Článek
Asistentů pedagoga je v systému skutečně příliš mnoho a jejich nárůst po léta nekontrolovaně rostl. Tento bobtnající problém jsme museli začít systémově řešit už my v minulé vládě. Proč ale vůbec vznikl? Byla to vláda ANO a ČSSD, která společné vzdělávání uvrhla na školy bez přípravy, bez mantinelů a bez zdrojů. A byl to právě Robert Plaga, kdo během svého prvního působení v čele resortu nejenže s tímto kolosálním problémem nic nedělal, ale zavedením takzvaných PHmaxů (financování školství podle odučených hodin, nikoliv podle kvality) definitivně proměnil regionální školství v černou díru na peníze. Rozpočet školství se zdvojnásobil, přitom kvalita výuky stagnuje. A nyní se týž ministr tváří jako zachránce situace. Bohužel, tak jako už mnohokrát ukázal, chybí mu odvaha a pro složitý problém nabízí jednoduché řešení.
Změnu parametrů ministr prezentuje jako opravu inkluze, ve skutečnosti mu jde pouze o úspory.
Místo toho, aby asistenty směřoval tam, kde jsou děti se skutečnými a vážnými problémy, chce je rozdělovat plošně, prostým matematickým vzorcem podle velikosti školy a naplněnosti tříd.
Důvod je jednoduchý: panu ministrovi vůbec nejde o děti, kvalitu výuky nebo o pomoc přetíženým učitelům. Jde mu výhradně o úspory. Nedokázal totiž u Aleny Schillerové a Andreje Babiše vyjednat pro resort školství slibované peníze. Na asistenty pedagogů v základních školách a družinách by letos podle odhadů ministerstva mělo z rozpočtu jít necelých deset miliard korun. Robertem Plagou navrhovaná změna by měla ročně uspořit okolo tři čtvrtě miliardy. To se mu samozřejmě hodí.
Ptáte se, co plošné nařízení způsobí v praxi? Školy se standardní, bezproblémovou skladbou žáků nyní dostanou asistenty přidělené tabulkově, i když je vlastně nepotřebují. A školy v náročnějších regionech, které se potýkají například s vysokou koncentrací dětí s poruchami chování, už na dostatek asistentů zkrátka nedosáhnou, protože jim to podle ministerského excelu nevyjde.
Pokud by to Plagovi u veřejnosti prošlo, zabil by dvě mouchy jednou ranou - ušetřil by peníze a formálně by si odškrtl splnění slibu v programovém prohlášení.
Ministerstvo do už tak složitého a těžkopádného systému hodí obrovské vidle a nadělá v něm ještě větší zmatek. Plošné nastavení je z podstaty nesmysl. Zcela ignoruje specifické potřeby různých lokalit, odlišnou skladbu obyvatel i složité socioekonomické podmínky.
My jsme přitom v minulé vládě jasně ukázali, jak má vypadat moderní a adresná podpora, když jsme prosadili takzvanou indexaci škol. Tento nástroj automaticky směřuje vyšší finanční prostředky přesně do těch sociálně znevýhodněných regionů, kde jsou podpůrné pozice a speciální pedagogové reálně potřeba. Ministr Plaga ale tento daty podložený systém de facto obchází a ordinuje slepé tabulkové škrty. Výsledkem bude absurdní chaos.
Pan ministr jen slepě škrtl peníze a zamíchal kartami tak, aby to navenek vypadalo jako promyšlená koncepce. Není. Je to jen hloupý způsob, jak ušetřit. Tudy cesta ke kvalitnímu vzdělávání nevede. Školství nepotřebuje přesouvat asistenty naslepo podle tabulek. Potřebuje kompletní proměnu systému inkluze, flexibilitu a modernizaci vzdělávací infrastruktury.
Plaga slíbil opravu inkluze, místo toho plošně škrtá dětem peníze. Aby to prodal jako systémovou změnu, vychytrale u toho míchá kartami. Výsledek? Jeho úřednický excel trestá školy v náročných regionech a plošně rozdává asistenty tam, kde nejsou potřeba.https://t.co/JD7oYiIO9t pic.twitter.com/R0T14IpoU7
— Renáta Zajíčková (@RenataZajickova) August 8, 2026
Skutečnou revizí inkluze nabízí pouze promyšlená strukturální změna školské sítě.
Pojďme si nalít čistého vín – inkluze v našich školách nefunguje. Namísto dalšího lití miliard do neefektivního systému musíme změnit jeho samotnou architekturu. Řešení existuje, a je součástí návrhu reformy Reformy 8+2. Zkrácení základní školy na osm let a přesun devátého ročníku – z nějž se dnes stala jen drahá a neproduktivní čekárna na přijímačky – do povinného dvouletého středoškolského stupně. Tímto logickým krokem se na základních školách skokově uvolní obrovské prostorové, personální i finanční kapacity, které dnes zbytečně vážeme na udržování statu quo. Najednou budeme mít k dispozici volné učebny i kvalifikované pedagogy pro ty, kteří je skutečně potřebují.
Získaný prostor a zdroje využijeme pro zřízení takzvaných speciálních průchozích tříd přímo na běžných školách. My v ODS dlouhodobě říkáme, že kvalita výuky celého kolektivu musí být na prvním místě a nesmí být obětována na oltář nefunkční ideologie. Děti s vážnými poruchami chování, psychickými obtížemi či jinými bariérami dostanou v těchto průchozích třídách intenzivní, vysoce odbornou a individualizovanou péči, aniž by se tím dál rozvracela výuka většiny. Tato podpora ale bude naprosto flexibilní – dítěti ji poskytneme přesně v míře a ve chvíli, kdy ji opravdu potřebuje, s jasným cílem vrátit jej do běžného proudu, jakmile to situace dovolí.
Nevymýšlíme přitom žádné utopie. Inspirujeme se tam, kde to prokazatelně funguje – v moderních a špičkových vzdělávacích systémech severských zemí, jako jsou Finsko či Estonsko. Tam je přesně tato flexibilní podpora a prostupnost zcela běžnou praxí. Stát tam totiž nenutí školám plošná tabulková řešení jako u nás ministr Plaga, ale dává systému důvěru a pravomoci. O podobě inkluze a podpůrných opatření musí rozhodovat kompetentní ředitel jako manažer, který do detailu zná svou školu, učitele i žáky, nikoliv úředník z Prahy s excelovou tabulkou. Jen tak se české školství konečně posune od rigidního přežívání k moderní a výkonné instituci.
