Článek
Ještě před pár měsíci byl normální kluk. Teď ho nepoznávám
Vždycky byl slušný, zodpovědný, na školu kašlal tak akorát jako každý, ale nikdy nebyl ten typ, co se někde zlíská pod obraz. A teď? Po prvních měsících vztahu sotva stojí na nohou.
Jeho „kamarádka“ se postupně proměnila v holku, kterou domů přivedl jako svoji přítelkyni. Přiznávám, že když jsem ji poprvé viděla, byla jsem v šoku.
- Oblečená jak z charitního kontejneru, neupravená.
- Rodina – 5 sourozenců, matka nepracuje, otec „občas na brigádě“.
- Neteř, která ji zná, říká, že děsně pije.
A co syn? Je jak omámený. Když byla u nás, přemluvila ho, aby nás poprosil o víno. Na akci s ní se opil tak, že sotva stál. Nikdy předtím takhle nepil.
Zamilovaný a zaslepený. Bojím se, že si nechá zničit život
Nemůžu říct, že by byla vyloženě drzá nebo neslušná. Ale ta atmosféra kolem ní mě prostě děsí.
- Pochází z úplně jiného světa než my.
- Je zvyklá brát život jinak – žádná budoucnost, žádné ambice.
- Syn je pro ni možná jen dobrá příležitost, jak se dostat k lepšímu životu.
A syn? Naprostá klasika. První vážná láska. Zbožňuje ji, brání ji, nechce slyšet nic špatného. A co když ho stáhne s sebou?
Co dělat? Zakazovat? To stejně nepomůže…
Samozřejmě, že bych nejradši řekla: „Okamžitě to ukonči, tahle holka tě jen potopí!“ Jenže realita je jiná:
- Je mu 17. Téměř dospělý, zákazy už moc nefungují.
- Čím víc budu tlačit, tím víc si ji bude idealizovat.
- Jestli do toho půjdeme silou, postavíme ho proti sobě.
A to nechci. Chci ho ochránit, ale nevím jak. Mám čekat, až mu dojde, že se řítil do průšvihu? Co když už bude pozdě?
Nechci se jen dívat, jak se řítí do problémů
Přemýšlím, jak na to jít. Jak ho donutit otevřít oči, ale neztratit si ho úplně?
- Mluvit s ním, ale ne tlačit. Klidně a nenápadně mu podsunout věci, co nám na tom vadí.
- Dávat mu svobodu, ale sledovat ho. Po očku si hlídat, kam to směřuje, a být připravená zasáhnout.
- Dávat mu najevo, že tu jsme. Aby věděl, že kdykoliv spadne, budeme ho chytat.
Vím, že se musí spálit sám. Ale nesnesu myšlenku, že by si úplně zničil budoucnost jen proto, že se zamiloval do špatné holky.
Mám čekat a doufat? Nebo ho nějakým způsobem přesvědčit, že si zahrává s vlastním životem? Protože zatím to vypadá, že čím víc se snažíme naznačit, že je to špatně, tím víc se k ní upíná…
