Článek
Otázka pradávných svatebních obřadů je pro historické badatele velkou výzvou, obzvlášť snaží-li se rozkrýt podobu pravěkých a starověkých rituálů. Tento zvyk totiž dalece přesahuje křesťanskou tradici a provází lidstvo již od počátků prvních společenství, založených na rodové příslušnosti. Jediným zdrojem informací o jeho vývoji jsou archeologické nálezy a antropologický výzkum kosterních ostatků. Díky nim si lze udělat jistou představu o tom, jak mohly nejstarší svatby vypadat.
Přestože se pohanské obřady v mnohém lišily, ukazují hmotné prameny na obdobný účel, jakému povětšinou slouží i dnes. Bylo jím především zajištění legitimního potomstva.
Za účasti bohů, duchů předků a obětin
V některých pravěkých lokalitách byly totiž nalezeny kamenné kruhy a zvláštní drobné stavby, jež by mohly ukazovat na rituály plodnosti, a také hroby, v nichž spočinuly páry, často v symbolických pozicích. Plodnost žen byla od pravěku uctívána napříč kontinenty - svědčí o tom i sošky venuší se zjevnými mateřskými rysy, nalezené v celé Eurazii.
Majetkový význam svateb je v moderní době značně tabuizován, v dávné minulosti byl však klíčovým. První předmanželské smlouvy pocházejí již ze starověkého Egypta - kultury, jež se vyvíjela od 4. tisíciletí před naším letopočtem. Uspořádání práv a povinností zde zastupovalo obřad, který patrně v žádné formální podobě neprobíhal. I přes patrný praktický účel manželství se ale ze starého Egypta dochovala řada soch, včetně sarkofágů, zobrazujících páry v něžném objetí. Výjimkou nejsou ani rodinná sousoší, v nichž manželé zaujímají obdobné pozice.
Obřad v chrámu
Chrámové svatební obřady jsou historicky doloženy ve starověké Mezopotámii. Například v období Sumeru (4. - 3. tisíciletí př. n. l.) měly zahrnovat vedle uctívání plodnosti také scénu posvátného sňatku bohů Ištar a Dumuziho, zachyceného rovněž na dochovaných artefaktech. Z tohoto období je popsána již také svatební výbava, sestávající z šatů pestrých barev symbolizujících plodnost, zdobených korálky a drahými kameny, množství šperků, darů a také obětních předmětů, neboť byl rituál úzce vázán na uctívání bohů a rodových předků.
Svatba za světel pochodní
Zvláštními by se z dnešního pohledu mohly zdát svatby starověkých Řeků. Ty se měly totiž odehrávat v noci, kdy byl pár doprovázen průvodem s pochodněmi a měl vykonávat různé rituály k uctívání bohů. Nechyběla ovšem ani svatební hostina a honosné dary, včetně nevěstina věna, jež se nadále stalo pevnou součástí obřadu. Zatímco dnes panuje spíše obecná představa jednoduchých šatů, jež je častou inspirací současných modelů, ty „pravé antické“ měly být naopak složité a doplněné velkým množstvím šperků na důkaz ženina společenského postavení.
Nevěsta a ženich každý zvlášť
Nejinak tomu bylo i ve starověkém Římě, který řadu svých zvyklostí přejal od Řeků. Zajímavé jsou však obřady předřímských obyvatel Apeninského poloostrova - Etrusků. Ti po sobě sice nezanechali písemné zprávy, avšak způsob jejich života se odrazil ve spoustě artefaktů, jako jsou zejména nástěnné malby a plastiky (například sarkofág manželů z Cerveteri), jejichž stáří sahá do 8. století před naším letopočtem. Muž a žena měli procházet tímto aktem každý zvlášť, přičemž novomanželka pobývala zprvu ve stanu. Večer pak byla vnesena na kulatém stole na ramenou příbuzných do své komnaty. Celý rituál se údajně opakoval několik dní po sobě. V dobách pohanských apeninských kultur vzniklo na poloostrově mnoho katakomb (podzemní pohřební prostory), jež byly patrně svědky i prvních křesťanských sňatků.
Tajné svatby křesťanů
Křesťané byli, jak známo, v prvních třech staletích Římany pronásledováni, a tak se shromažďovali v podzemí nebo v soukromí svých domů, v nichž se v některých případech nacházely bazény s vodou, do kterých se novokřtěnci mohli zcela ponořit (zezačátku byli křtěni jen dospělí). V těchto tajných prostorách probíhaly patrně i sňatky. Ty byly ovšem zúženy spíše jen na požehnání biskupa či kněze.
Církevní sňatek jako dogma
Pojetí křesťanských svatebních obřadů se současnosti přiblížilo až v raném středověku. Odehrávaly se před kostelem a později se přesunuly dovnitř a byla vyvinuta liturgie svátosti manželství, která se v následujících staletích nijak zásadně neměnila. Na rozdíl od starověku, byl ve středověku význam manželství sezdaného v kostele základním předpokladem pro legitimitu potomků. Toto dogma se vztahovalo na prostý lid i panovníky. Mnoho významných evropských rodů tak formálně vymřelo, třebaže žily ještě nemanželské děti.
Pestrost a bohatství
Bílá je sice v křesťanství symbolem čistoty a nevěsta má do prvního manželství vstupovat jako panna, po mnoho staletí však tato barva ke svatbě nepatřila a na znamení neposkvrněnosti dívky skrýval její tvář závoj. V závislosti na majetku rodiny se ženy vdávaly například v bohatě zdobených šatech z rudého sametu, tmavomodrého brokátu a jiných drahých látek. Venkovanky se na tento významný den obvykle odívaly do slavnostních, rovněž různobarevných krojů. Hlavu jim vždy zdobil věnec (odtud pochází i slovní spojení „přijít o věneček“).
Konečně bílá svatba
Prvním zdokumentovaným významným sňatkem, do něhož vstupovala nevěsta v bílém, byla až svatba britské královny Viktorie v roce 1840. Její šaty, jež jsou vystaveny ve Windsoru, se staly legendou a neoddiskutovatelně ovlivnily moderní pojetí svatebního obřadu, ať už křesťanského, či civilního.
Zdroje:
https://cesky.radio.cz/prvni-obcansky-svatebni-obrad-se-konal-pred-150-lety-na-staromestske-radnici
https://www.esbirky.cz/predmet/23429539
https://is.muni.cz/th/nsgzl/svatebni_tradice_v_Cechach_a_Anglii_v_16.-18._stoleti.pdf
https://is.muni.cz/elportal/estud/prif/ps09/kruh/web/pages/09-egypt.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dumuzi
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sumer
https://www.meisterdrucke.cz/umelecke-tisky/Etruscan/246901/Sarkof%C3%A1g-man%C5%BEel%C5%AF%2C-z-Cerveteri.html
https://www.vogue.cz/clanek/fashion/kristyna-jandova/dve-modni-tradice-o-ktere-se-zaslouzila-kralovna-viktorie
