Článek
Hned jak jsem se odstěhoval od manželky, začal jsem si jako lék proti smutku náhodně psát s holkou z Facebooku. Oslovil jsem ji s nějakou otázkou, řekl, že se neznáme. Začali jsme si psát a už nepřestali. Moje první chyba byla, že my už jsme si před lety psali, jenže já si to nepamatoval. Měl jsem vymazané zprávy, ona ne, takže u ní jsem prostě pokračoval v konverzaci po deseti letech. Pro mě to byla úplně nová konverzace. Druhá chyba bylo to psaní.
Bylo fajn mít někoho nablízku (a telefon je vždycky nablízku). Smát se, těšit na každou novou zprávu. Ale přerostlo to v každodenní vypisování, srdíčka, smajlíky. Trvalo asi dva měsíce, než jsme se poprvé setkali. Po třech měsících, co jsme se znali online, jsem měl pocit, že spolu reálně chodíme, přestože jsme se potkali jen všehovšudy třikrát. A celé se to pokazilo. Lépe řečeno: celé jsem to pokazil já. Nechal jsem se oblbnout písmenky, zamiloval se, přikládal tomu všemu obrovskou váhu. Vždyť ona byla téměř dokonalá, bájný jednorožec.
Přiblížil se den, kdy jsem k ní měl jet. S vysokou pravděpodobností bychom měli sex. Pár dní před plánovaným setkáním jsem měl děti u sebe, takže jsem neměl čas, ona šla ke kamarádovi pařit. Byl jsem s tím v pohodě, ona poslala zprávu, abych se nebál, že s nikým nic mít nebude. Já odvětil, že je svobodná a ať si dělá co chce. Ona odpověděla: Aha? A už to bylo. Začal jsem přemýšlet, co že tedy vlastně jsme, chodíme spolu, je to vážné? Dala mi v průběhu psaní nejednu nápovědu k tomu, že pro ní to vážné je. Pro mě taky bylo. Byl to první vztah po rozchodu a já jím žil od rána do večera, i když jsme se neviděli. Inu, udělal jsem další kardinální chybu. Napsal jsem jí dlouhou vážnou zprávu o tom, že bychom si měli promluvit o nás, o hranicích, o svobodě a vlastnění a tak. Zpráva jí přišla na párty, kde chtěla primárně odpočívat a neřešit vážné věci. Nereagovala dobře. Nemohl jsem si vybrat horší moment na takovou akci. Zazdil jsem jak rozvíjející se vztah, tak případný sex. Kdybych se býval uměl zastavit a počkal ještě těch pár dní, mohli jsme si užívat a všechno by bylo v pořádku.
Každopádně jsem až později zjistil, že trpím nezdravou emocionální závislostí na jedné ženě, což mi nesvědčí a rozhodl jsem se tento problém vyřešit. V rámci změny životního stylu jsem se rozhodl pro kamarádění s lidmi, převážně lidmi ženského pohlaví. Inu, bylo třeba přesunout pozornost jinam a uklidnit se. Šel jsem proto na oběd s kamarádkou, bylo to fajn, domluvili jsme si další rande. Vídal jsem taky sousedku s malou dcerou. Sedávali na zahradě, kde si hrály i moje děti. Naprosto uvolněně jsme se sblížili a pásli děti na trávě společně. To se dělo v průběhu pár měsíců, vždy v poklidné, pohodové atmosféře. Naposledy jsme spolu šli na hřiště, pak ke mně domů na čaj (i s dětmi). Seděli jsme, povídali o vztazích a vzájemně si svěřili, jaké jsou naše vztahové a sexuální preference. Když jsme shledali, že jsme názorově kompatibilní, podívali jsme se na sebe jinýma očima. Domluvili jsme si další schůzku (bez dětí) za účelem rozvinutí milostného potenciálu.
A v novém bydlišti je hospoda, kde pracuje holka, kterou už jsem někdy někde viděl a líbila se mi. A vyskočila mi jako match na seznamovací aplikaci. A já pak otevřu dveře hospody někde na vesnici a ona tam stojí. Tak jsem se nechal obsloužit a když šla ven na cigaretu, následoval jsem ji. Popovídali jsme si a domluvili noční cígo po práci. Večer jsem šel za ní před dům, pozdě v noci, když jí z hospody odešel poslední host. A povídali jsme dál. Bylo to fajn.
Ještě si píšu s jednou hodnou, klidnou maminkou ohromně rozmazleného malého kluka, která je sice zlatá, ale bez syna nemá nikdy čas. Takže teď takhle proplouvám svými dny. Mezitím samozřejmě práce, péče o děti, péče o domácnost.
A víte co? Když jsem úplně přestal komunikovat, ta má vysněná z prvního příběhu po pár dnech napsala, že je jí líto, že jsme ten sex neměli. A že by možná… :)
Je fajn poslouchat všechny kouče, psychology, guruy, pickupery. Ale nejlepší škola je jít a dělat všechno, co ti vesmír právě teď nabídne. Do každé situace jít přímo, s úsměvem, dobrou náladou. A ono to vážně funguje. Stačí si v hlavě přehodit spínač z „nejde“ na „jde“. Ti vztahoví koučové mi reálně pomáhají. Určitě slepě nevěřím každé větě každého člověka, vyzobávám si rady na situace, které právě řeším. Jde to, změnit svoje nastavení. Říká se, že lidé se nemění, ale já si to nemyslím. Kdo chce změnu a rozhodne se udělat pro to tu práci, dosáhne svého cíle. Stačí změnit nastavení v hlavě. Pěstovat zdravé návyky, dobře jíst, cvičit. Mluvit, smát se, pracovat, bavit se. O to se teď snažím, to teď dělám. Stanovuji hranice, stavím si svůj svět a určuji svá pravidla.
Dělám spoustu chyb, ale tentokrát, asi poprvé v životě, mě skutečně hmatatelně posunují kupředu.
To je, milý deníčku, pro dnešek vše, až budu mít nové zážitky ke sdílení, dám vědět. Tak zatím, čau.
