Článek
Co jsem knězem, dělali mně na farách dobrou společnost psi. První na Vysočině byla fenka Besina, co ráda koukala přes zeď, když kolem důstojně a za doprovodu „rakva-bendu“ kráčel pohřební průvod. Na jižní Moravě potom druhá fenka Falina, která disponovala neskutečnou škálou zvuků na každou situaci a hosty vítala pusinkováním pěkně z čumáku na „čumák“. Musela se ale dobře hlídat, aby neutíkala. Třeba do kostela. Jak tam slyšela můj hlas, snažila se tam všemocně vklouznout. A po ní převzala štafetu fenka Larra. Miluje fotbal. Nebo spíše míče, každý mně šmajzne. Snad bych ji mohl vzít na finále Ligy mistrů. Ovšem to víte: kradla by i tam. Tak nic… Zůstává jen to, že ji všechno odpustím (a ona to dobře ví a hodlá v nelegálním si braní míčů pokračovat) a že kromě toho všechno ostatní dělá na jedničku.
Psi, kočky, morčata, papoušci a kdejaká další zvířata jsou v našem národě prostě v oblibě. Každé je tvorem Božím, a tak k nám patří. Takové vánoční jesličky si bez vola, osla či ovcí neumíme ani pořádně představit. Zvířecí přátelé nás stále provázejí, jsou to bytosti schopné cítění i mají svá trápení. Znám to z terénu: pro mnoho starých lidí je pes nebo kočka jediný přítel v celém domě.
Dle Bible, knihy knih, byla příroda Bohem člověku svěřena jako dar a jako úkol k její ochraně. Na různých místech apeluje na správný vztah k zvířatům. Jako například Kniha Přísloví ve své dvanácté kapitole označuje krutost ke zvířatům za mravní poskvrnu: „Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro bezbožníka je nelítostné.“ Desatero v knize Exodus dokonce zahrnuje dobytek do příkazu svátečního klidu.
Dobré lidské srdce v sobě zahrnuje sympatii a soucit se všemi tvory, cítí s nimi a snaží se je ušetřit utrpení nebo je aspoň umenšit a posílit jejich blaho. Ovšem žádný extrém není zdravý: ani necitlivost vůči nim, ani přehnaný cit. Člověk je druhově odlišný od zvířete, například od onoho psa, podobně jako ten od pampelišky. Z toho plyne, že člověk nesmí dělat se psem co s pampeliškou a nemůže nakládat s člověkem jako se psem (utratit jej, když oslepne apod.). Jako je člověka nedůstojné trápit zvířata, tak je neadekvátní utrácet za zvířata sumy peněz, které jsou určeny ke zmírnění utrpení lidské bídy.
Jistě byste sem tam rádi věděli, co si vaši domácí mazlíčkové myslí. Je nás hodně, co bychom to rádi věděli, a tak knihy o psychologii zvířat čeká jistě slibná budoucnost. Snad nám k lepšímu porozumění může napomoci i následující text „psí modlitby“:
„Můj páníčku, život mi trvá 10-15 roků. Každé odloučení od tebe mně působí smutek. Pamatuj - Ty sis mě pořídil!
Dej mi čas, abych pochopil, co ode mě chceš.
Důvěřuj mi, nikdy tě nezklamu.
Nehněvej se na mě dlouho a za trest mě nezavírej. Ty máš své přátele a zábavu, já mám jen Tebe.
Povídej si se mnou. I když tvým slovům úplně nerozumím, stačí mi, když slyším tvůj hlas.
Uvědom si, že když mě biješ, mohl bych tě hravě kousnout, ale já to neudělám.
Jestli jsem někdy při práci špatný, dělám chyby nebo jsem líný, uvaž, že mi třeba není dobře nebo jsem unavený.
Starej se o mě, jsem-li starý, i Ty jednou zestárneš.
Buď v mých těžkých chvílích vždycky se mnou. S tebou je pro mě všechno lehčí.“
Milí čtenáři, hodně vzájemné radosti vám a vašim přátelům z říše zvířat!
