Článek
V roce 2015 vydal Logic album Yzomandias. V té době šlo o zvukově i textově novátorský počin, v té době zněl rap v Čechách jinak a parta kolem labelu Milion+ tehdy změnila hiphopovou scénu. Bylo to jiné, drzé, originální, neslýchané. Dalo by se říci, že do té doby byl Logic víceméně outsider, nebyl komunitou příliš uznáváný, spíše nenáviděn. Léta byla jeho hlavním a jediným tématem marihuana a vše kolem ní, za což byl více odsuzován než ceněn. A s deskou Yzomandias a následně Ze Dna to zlomil a konečně a zaslouženě si vydobyl místo na výsluní, na kterém se od té doby vyhřívá.
Někdy v průběhu následujících let se Logic přejmenoval na Yzomandiase a jeho firma Milion+ (pod kterou spadá ještě několik dalších raperů a lidí kolem) od té doby úspěšně roste. V současnosti je to nezastavitelný kolos, leader českého rapového světa. 15. 9. 2023, o osm let později od alba Yzomandias, vyšlo pokračování Yzomandias 2 s podtitulem Zpátky na svoji planetu.
Každý, kdo poslouchá hudbu se s Yzem jistě setkal. Mnozí ho stále nenávidí, většina miluje, nebo alespoň uznává. Vyprodané shows a desítky releasů mluví za vše. O tom, jak se za ta léta posunul a jaké je nové cd je tenhle text.
Nová deska se oproti posledním plackám Milionu+ posunula zvukově a částečně i obsahově. Kruhy a Vlny s Nik Tendem se prezentovala jako uvědomělá, terapeutická záležitost, zůstalo však jen u jednoho singlu. Zbytek desky nikterak obsahově nezaujal, přestože obsahoval hity a jako každá z jejich desek zaznamenala úspěch. Letošní labelová společná deska Krtek Forever byla obsahově i hudebně o mnoho rozmanitější a pro mě jejich nejlepší počin za dlouhou dobu.
Novinka Zpátky na mojí planetu se většinově drží zaběhlých osvědčených formulí, což je škoda. Hudebně je vše v režii Deckyho, který tentokrát doručil melancholičtější hudby, které Yzovi sluší. V minulosti mi chyběly nějaké osobnější výpovědi, vše se už skoro deset let točí okolo stále stejných témat, kterými jsou cesta zdola na vrchol, oslavování drogového života, peníze, šperky, auta a děvky. Prostě klasická rapová témata, která už jsme v různých variacích nejen z Yzových úst slyšeli tolikrát, že nepřinášejí nic jiného než stereotyp a nudu. Patří to k žánru, ale je zde patrná výrazná vyprázdněnost. I na této desce jsou tato témata hojně zastoupena a songy nepřinášejí absolutně nic nového ani zajímavého. Yzo si stále potřebuje opakovat, co všechno dokázal, že je na vrcholu, vydělává spoustu peněz a drží s partou pospolu, snad aby kouzlo mohlo pokračovat a nikdo nemohl pochybovat o jeho úspěchu.
Stále se velebí drogy a život s nimi spojený, což fungovalo před lety, ale dnes už to není nic co by stálo za pozornost. Nehledě na vliv, který má Yzo na mladé lidi a děti, působí, jako by se zasekl spolu se svými boys v rokenrolovém způsobu života a nemůže, neumí nebo nechce z něj ven. V nějaké fázi jeho kariéry to bylo cool, dnes už to spíš vypadá, že místo řešení problémů, dospívání a řešení podstatných věcí své issues jen potlačuje a schovává pod nánosem drog. Což v době, kdy duševní zdraví je důležité téma, působí zpátečnicky, destruktivně a hloupě. Možná by bylo fajn vystřízlivět a začít mluvit jako dospělý muž, kterým je, nebo by alespoň mohl nebo měl být.
Abych jen nekritizoval, posun zde je a to v tématu žen a mluvení o nich. Už zde nejsou zastoupeny pouze jako kusy masa, sběratelské předměty a matrace k použití. Yzo konečně nechá nahlédnout i do svého soukromí a mluví o tom, že má nějaké city, prožil vztahy a že za ledovou tvrdou maskou je schovaný člověk, který prožívá lásky a milostné nezdary. Za to tleskám, konečně něco, co má váhu a je hodné jeho věku. Ale je toho málo.
První polovina desky šlape dobře, hudby jsou kvalitní a rýmy v rámci škatulky originální, i když ne nijak překvapivé. Druhá půlka už docela ztrácí tah, beaty začínají splývat a chybí větší změna nebo hit. Hosty rozebírat nebudu, odvádí slušnou práci, i když Nik Tendovy texty mají v průběhu let kvalitativně spíše klesající tendenci, hlasově však roste.
Yzomandias doručil řemeslně kvalitně odvedenou práci, melancholičtěji laděné tracky a konečně nechal nakouknout přes pozlátko diamantů a drahých cetek alespoň kousek do svojí duše. Za to má můj respekt. Je ale trochu smutné, že největší devíza alba je něco, co jiní mají v základní výbavě řadu let, ne-li od začátku. Kdyby se v budoucnu ještě více oprostil od povrchních témat a hudebně dospěl, bylo by to jedině k užitku. Celkově deska neurazí, ale ani příliš nenadchne. O úspěchu nahrávky netřeba pochybovat, protože Yzomandias má už tak kultovní status, že může vydat cokoliv a bude to hit. Právě proto by bylo fajn trochu zaexperimentovat a ukázat i jinou než ledovou, sjetou tvář. Takhle je to jen trochu lepší průměr.
6,5/10
