Článek
Tohle téma je pro mě obrovská osobní srdcovka. Všichni moji synové strávili svá studijní léta v zámoří, kde se věnovali primárně basketbalu. Na vlastní oči jsem viděla, jak skvěle může fungovat systém, který mladého člověka netlačí ke zdi a nenutí ho vybrat si mezi tréninkem a školní lavicí. Jako dlouholetá ředitelka gymnázia a zřizovatelka škol se podpoře talentů věnuji dennodenně. Jsem přesvědčená, že v životě pedagoga neexistuje lepší pocit, než když dokážeme talent včas objevit, dát mu prostor a naplno rozvinout jeho potenciál.
Sportovec jako lidský kapitál, ne problémový žák
Často slýchám argument, že sportovci ve škole chybí a nic neumí. Je to hluboký omyl. Tito mladí lidé pochopitelně čelí vysoké absenci a velký objem učiva musí dohánět individuálně po večerech nebo o víkendech. Právě tato tvrdá škola je ale formuje pro zbytek života.
Tito studenti excelují v cílevědomosti, samostatnosti, umí si organizovat čas a díky častým výjezdům disponují skvělým mezinárodním rozhledem a znalostí cizích jazyků. Jsou zvyklí na přísný režim, stres a obrovskou míru osobní odpovědnosti. Zeptejte se personalistů v top firmách – právě proto z těchto mladých lidí po skončení sportovní kariéry často vyrůstají vynikající manažeři, inovátoři a přirození lídři týmů.
Stát má v těchto dětech obrovský lidský kapitál. Pokud je dnes unavíme byrokracií nebo je necháme odejít do zahraničí (odkud se často už nevrátí), pálíme tím naše vlastní veřejné investice do budoucnosti této země.
Česká republika se pyšní dlouhou historií skvělých sportovních úspěchů. Pokud na ně ale chceme navázat, musíme si přestat lhát do kapsy. Současná podpora talentů na středních školách nedává smysl. Minulý týden jsem na toto téma iniciovala v Poslanecké sněmovně kulatý stůl se zástupci klíčových sportovních svazů, Národní sportovní agentury, krajů a ředitelů škol. Výstupy z praxe naplno odhalily to, co mnozí tušíme: systém funguje jen díky dobré vůli a „osvícenosti“ jednotlivých ředitelů, nikoliv díky promyšlené státní strategii.
Podpora talentu? Bez pravidel a jen pro někoho
Prvním a zcela fatálním zjištěním je, že nám chybí tvrdá data. Stát dodnes nemá centralizovaný registr mladých sportovních talentů. Evidujeme zhruba 1 700 dětí na vysoce specializovaných sportovních gymnáziích. Ale co ty tisíce dalších nadějných hokejistů, lyžařů, florbalistů nebo atletů, kteří studují na běžných průmyslovkách, lyceích nebo odborných učilištích? Ty systém nevidí. A my přece nemůžeme efektivně řídit systém za stovky miliard korun, pokud nemáme přesný přehled o tom, jaké jsou reálné potřeby našich talentů. Opět se tak ukazuje, že vzdělávání řídíme bez dat a podle dojmů.
Překonání rigidity a byrokracie
Současný středoškolský systém je pro vrcholového sportovce často byrokratickou překážkovou dráhou. Svazy jasně formulovaly, že jejich svěřenci se potýkají s nejednotným přístupem k individuálním studijním plánům a s drakonickým omlouváním obrovské absence, kterou zimní či kolektivní sporty logicky přinášejí.
Moderní školství musí umět plně využít hybridní a distanční formy vzdělávání. Nemůžeme po reprezentantovi, který je na tříměsíčním soustředění na ledovci, vyžadovat fyzickou přítomnost ve třídě, když mu dnešní technologie umožňují asynchronní studium. Potřebujeme zavést modulovou výuku a uvolnit ředitelům škol legislativní ruce tak, aby pro ně reprezentant nebyl jen papírovou zátěží a rizikem, ale naopak prestiží
Naše legislativní iniciativa tak spojuje tvrdou pedagogickou a manažerskou praxi s reálnou zkušeností z té nejvyšší sportovní úrovně
Spojení pedagogické praxe a vrcholového sportu
Na potřebné systémové změně úzce spolupracuji se svým poslaneckým kolegou Jakubem Jandou. Jakub jako bývalý úspěšný reprezentant, vítěz Světového poháru a Turné čtyř můstků, zná realitu vrcholového tréninku zevnitř. Sám si prošel dráhou, kdy musel skloubit extrémní nároky mezinárodních závodů se středoškolským a vysokoškolským studiem. Z vlastní zkušenosti potvrzuje, jak fatální pro rozvoj talentu je, když stát místo podpory generuje administrativní překážky. Jako člen podvýboru pro sport přináší nezbytné „svazové“ know-how a společně sdílíme jasnou vizi: chceme mladým talentům pomáhat v rozvoji, nikoli je trestat za to, že chtějí reprezentovat svou zemi. Naše legislativní iniciativa tak spojuje tvrdou pedagogickou a manažerskou praxi s reálnou zkušeností z té nejvyšší sportovní úrovně..
Náš sněmovní kulatý stůl byl teprve začátkem. V diskuzi budeme pokračovat a na základě tvrdých dat brzy představíme konkrétní legislativní změny. Panuje jednoznačná shoda na tom, že vzdělávací systém musíme okamžitě zkvalitnit a úzce provázat s praxí sportovních svazů a krajských zřizovatelů.
Budoucnost českého sportu i ekonomiky totiž leží v naší schopnosti netrestat ty, kteří chtějí makat na 100 procent v tělocvičně i ve třídě.
