Článek
„Dar“ genetiky
Dosyta se najíst rozhodně nebylo v historii lidstva samozřejmostí a častý nedostatek potravy paradoxně vedl k tomu, že se naše tělo naučilo poměrně efektivně ukládat tukové zásoby na horší časy. Tuky jsou totiž jednou ze základních živin a lidský organismus je přirozeně potřebuje uchovávat nejen pro případ hladovění, ale i k ochraně vnitřních orgánů (před poškozením nárazy a prochladnutím). Množství a skladba potravy tak přímo ovlivnily evoluci moderního člověka. Významným milníkem našeho vývoje bylo doplnění jídelníčku o maso, jež díky obsahu bílkovin a železa umožnilo i zvětšení lidského mozku, a později též o obiloviny, které se staly základním zdrojem živin všech dávných civilizací a společně s živočišnými produkty zřejmě umožnily i výrazný nárůst populace, protože ženy díky nim mohly dříve odstavit své děti od mateřského mléka a plodit další potomky.
Vášeň pro sladké
Rovněž naše chuť na sladké má své opodstatnění. Příroda nám tím jednoduše říká, že i cukry jsou nezbytnou živinou - obzvláště u dětí, jež potřebují mnoho energie nejen pro celodenní skotačení, ale i pro svůj růst. Kromě jedlých plodů (a i jiných částí rostlin) získávali lidé cukry samozřejmě z medu, který si dokázali opatřit již v pravěku jeho vybíráním z pláství divokých a později i domestikovaných včel. Včelařství tak patří k nejstarším lidským dovednostem. Kdo by si však myslel, že tím je výčet historických zdrojů sladkého potěšení úplný a že třtinový cukr je až výdobytkem moderní společnosti, ten je na omylu. Tato surovina byla totiž objevena již ve starověké Indii a do Evropy se dostala více než čtyři staletí před naším letopočtem. Byla ovšem velmi vzácná, a tak se k opravdovým cukrovinkám dostaly běžně jen děti ze zámožných rodin. Jejich otylost pak byla spíše známkou společenské prestiže a nebylo na ni nahlíženo jako na něco špatného. Ba naopak - cukr byl v pozdějších staletích považován za lék a jako takový byl předepisován malým i velkým k léčbě různých neduhů.
Sugar kills! Opravdu?
Potraviny bohaté na sacharidy byly vždy klíčové - chléb, jejž znaly v různých podobách všechny velké kultury, byl v minulosti považován za Boží dar a náležitě uctíván. Miliony životů zachránila další potravina - brambory, jejichž původní odrůdy byly pro svůj krásný květ dovezeny do Evropy původně jako okrasná rostlina. Pěstování jedovatého bramboříku se zde ujalo rychle, avšak ke zjištění, že jeho hlízy jsou jedlé, došli lidé až se zpožděním. Z brambor se pak díky jejich výživovým hodnotám, odolnosti a uskladnitelnosti stala novověká superpotravina, dostupná i chudině.
Boubelatí amorkové
Zatímco dnes jsou brambory a obiloviny (zejména pšenice) na černé listině dietářů, předchozí generace by nad jejich odříkáním nevěřícně kroutily hlavou. Symbolem tělesné krásy byly lidé plnoštíhlí i obézní, nikdy však vychrtlí. A jinak tomu nebylo ani v antice, vyznávající ideál atletické postavy mužů i žen. I její představa zdravého dítěte byla ztělesněna kyprými amorky, jimž by nejedna dnešní matka ve strachu z obezity odpírala jídlo. Oplácaná děťátka v podobě baculatých andělíčků se pak stala symbolem baroka, což je vzhledem k vyčerpání třicetiletou válkou a velkou morovou epidemií, jež v 17. století zasáhla celou Evropu, více než pochopitelné.
Aby mělo tělo z čeho brát
Naši předci si již dávno uvědomovali, že dobře živené děti lépe zvládají choroby, které lidstvo po tisíciletí provázely (a některé provázejí dodnes), a proto dělali vše pro to, aby své potomky vždy nasytili. Na tloušťku se přitom nijak škaredě nepohlíželo (obzvlášť u nejmenších). Kromě nedostatku, který nemohli lidé ovlivnit, byla jediná omezení spojena s nábožensky podmíněnými půsty a křesťanskou upomínkou jednoho ze sedmi smrtelných hříchů - nestřídmosti. Tu si ovšem dřívější společnost vykládala porůznu. Od starověku po novověk se totiž pohané i křesťané při různých příležitostech oddávali čirému obžerství, přičemž hostiny trvaly klidně i několik dní a prostory k nim určené byly nezřídka vybaveny nádobami na vyprázdnění přeplněných žaludků hodujících, kteří tak mohli vesele pokračovat dál v přejídání. Dochovaným dokladem je například pověstné „blicí korýtko“ na hradě Buchlov.
Tlusté dítě jako ideál
Přesvědčení, že silnější tělesná konstituce napomáhá překonávat nemoci, platilo ještě i v první polovině minulého století - nelze se tedy moc divit, že mnoho matek, narozených za dob monarchie, razilo heslo: tlusté dítě - zdravé dítě. Jejich generace si ještě pamatovala krutý hlad, který za první světové války sevřel Prahu a jiná větší města, do nichž se nedostávalo potřebné množství potravin (ty putovaly především na frontu). Situace nebyla o moc lepší ani za protektorátu a ještě další léta po válce bylo jídlo na příděl. V 50. letech bylo nadměrné zásobení potravinami (a průmyslovými výrobky) dokonce trestným činem a tzv. „křečci“, obzvláště pokud pocházeli z poražených tříd (živnostníci, sedláci, továrníci, šlechta), byli svými spoluobčany udáváni a veřejně lynčováni. Měl-li kdo dostatek, snažil se nakrmit hlavně svou rodinu.
Postižení chudých
Špatná výživa byla u dětí též příčinou nevratných deformací kostry - křivice. Na vině byl nedostatek vitamínu D, rozpustného v tucích, který krom toho, že napomáhá imunitě, je důležitý i pro ukládání vápníku v kostech. Z toho důvodu byly generace dětí přikrmovány rybím tukem, o jehož účincích se nepochybuje ani dnes, ale naštěstí je k dostání v produktech, jež mají co do chuti a pachu k odpornému medikamentu našich (pra)prarodičů opravdu daleko.
Léčba hladem
Dětské diety byly v první polovině minulého století zcela výjimečné a téměř výhradně se vázaly k léčbě závažných onemocnění. Například až do 20. let bylo extrémní omezení příjmu potravy jediným prostředkem v boji s diabetem. Úmrtnost dětí v důsledku cukrovky byla v podstatě stoprocentní a každý den svého života musely vykoupit krutým hladověním. Úplné vypuštění cukrů z potravy zkrátka není možné. První dětský pacient byl zachráněn až roku 1922 v Torontu, kdy mu bylo podáno několik injekcí nově objeveného inzulinu.
Historický paradox
Chápání dětské obezity jakožto vážného problému je tedy spíše novodobým jevem a odříkání potravy je ve své podstatě historickým paradoxem. 60 let blahobytu, díky nimž u nás v současnosti každé čtvrté dítě trpí obezitou, je v dějinách moderního člověka, jež se píší již po desítky tisíc let, pouhou kapkou v moři. Kdyby tomu bylo naopak, trápila by nás dnes nejspíš extrémní štíhlost a neschopnost našeho organismu uchovat potřebné zdroje na zlé časy - a dost možná bychom tu ani nebyli.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/pred-sto-lety-lekari-poprve-podali-inzulin-zachranil-zivot-chlapci-a-potom-dalsim-milionum-lidi-24985
https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99ivice
https://szu.gov.cz/aktuality/vice-nez-60-procent-cechu-ma-nadvahu-trpi-ji-az-ctvrtina-deti-obezita-zpusobuje-zavazne-zdravotni-komplikace/
https://jidelny.cz/obiloviny-a-jejich-vyznam-pro-lidskou-vyzivu-1/
https://www.fnol.cz/pdf/to/zelezo.pdf
