clanek/40-zaskrt-difterie
https://vaccination-info.europa.eu/cs/cerny-kasel
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tetanus#:~:text=Tetanus%20(strnut%C3%AD%20%C5%A1%C3%ADje)%20je%20nebezpe%C4%8Dn%C3%A9%20onemocn%C4%9Bn%C3%AD%20zp%C5%AFsobovan%C3%A9,toxiny%20produkovan%C3%A9%20bakteriemi%20blokuj%C3%AD%20uvol%C5%88ov%C3%A1n%C3%AD%20svalov%C3%A9ho%20stahu).
https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/vakciny-a-ockovani/o-detske-prenosne-obrne-vite-ze-nasledky-onemocneni-detskou-obrnou-se-mohou-projevit-s-mnohaletym-zpozdenim/
https://www.ockovacicentrum.cz/cz/zloutenka-typu-b
https://www.lekarna.cz/clanek/zardenky/?srsltid=AfmBOoqGksWSSXNUjoK-ewlgRdt0EK61DETZaW3-9-OMNRBqpM1×jwnt
https://euc.cz/clanky-a-novinky/clanky/priusnice-priznaky-lecba-a-prevence/
https://vaccination-info.europa.eu/cs/o-vakcinach/jak-funguji-vakciny
