Článek
Doba je moderní, pokroková, stále se vyvíjí. Naše okolí se mění každý den, staré pořádky berou za své. Má to řadu výhod, ale taky to přináší jisté komplikace. A vztahy, ty jsou věčným tématem. Ale ani tady už neplatí to, co dřív. O to těžší je dnes získat a udržet si partnera.
Dříve, ještě před několika málo desetiletími, byla společnost možná omezenější, ale určitě jasnější na pochopení. Role mužů a žen byly jasně dané, nebylo pochyb o tom, kdo je kdo a co se od koho očekává. Dnes máme svobodu ve volbě genderu, pohlaví, role a potenciálních partnerů. A i když zůstaneme ve sféře heterosexuálních vztahů, může to být víc než náročné.
Naše babičky a dědečkové měli jasně daný scénář, ze kterého se vybočovalo jen zřídka. Muž měl hlavní slovo, vydělával peníze, zabezpečoval rodinu, ochraňoval. Žena podporovala muže, rodila, starala se o děti, pečovala o domácnost. Jasné jak facka. Ale některé ženy se necítily spokojené. Někteří muži také ne. A tak došlo ke změnám. Ženy získaly více práv a silnější slovo, muži dostali možnost více projevovat city, byli zapojeni do péče o děti a domácnost a tak dále.
Dnes jsou ženy emancipované, nezávislé, soběstačné. Umí vydělat spoustu peněz, můžou zastávat vysoké posty. Jejich hlas je slyšet. Umí se postarat, zařídit. Dokážou se postarat vlastně o všechno. A muže už na nic nepotřebují. Ano, můžou ho použít k sexu nebo jako osobního otroka, ale nepotřebují ho. Muži jsou dnes chápaví, citliví, komunikující. Bylo jim vyčítáno, že jsou tupí mačové, že se málo projevují, málo pláčou, málo mluví. Tak vzali rozum do hrsti a změnili to. Dnešní muž je už lepší. Umí se postarat o děti, umí se postarat o domácnost. Nebojí se dlouze mluvit o svých pocitech. Nebojí se plakat. Jenže…
Emancipovaná žena přijde domů ze svého dobře placeného zaměstnání, na první pokus zaparkuje svou pětimetrovou limuzínu do podélné, pět metrů deset dlouhé mezery. Doma vyřizuje maily, telefonuje. Nevaří, neuklízí, nehraje si s dětmi. To dělá muž. Ale muž chce být muž, je muž, jen už nemá prostor pro projevení svého mužství. Když se bude snažit dominovat, rozkazovat, bude za hlupáka. Moderní ženě přeci nebude nikdo rozkazovat, ona nebude poslouchat. Muž už nemůže hrát na to, že on zabezpečuje rodinu, protože žena může vydělat víc. Nebo nemusí, ale stále je silná a nezávislá. Nechápejte mě špatně, je dobře, že jsou ženy silné a sebevědomé. A je dobře, že muži jsou chápaví a citliví. Jen se ty role promíchaly tolik, že už není vůbec jasné kdo je kdo.
Žena může být nezávislá, ale stále by měla být ženská, milující, naslouchající, pečující. Muž má být rozumný, komunikovat, věnovat se dětem. Ale když mu žena sebere možnost projevit svou mužnost, když ho nenechá ochraňovat, dominovat, rozhodovat, když ho alespoň na oko nenechá být tím silným vůdcem, nedělá to dobrotu.
Silné, sebevědomé ženy, neberte mužům co je jejich a neberte na sebe všechny úkoly. Ano, víme, zvládnete všechno samy a nás kromě početí už k ničemu nepotřebujete. Ale může být takový vztah pak šťastný? Má být žena ve vztahu chlapem a chlap ženou? Určitě ne. A chlapi, buďte chlapi. Buďte laskaví a chápaví, ale i rozhodní a dominantní. Nečekejte vždy na ženin souhlas a svolení. Nebude si vás pak vážit.
Ano, pomáhejme si, mluvme spolu. Dělejme co umíme a co je nám příjemné bez ohledu na pohlaví. Ale nezapomínejme na svou podstatu. Penis ani vagína není něco, co bychom měli libovolně operativně odřezávat a přišívat podle nálady. Je důležité, s čím jsme se narodili a kdo jsme. Když to silou přetlučeme, abychom uspokojili někoho jiného, nemůže a nebude to fungovat.
