Článek
Formování moci v Evropě raného středověku
Až do konce 4. století se na území od Severní Afriky po Britské ostrovy rozkládal mocný starověký Řím. Jeho velikost a množství etnik se mu však staly osudnými. Ve snaze o celistvost bylo zavedeno (do té doby tvrdě pronásledované) křesťanství jako státní náboženství. Tento krok byl velmi šikovným politickým tahem, přesto však nezabránil dalšímu oslabení Říma, jež vedlo k jeho rozštěpení na dvě říše - Východořímskou a Západořímskou. Tak se začalo formovat východní a západní křesťanství. Západořímská říše na konci pátého století zanikla - na jejích troskách se snažily obnovit bývalou slávu Říma germánské kmeny. Později zde vytvořili slavnou Franckou říši (i když kulturně nedosahovala kvalit antiky), která byla křesťanská a její císař uznával moc papeže v Římě. Po vzoru Říma převzali latinku a udržovali latinskou liturgii.
Východořímská říše, nazývaná Byzantská, se udržela až do roku 1453, kdy byla dobyta Turky. Liturgickým jazykem (tedy i jazykem, jímž byla psána Bible) byla řečtina. V tomto prostoru se více než 1000 let vyvíjelo východní křesťanství, jež se propsalo po podoby náboženských symbolů a je jasně patrné i v sakrální architektuře. Centrem říše se stal Byzantion (odtud její název) - toto město má však jmen více - Konstantinopol (podle císaře Konstantina), ale také Cařihrad a nyní jej známe jako hlavní město Turecka - Instanbul. Zajímavostí je, že ikona Istanbulu Hagia Sofia byla původně přenádherným křesťanským chrámem - po dobytí Konstantinopole tento skvost Turci upravili jako svou mešitu (zničení mozaik, přistavení minaretů…).
Byla-li řeč o Východu a Západu, zbývá otázka, jak tomu bylo v srdci Evropy, tedy na území dnešních Čech a Moravy. Do těchto končin totiž moc Říma nikdy nepronikla. Prvním známým etnikem zde byli před rokem 0 Keltové, později Germáni a nakonec Slované. Všechna tato etnika byla pohanská a neznala písmo (vyjma run a symbolů). Z historického pohledu u nás až do konce 9. století žili Slované na úrovni pravěku. O starověku mluvit nelze, ten naše dějiny minul. První celistvější formací na našem území byla Sámova říše, ta však trvala pouze za života tohoto franckého kupce, a tak je za skutečný stát považována až Velká Morava. O bohatství této říše svědčí nádherné artefakty a další hmotné prameny, nicméně kvůli absenci písma nezůstalo z jejího pohanského období (a stejně tak z pohanských dob českého knížectví) příliš mnoho informací. Není známa ani přesná poloha centra Velké Moravy - Velehradu (pouze několik historických tipů). První písemné zprávy se právě týkají příchodu Konstantina a Metoděje.
Proč přišli
Důvody jejich účasti byly čistě politicko-náboženské. Obě mocné říše na Západě a Východě měly zájem o vytvoření vazeb s Velkou Moravou a rozšíření svého vlivu do střední Evropy prostřednictvím křesťanství (jež se dříve tolik osvědčilo). Již v 9. století sem pronikali západní misionáři s latinsky psanou Biblí. Ta se však mezi Slovany neuplatnila. Řešením byla její řecká verze z Východu, již Konstantin údajně upravil tak, aby obsahovala i hlásky ryze slovanské. Vzniklo tak písmo, o němž se děti dodnes učí ve škole - hlaholice. Později byla hlaholice ještě více upravena pro lepší zápis staroslověnštiny a vznikla tak cyrilice, jež se ujala a de facto slouží dodnes (zakládá se na ní i azbuka).
Věrozvěsty ze Soluně si měl vyžádat velkomoravský kníže Rostislav. I ten tímto krokem sledoval své politické zájmy. Velká Morava totiž odolávala častým nájezdům kočovných Maďarů a potřebovala získat podporu Byzance (a naopak omezit vliv Francké říše). Bratři přišli roku 863 a okamžitě začali vykonávat misionářskou činnost. Aby se mohlo křesťanství šířit, bylo totiž nutné „vyškolit“ kněze, kteří museli být schopni předčítat Bibli a liturgické texty. Metoděj navíc setrval na Velehradě a působil zde jako první biskup. Podle pramenů to byl právě on, kdo za vlády Svatopluka pokřtil našeho prvního historicky doloženého přemyslovského knížete Bořivoje a jeho ženu Ludmilu (70.-80. léta 9. století). O okolnostech jejich křestu vypráví i legenda, podle níž měl dříve přijmout křest i samotný Svatopluk - tento akt však není historicky doložen.
Zatímco Metoděj zůstal na Velké Moravě až do své smrti v roce 885, Konstantin se tak dlouho nezdržel a odešel do Říma, kde se stal mnichem a přijal své řeholní jméno Cyril. To už bylo ale na sklonku jeho života. Zemřel roku 869.
5. červenec byl jako státní svátek ustanoven v roce 1990. Pro křesťany, kteří ctí Konstantina a Metoděje jako světce, je připomínkou přijetí náboženství. Pro nevěřící může být tento svátek dnem, kdy naše země opustily pravěký způsob života a vyšly vstříc kultuře.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Cyril_a_Metod%C4%9Bj
https://www.novinky.cz/tag/cyril-a-metodej-12043
