Článek
O lásce se mluví mnoho. Je předmětem nesčíslného počtu písní, románů a filmů, ale není lehké říci, co se jí rozumí. Každopádně načančaná a prázdná slova o lásce mají vždy jednu velikou sestru, která se o slovo přihlásí dříve nebo později: pochybnost. S ní se ztrácí půda pod nohama. Proto nejen v máji, onom čase lásky, tolik lidé prahnou po tom, aby je měl někdo skutečně, ale už opravdově rád. Aby aspoň pro někoho něco znamenali na celém tom velkém světě. To hledání děsí, však není na vybranou: jen hledající mohou nalézt. Zatímco básník Vrchlický by „za trochu lásky šel světa kraj“, mediální guruové jako by jí měli v reklamách a seznamkách na rozdávání.
Akutní výbušná vše spalující romantická láska je sice nádherný stav, ovšem současně je jako akutní psychóza – činnost mozku v tomto stavu se radikálně odlišuje. Na rozhodné okamžiky přichází teprve tehdy, až se stává obtížnou. Láska je láska, když není jednosměrkou. Ve všech jejích formách – v lásce partnerské, manželské, přátelské. A teprve když jde do tuhého, ukáže se, jaká je. Je-li vůbec.
Jedno komerční podobě lásky upřít nemůžeme: symbol srdce. Je totiž pro ní příhodný. Srdce prostřednictvím systol a diastol umí přijímat i dávat. Tak jako správně nastavený vztah.
Láska není byt připravený na klíč. Spíše dům, který zbudujeme, pak udržujeme a často opravujeme.
Milí čtenáři, právě proto všechno: hodně síly k opravám! Nebojte, má to smysl a stojí to za to!
