Článek
Nedávná tisková konference vlády přinesla další smutné, ačkoliv pro tuto koalici příznačné představení. Andrej Babiš se v přímém přenosu před novináři utrhl na svého ministra školství. Ptal se ho, proč vlastně posíláme peníze soukromým a církevním školám, když máme přece ty státní.
Nevím, proč to pan Plaga komentuje. Možná by mohl vysvětlit občanům, proč dáváme 20 miliard korun ročně pro privátní školy.
Robert Plaga, který se už bohužel stal jen fackovacím panákem pro premiérovy hysterické výlevy a o plánech na škrty ve svém vlastním resortu se zjevně dozvídá až ex post z médií, poslušně sklopil hlavu.
Ráda tedy panu premiérovi odpovím místo něj. Představa, že podpora neveřejných škol je jakási volitelná státní charita, je hlubokým nepochopením toho, jak vůbec funguje české školství.
Rodiče dětí v soukromých školách jsou řádní daňoví poplatníci. Státní příspěvek na vzdělání jejich dítěte ho proto musí logicky následovat, ať už usedne do lavice v jakékoli škole.
Soukromé školy jsou plnohodnotnou součástí vzdělávacího systému:
- Rodiče platí daně jako my všichni. Není to žádný dar. Rodiče dětí v soukromých školách jsou řádní daňoví poplatníci. Státní příspěvek na vzdělání jejich dítěte ho proto musí logicky následovat, ať už usedne do lavice v jakékoli škole, která je zapsaná ve školském rejstříku. Tyto školy plní veřejný zájem a jsou plnohodnotnou součástí našeho vzdělávacího systému.
- Zachraňují kapacity státu. Bavíme se tu o 140 tisících dětech. Neveřejné školy dnes zajišťují 17 % kapacity všech středních škol v republice. V Praze, kde je demografický tlak největší, suplují dokonce více než třetinu míst! Bez nich by státní systém okamžitě zkolaboval.
- Šetří peníze nám všem. Žák na soukromé škole stojí státní rozpočet reálně MÉNĚ peněz než žák ve škole veřejné, protože nezanedbatelnou část nákladů na sebe dobrovolně přebírají právě rodiče.
Co by se stalo, kdyby Babiš svůj nápad zrealizoval?
Pokud by vláda tyto školy odřízla od peněz, logicky by je to existenčně ohrozilo a část z nich by zanikla. Těch zmiňovaných 140 tisíc dětí by rázem „zůstalo na ulici“ a musel by se o jejich vzdělání postarat stát.
Výstavba odpovídajících nových kapacit by si okamžitě vyžádala investice ve výši až 200 miliard korun. A provozní úspora pro státní rozpočet? Nulová! Byli bychom v těžkém minusu, protože by následně stát platil za vzdělávání těchto dětí ve veřejné síti znatelně vyšší jednotkové náklady než doteď. Je to zkrátka čirý fiskální amatérismus.
‼️👀 Premiér se pustil do ministra školství Roberta Plagy. Babiš nechápe, proč stát posílá privátním a církevním školám peníze.
— Renáta Zajíčková (@RenataZajickova) September 7, 2026
To zas bude mrzení, až zjistí, že rodiče dětí na soukromých školách daně platí také. pic.twitter.com/lC0NM9ZAxI
Škrty ve vzdělávání během rekordního zadlužování státu?
Celá tato debata jen ilustruje zoufalost současné vlády. V době ekonomického růstu sekají astronomické deficity, v rozpočtu školství jim chybí 50 miliard korun (a ve střednědobém výhledu stovky miliard), ale místo koncepčních reforem hledají, kde by dětem a rodičům ještě něco seškrtali.
Tento útok na neveřejné školy je ale ve své podstatě i útokem na soukromé vlastnictví a svobodu volby. Snaha zlikvidovat alternativu a posílit státní monopol má velmi neblahou historickou pachuť – přesně takto systematicky útočili na vzdělanost komunisté po roce 1948.
Snaha stavět proti soběrodiče dětí na veřejných a soukromých školách k tomu nemá daleko.
Od vládních obhájců teď často čtu absurdní argument: „Když si to platí rodiče a církev, proč by to měl dotovat stát?“ Odpověď je jednoduchá. Pokud chce stát tyto rodiny připravit o příspěvek, ať jim okamžitě poskytne masivní daňové úlevy. Není přece žádný racionální důvod, aby tito lidé platili vzdělávání dvakrát – jednou ve svých vysokých daních, ze kterých nic nedostanou, a podruhé na školném.
Zahrávání si s naší bezpečností
V době, kdy Evropa čelí bezpečnostním výzvám a hybridní válce Ruska, je vzdělaná, kriticky uvažující společnost naší úplně první linií obrany. Systematické podfinancování školství a dušení soukromé iniciativy tak znamená přímé ohrožování naší vnitřní bezpečnosti stejně jako mezinárodní konkurenceschopnosti.
Školství dnes nepotřebuje laciné výkřiky na tiskovkách. Potřebuje silné vedení, které rozumí ekonomické realitě, dokáže se postavit za rodiče a děti, a nenechá ze sebe dělat fackovacího panáka.
