BBC ukazuje, proč jsou plány koalice chybné

Narodil jsem se a vyrostl v Británii a v Praze teď žiju už více než dvaatřicet let. Události na ČT v 19:00 jsou dnes součástí mého každodenního rituálu – samozřejmě i s předpovědí počasí. Přesto mám na zahradě také dvoumetrovou satelitní anténu, kterou jsem si nechal nainstalovat jen kvůli příjmu BBC. Rád bych místo toho platil dvojnásobek českého koncesionářského poplatku za digitální předplatné, ale BBC ho v zahraničí nabízet nesmí, a tak jsem si za nemalé peníze pořídil parabolu. Technik, který ji instaloval, mi řekl, že kdykoli uvidí takovou anténu na domě v Praze (nebo do sta kilometrů od ní), ví jistě, že tam bydlí Brit. Nám Britům, kteří jsme odešli do zahraničí, BBC velmi chybí. Mnoho lidí po celém světě, včetně lidí v ČT, ji považuje za matku všech veřejnoprávních médií. Důvody, proč je pro Brity tak důležitá, však koaliční politici v současné debatě vůbec nezmiňují – nejspíš proto, že jim nedokážou porozumět.

Lidé rádi mluví o věcech, které je „definují“, zvlášť když stárnou. Já bych vybral tři: dětství a život v Londýně; fotbalové tribuny, na kterých stojím od svých osmi let; a BBC. Je těžké vysvětlit někomu, kdo s ní nevyrůstal, jak velký prostor BBC v britském životě zaujímá. Každý má své vlastní příklady. Některé sdílí většina: volební noci, stále oblíbený pořad Strictly (StarDance na ČT vzniká v licenci BBC) nebo přírodopisné filmy Davida Attenborougha (je mu dnes sto let a stále pracuje – ikona uvnitř ikony). Sledovanost těchto pořadů dosahuje až 20 milionů diváků. Jiné pořady jsou výjimečné jen pro poměrně málo lidí, protože BBC vysílá pro menšinu stejně jako pro většinu.

Koncem 80. let jsem byl jedním z té menšiny. Zajímalo mě, co se děje za železnou oponou, a BBC uváděla filmy z „východní Evropy“, mimo jiné i Proč?, český film o fotbalových chuligánech. Sledoval jsem ho v úžasu. Jestliže byla komunistická moc tak silná, říkal jsem si, jak to, že nedokázala zvládnout fotbalové chuligány? Dodnes jsem však nepotkal jiného anglického fotbalového fanouška, který by ten film viděl.

Jak byly známky změn ve východní Evropě stále zřetelnější, pořad BBC Newsnight o dění pravidelně informoval. Po většinu 80. let ho moderoval John Tusa, mimořádně uznávaný profesionál, který poté stanul v čele Světové služby BBC. Dnes je pasován na rytíře; narodil se ve Zlíně a jeho rodina přišla do Británie v roce 1939. Na podzim 1989, když moji kolegové zůstávali po práci v hospodě, spěchal jsem domů na zpravodajství Newsnight o událostech v Praze. 17. listopadu jsem sledoval záběry studentů na Národní třídě a uvědomil si, že se před mýma očima píšou dějiny. Tehdy jsem samozřejmě netušil, že někde v tom davu studentů je moje budoucí žena.

BBC tohle všechno mohla dělat, protože nebyla závislá na příjmech z reklamy. Komerční stanice by v roce 1970 Monty Pythona nikdy neodvysílala – mnoho lidí v tehdy ještě konzervativní zemi pobuřoval. BBC však kritiku ustála a z pořadu se stal určující symbol britské společnosti a humoru. Když jsem přijel do Prahy, pořádala zdejší kina celonoční projekce Monty Pythona.

První generální ředitel BBC John Reith vymezil její poslání třemi slovy: informovat, vzdělávat a bavit. Koncesionářský poplatek je způsob, jak se toto poslání financuje. Protože platí všichni, patří vysílatel všem. Nevytváří jen pořady, které přilákají inzerenty; musí vysílat i pro děti, pro starší lidi, pro venkov, pro menšinové jazyky a menšinový vkus. Poskytovala vysílací čas Otevřené univerzitě (Open University). A protože peníze přicházejí přímo od veřejnosti, a ne z ročního státního rozpočtu, nemusí vysílatel každý rok žádat ministry o prostředky na svou práci: na kladení nepříjemných otázek politikům, na vývoj dalšího skvělého seriálu, jako byli Peaky Blinders, nebo na další úžasnou sérii Davida Attenborougha (Modrá planeta III má premiéru příští týden). Tato nezávislost je klíčem k pochopení BBC a toho, proč je pro Brity tak důležitá.

Světová služba BBC (BBC World Service) sehrála v letech studené války zásadní roli a já ji hodně poslouchal v posledních letech, kdy se železná opona rozpadala. Když jsem přijel do nové, svobodné České republiky, s radostí jsem zjistil, že tu vysílá místní česká stanice Světové služby. Mezi jejími moderátory byl mladý muž, který si získával jméno zpravodajstvím o domácí politické scéně. Jmenoval se Václav Moravec. Léta globální expanze však přinesla i nepřátelství majitelů velkých soukromých vysílatelů. V roce 1994 Rupert Murdoch vyřadil televizní vysílání Světové služby BBC ze své asijské satelitní sítě Star TV, protože její nezávislé zpravodajství dráždilo čínskou vládu – a on chtěl čínský trh pro sebe. Bylo to hanebné a ukázalo se, že majitelé pravicových médií budou úspěšného veřejnoprávního vysílatele vždy považovat za nekalou konkurenci: lobbují přímo u politiků a k útokům na něj využívají svá vlastní média. Tuto roli neustále plní The Sun, Murdochův největší britský deník. Mnoho kritiků ČT a ČRo má podobné motivy. Když slyšíte hlasitou a vytrvalou kritiku ČT od mediálních komentátorů, doporučuji podívat se na ně blíže a „sledovat peníze“.

…a Britové se o něm neustále přou.

Poplatek je stejný pro důchodce v malém bytě jako pro milionáře, takže chudší domácnosti zatěžuje víc. Neplacení poplatku je v Británii trestným činem, což mnoho lidí považuje za nepřiměřené. Mladí lidé stále častěji sledují streamovací služby místo živého vysílání a ptají se, proč by měli platit (přestože i oni sledovali Peaky Blinders!). BBC je pravidelně obviňována z podjatosti ve zpravodajství a publicistice – zleva i zprava. Musí se snažit dát prostor všem stranám sporu, a většina lidí tu „druhou“ stranu slyšet nechce. Když BBC udělá chybu, sklidí víc kritiky než soukromá média. Chybu udělala i v případu, který rozzlobil amerického prezidenta Trumpa. Ale podívejte se, co se děje teď: Trump se snaží BBC zastrašit žalobami o náhradu škody ve směšně vysokých částkách – a BBC se mu u soudu postavila. Na rozdíl od CBS a dalších soukromě vlastněných stanic jsme akcionáři BBC my, plátci poplatku. A my nepovolíme žádné mimosoudní vyrovnání Trumpových přehnaných nároků, protože nechceme, aby naše peníze skončily na jeho osobním bankovním účtu.

Winston Churchill kdysi řekl, že demokracie je nejhorší forma vlády, s výjimkou všech ostatních. Totéž si dnes myslím o koncesionářském poplatku.

Skutečnou otázkou není, zda lidé za veřejnoprávní média zaplatí. Zaplatí tak či tak – buď poplatkem, nebo ze svých daní. Skutečnou otázkou je, kdo drží kasu. U poplatku jdou peníze od veřejnosti k vysílateli podle předem daných pravidel. Při přímém financování ze státního rozpočtu, které navrhuje koaliční vláda, procházejí peníze každý rok rukama právě těch politiků, které má vysílatel kontrolovat. Některé země, které poplatek zrušily, vybudovaly kolem nového systému silné právní záruky. Česká vláda žádný plán podobných záruk nepředložila.

Británie není dokonalá země a BBC není dokonalý vysílatel. Britové však už sto let zachovávají věrnost systému, který říká: tohle patří nám všem a žádná vláda si to nesmí přivlastnit. Jsem hrdý na to, že téměř všichni Češi v mém životě obdivují jak pořady BBC, tak principy, na kterých stojí. Bojují za tytéž principy, na nichž stojí ČT a ČRo, a já jako český občan a plátce poplatků stojím po jejich boku. Doufám, že se k nám 15. listopadu na Letné připojíte.

V příštím článku: vláda mluví o evropských zemích, které poplatky zrušily, ale už neříká, že tyto země zároveň zavedly silné právní záruky nezávislosti veřejnoprávních médií.