Článek
Takhle se může projevovat právě otoskleróza, nemoc vnitřního ucha, jež brání sluchovým kůstkám, obzvlášť třmínku, aby správně přenášely zvuky, které se k nim dostávají přes zvukovod a bubínek. Je to asi takové, jako byste se snažili přečíst morseovku, ve které chybí většina čárek a teček.
Otoskleróza, jak její název napovídá, je považována za degenerativní onemocnění. Málokoho přitom však napadne, že se může vyvíjet již v dětském věku. Jako možné spouštěče jsou uváděny prodělané spalničky, hormonální změny v pubertě či těhotenství a genetická zátěž. V případě, kdy jí trpí dítě, je její diagnóza celkem obtížná, protože si samo svou prvotní lehkou nedoslýchavost nemusí vůbec uvědomovat. Rodiče by měli zpozornět ve chvíli, kdy se jejich potomek začne podezřele často vymlouvat na to, že něco ve škole neslyšel, protože se například v jeho blízkosti bavili spolužáci nebo byl ve třídě ruch. Dalším varovným signálem může být komolení slov (například driblovat - griblovat, kamzík - kamzlík apod.), které lze pozorovat v mluveném i písemném projevu.
Dialog až jako poslední
Vzniká-li nedoslýchavost postupně, může se stát, že se dítě nevědomky naučí alespoň částečně odezírat. Vizuální kontakt s mluvící osobou totiž výrazně usnadňuje porozumění tomu, o čem mluví. Nejde jen o pohyby úst, ale o celkovou mimiku a gesta. Lidé s otosklerózou s vámi často dokáží vést dialog, aniž byste jejich nedoslýchavost jakkoli zpozorovali. Dojde-li ovšem k opravdu velké ztrátě sluchu, začnou mít problém nakonec i v rozhovoru tváří v tvář.
Otoskleróza bere sluch i vztahy
V dětském a mladistvém věku je důsledkem otosklerózy především zátěž ve škole, které bývá pochopitelně věnována největší pozornost. Dítě by nemělo být nuceno k psaní diktátů a už vůbec ne k přepisu mluveného slova z audiozáznamu, kde nemá vůbec žádnou možnost vizuální dopomoci. Problém otosklerózy je také ten, že nemocní ztrácejí schopnost slyšet třeba jen některé frekvenční intervaly, zpravidla pak slyší hůře nižší frekvence a vyšší zachycují lépe. Ve škole i ve svém okolí se pak mohou setkat s nedůvěrou a poukazováním na fakt, že jednomu rozumí a druhému ne. Opravdu ale záleží na barvě a výšce hlasu, kdy například pištivý hlas paní učitelky může být srozumitelnější než sametový baryton pana učitele. Navíc, slyšet zvuk a rozumět řeči jsou dvě různé věci a je tedy s podivem, že se pro diagnostiku sluchu dodnes používá metoda, při níž jsou pacientovi ve zvukotěsné komoře přehrávány zvuky, jež nabývají na intenzitě a on musí stisknout tlačítko ve chvíli, kdy je zachytí. Dlouhé, táhlé tóny v naprostém tichu a při stoprocentní koncentraci mají bohužel hodně daleko ke spontánní řeči, zahrnující spoustu nekonzistentních zvuků.
Život dospívajících dětí se ale bohužel netočí jen kolem školy. Naprosto zásadní je pro ně jejich okolí - kamarádi, známí, první lásky. A tady začnou pociťovat to, co je na otoskleróze asi to nejhorší - odříznutí a nemožnost se rovnocenně zapojit do konverzace. Stačí několikrát říct něco úplně od tématu nebo udělat něco jiného, než se řeklo, a hned takový kluk či holka dostane nálepku totálního mimoně. Nedoslýchavost pak narušuje sociální vazby, může vést k vyloučení z kolektivu nebo k tomu, že se nemocní sami začnou izolovat, aby se ušetřili nějakého dalšího trapasu.
Nezapomeňte na psychiku
Od narušení sociálních vazeb je už jenom krůček ke ztrátě sebedůvěry a poškození psychiky. Tu by si měl ale každý nemocný hýčkat. Otoskleróza totiž dokáže potrápit ještě mnohem víc… Kdo by si myslel, že hluší a nedoslýchaví si „své ticho“ mohou taky někdy příjemně užít, ten se šeredně plete. S touto nemocí jde totiž ve velké části případů ruku v ruce tinnitus, tedy šelest, jejž pacient neustále slyší. Může se projevovat jako pískání, syčení, klapání, hučení, škubání, tepání… nebo i klidně vše dohromady, a to neustále, každou vteřinu, kdy je takto postižený člověk při vědomí. Vlastně je odsouzen k tomu, aby nikdy neslyšel ticho. Je se svým tinnitem neustále - když se potřebuje soustředit na práci, když usíná, když chce v tichu relaxovat… Ráno po probuzení je tinnitus první, co slyší, a je provází jej pak celý den. A je-li opravdu silný, nedokáže jej zakrýt ani zvuk motorky nebo auta, což už je skutečně velký nápor na psychiku, takže není žádnou výjimkou, když lékař předepíše pacientovi s otosklerózou nějaký druh antidepresiv.
Mozek touží něco slyšet
Odkud se tinnitus bere? Jedno z řady vysvětlení může pro nemocné znít jako výsměch. Podle něj se totiž jedná o zvuk, který reálně neexistuje a je pouhým důsledkem urputné snahy mozku o zachycení slyšitelných zvuků. Velmi zjednodušeně se dá říct, že si nemocní tinnitus vlastně představují, aniž by to ovšem mohli jakkoli ovlivnit. Jejich vlastní mozek je tak v roli protivného spolubydlícího, který si pouští hlasitou hudbu a nebere ohledy na druhé.
Operace versus sluchadla
V případě prokázané otosklerózy přichází na řadu volba, co dál. Léčba ve formě tablet neexistuje. Prognóza nemoci bohužel není dobrá - jakmile se nemoc objeví, bude se už jen horšit. Jisté zlepšení (nebo alespoň zpomalení) nabízí operace. Ta, stejně jako každý zákrok v oblasti hlavy, probíhá v lokální anestezii, takže pacient je při vědomí a je nucen alespoň v omezené míře komunikovat. I přes dnešní moderní technologie je nutný poměrně invazivní úkon, jehož popis by někteří čtenáři nemuseli dobře snášet. Každopádně, cílem operace otosklerózy je proniknout nástroji do vnitřního ucha, vyjmout zasažený třmínek a nahradit jej (dnes už obvykle titanovou) protézou. Kliniky, jež tyto zákroky nabízejí, jsou ohledně možnosti výrazného zlepšení sluchu optimistické, přesto jsou ale lidé, kteří po absolvování první operace sáhnou raději po sluchadlech.
Na rozdíl od metod diagnostiky a operačního zákroku, sluchadla prochází nepřetržitým vývojem a dá se bez nadsázky říct, že jsou stále lepší a lepší, a jak po stránce estetiky, respektive diskrétního provedení, tak i co se sofistikovaných funkcí týče. Velkou nevýhodou moderních, inteligentních sluchadel je jejich pořizovací cena. Některé modely vyjdou i na více než sedmdesát tisíc korun. Dobrou zprávou je, že pojišťovny před nedávnou dobou navýšily příspěvek na pořízení sluchadel z původních směšných 2300 Kč na necelých 7000 Kč (13635 Kč na obě sluchadla) pro dospělé a pro děti dokonce na necelých 10000 Kč (necelých 19479 Kč na obě). Ale i s tímto příspěvkem je při pořízení sluchadel vyšší řady potřeba počítat s vlastními náklady okolo padesáti tisíc, což je pochopitelně částka, kterou si každý dovolit nemůže. Rozhodne-li se jít pacient cestou levnějších modelů, určitého zlepšení sluchu se mu dostane i tak, pouze se bude jeho pomůcka možná lišit vzhledem a nebude mít všechny dostupné funkce. Tak jako tak je ale vhodné pořídit si naslouchadlo prostřednictvím ORL specialisty, který je připraví uživateli na míru. Přístroje, jež lze objednat z různých katalogů a eshopů, jsou ve srovnání s levnějšími modely z ordinací kvalitativně ještě o mnoho níže. Každý pacient musí zkrátka zvážit nejen své aktuální finanční možnosti, ale také příležitosti (sociální, profesní), které se mu pořízením sluchadel otevřou. Efekt je totiž opravdu znatelný.
Zdroj:
https://www.wikiskripta.eu/w/Otoskler%C3%B3za
https://www.widex.com/cs-cz/blog/global/do-i-have-tinnitus/
Autorka čerpá mimo jiné z vlastních zkušeností s nemocí, jíž trpí od dětství.
