Kupovat auto? Proč bych si ničil život, když můžu jezdit na operák?

Když řeknu, že mám auto na operativní leasing, reakce lidí bývá stejná: „Takže platíš za něco, co ti nikdy nebude patřit? To je ale hloupost!“

Ale co je větší hloupost? Vzít si auto na leasing a užívat si jízdu bez starostí, nebo se zadlužit na roky, cpát peníze do oprav a na konci mít hromadu šrotu, kterou nikdo nechce?

Před pár lety jsem si pořídil první vlastní auto. Byl jsem na něj pyšný – do chvíle, než jsem zjistil, že mě bude stát víc, než jsem čekal.

Jednou mi praskla spojka – 20 000 pryč. Pak odešel alternátor – dalších 8 000. Do toho technická, pneumatiky, výměna oleje, a najednou se z „výhodného“ nákupu stal nekonečný černý tunel na peníze.

A když jsem ho chtěl prodat? Po třech letech mi za něj nabídli směšnou částku. Prý stáří, prý nájezd, prý běžné opotřebení.

Dneska mám auto na operativní leasing. Platím fixní částku, jezdím, a když se mi omrzí, prostě ho vyměním za nové. Nemusím řešit servis, pojištění je v ceně, a hlavně se nemusím bát, že jednoho dne budu platit desítky tisíc za nečekanou opravu.

„Ale to auto ti nikdy nebude patřit!“ říkají mi lidi.

No a co? A vám snad patří auto, když ho máte na úvěr? Jestli splácíte pět let půjčku, tak vám nepatří nic. A až doplatíte, stejně už má hodnotu poloviční.

Naši rodiče byli naučení, že mít vlastní auto je důkaz úspěchu. Jenže doba se změnila. Dnes už nemusíš nic vlastnit – hlavní je mít pohodlí.

Bydlení na hypotéku? Měsíční splátky.
Telefon na splátky? Měsíční splátky.
Netflix, Spotify, fitness členství? Měsíční splátky.

Tak proč by u auta mělo být něco jiného?

Já vím, že každý měsíc pošlu peníze, ale taky vím, že se nemusím o nic starat. Když se mi auto omrzí, vyměním ho. Když se pokazí, dostanu náhradní.

Neříkám, že operák je pro každého. Ale tvrdit, že vlastnit auto se vyplatí víc, je dnes už jen nostalgická hloupost.

Lepší je jezdit bez starostí, než být otrokem svého vlastního auta.