Hlavní obsah
Zdraví

Nedoslýchavost se může postavit mezi vás a vaši práci

Foto: ilustrační foto, AI Micsrosoft designer

Nedoslýchavost není vidět a u čtyřicátníka ji čeká málokdo. Takový člověk, v závislosti na stupni postižení, spíš působí, jako by byl jednoduše „mimo“. S problémy se potýká v soukromí, ale i v práci.

Článek

První problémy pocítí nedoslýchavý v širším rodinném prostředí a ve skupinových rozhovorech, kde konverzuje více lidí, kteří nemluví přímo na něj. Začne se ztrácet a stává se, že chvílemi ani neví, o čem je řeč. Mnoho postižených se za svůj handicap stydí, protože je stále ještě vnímán jako něco, co patří až ke stáří. A podle toho se také dobře slyšící lidé chovají. Na stařenku či dědouška mluví hlasitě, pomalu a zpříma, zatímco na „mladé“ se kolikrát ani nepodívají. Přímý vizuální kontakt s hovořícím je přitom pro nedoslýchavé zásadní. Vzniká-li postižení postupně, pomáhají si čtením výrazu tváře, tónu hlasu a částečně i neuvědomělým odezíráním z úst. To se o trochu lépe daří ve známém prostředí. Horší situace je pak tam, kde o problémech se sluchem nikdo neví a kde třeba ani není prostor o své nedoslýchavosti někomu říct - na úředních přepážkách (skrze silné sklo), v obchodě, při společenských setkáních, na rodičovských schůzkách a samozřejmě v práci.

Postihne-li částečná ztráta sluchu člověka, který již léta vykonává svoji profesi, obzvláště takovou, při níž je nezbytná komunikace s ostatními, zažívá velké nesnáze. Málokdo si ve svých devatenácti letech vybírá budoucí zaměření s vědomím toho, že by mu jednou mohla při výkonu práce stát v cestě hluchota. V tomto smyslu nejsou běžná pracoviště vůbec bezbariérová. Dispozice prostorů na tento handicap nijak nemyslí. Zatímco nedoslýchaví potřebují především oční kontakt, firmám se v posledních letech velmi zalíbil tzv. open space (otevřený kancelářský prostor bez příček), v němž sedí velké množství zaměstnanců u stolů v několika řadách za sebou, často zády jeden ke druhému i ke vchodu do místnosti. Pro nedoslýchavé asi to nejhorší, co je může v práci potkat. V takovém prostředí se pak totiž nezřídka stává, že na zaměstnance s postiženým sluchem mluví kolega, sedící dvě řady za ním, a on jej ani nezaregistruje.

Mohlo by se zdát, že řešením je invalidní důchod. Ten má ale vůči nedoslýchavým nastavená poměrně přísná pravidla. Při rozhodování o udělení důchodu totiž není posuzována míra ztráty sluchu (což by se zdálo logické), ale procento snížení pracovního výkonu, a to s ideální sluchovou kompenzací (sluchadly nebo kochleárním implantátem). Mnoho zaměstnanců ovšem i přes svůj handicap odvádí 100 %. Zdravý člověk si však neuvědomuje, kolik duševního úsilí je to stojí a jak vyčerpaní tím jsou. Pokud rozumějí třem slovům z deseti, je jejich mozek v neustálém napětí. Musí si totiž každou větu přehrát tam a zpět a přitom držet tempo s ostatními. Stává se také, že mají pocit, že rozuměli, ale po chvíli jim sdělení přestane dávat smysl a oni si až se zpožděním uvědomí, že zaměnili některá slova za jiná, zvukově podobná. Nebo co hůř - slyší něco úplně jiného a nevědí o tom. Jejich výkon tím nemusí být dotčen, ale jsou psychicky zničení a nevzácně se stávají terčem posměchu, protože na okolí působí jako hlupáci. Pokud si i přes veškeré obtíže svou práci udrží, s postupem na vyšší pozice se mohou nejspíš rozloučit. Sociální vyloučenost a omezené kariérní vyhlídky samozřejmě nejsou důvodem pro udělení invalidního důchodu. Ten je ale vzhledem ke své výši až tou poslední možností.

Jistou představu o finanční kompenzaci prokázaného sníženého pracovního výkonu (více než 35 %) si lze udělat s využitím kalkulátorů, dostupných na různých portálech. Podle těch by částečný invalidní důchodce s patnáctiletou praxí, jehož hrubý příjem se pohybuje okolo 40 000 korun měl měsíčně pobírat pouhých 6 577 Kč až 10 411 (při invaliditě I. - III. stupně).

Pomineme-li možné operační zákroky, jimiž lze zlepšit stav pouze v některých typech nedoslýchavosti (například otoskleróza), prvním krokem k udržení práce a sociálního fungování je pořízení sluchadel. Na trhu jsou dnes opravdu chytré, vzhledově diskrétní modely, z nichž některé lze i nastavit do různých režimů pomocí mobilní aplikace. Ty už ovšem představují investici v relacích okolo 70 000 Kč, což je cena levnější ojetiny na dojíždění za prací. V případě sluchadel je naštěstí možné jednou za pět let zažádat o příspěvek zdravotní pojišťovny. Ten aktuálně činí 6 817,44 Kč na jedno sluchadlo (pro dospělé). Ze zkušeností jejich uživatelů jasně plyne výrazné zlepšení kvality života - ne každý však může říct, že je jeho sluch stoprocentní.

Častou obtíží, jež doprovází nedoslýchavost, je totiž tinnitus (ušní šelest). Ten může být natolik silný, že omezuje sluch i u lidí se sluchadly, přičemž neexistuje léčba, jež by tento problém spolehlivě odstranila.

Ti, kteří se kvůli své nedoslýchavosti potýkají s problémy v práci, dříve nebo později nejspíš narazí na doporučení opustit svou profesi a začít znovu někde, kde není potřeba komunikace. Pro živitele rodin a pro lidi, jež splácejí hypotéku nebo mají jiné, svému věku odpovídající, závazky, to je ale nesnadný, ne-li nemožný úkol. Mnohem snazší by bylo zvýšení povědomí společnosti o tomto neviditelném, ale vážném postižení, a větší vůle zaměstnavatelů vytvořit odpovídající podmínky pro nedoslýchavé.

Zdroje:

https://www.vzp.cz/o-nas/tiskove-centrum/otazky-tydne/kolik-prispiva-vzp-na-sluchadla

https://www.penize.cz/kalkulacky/invalidni-duchody

https://medium.seznam.cz/clanek/renata-volna-otoskleroza-vas-nezabije-ale-pripravi-o-hodne-nevyhyba-se-ani-detem-164587

osobní zkušenost autorky

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz