Článek
Ukazují to průzkumy veřejného mínění, třeba tento nejnovější. Mnoho Američanů to překvapuje, zejména proto, že pravicová vláda, pokud počítáme i vlády koaliční, byla v Británii u moci v posledním období 14 let.
Vlastně se mě na to žádní Američané nikdy nezeptali, protože až na velmi vzácné výjimky ho ti, které potkávám, také nemají rádi. Takže jsem nikdy nemusel příliš vysvětlovat, proč ho nemám rád; nebo přesněji řečeno, proč si myslím, že je to odporný, druhý nejhorší světový vůdce po Putinovi a není způsobilý vést ani výlet důchodců k moři, natož jadernou supervelmoc.
Naštěstí v roce 2020 Londýňan jménem Nate White napsal široce oceňované vlákno na Twitteru, které nyní znovu koluje v reakci na Trumpův hlučný návrat na globální scénu. Určitě mluví za mě o Trumpovi a myslel jsem si, že by to mohlo být zajímavé čtení i pro Čechy.
Celé vlákno si můžete přečíst zde na Twitteru. Níže jsou kurzívou uvedeny body, které považuji za nejrelevantnější z toho, co pan White říká.
Trumpovi chybí určité kvality, kterých si Britové tradičně váží.
Například nemá žádnou úroveň, žádný šarm, žádnou eleganci, žádnou důvěryhodnost, žádný soucit, žádný vtip, žádné teplo, žádnou moudrost, žádnou jemnost, žádnou citlivost, žádné sebeuvědomění, žádnou pokoru, žádnou čest a žádnou grácii. A (my Britové) máme rádi humor.
A i když Trump může být směšný, nikdy neřekl nic ironického, vtipného nebo jen vzdáleně zábavného - ani jednou, nikdy. Neříkám to rétoricky, myslím to doslova: ani jednou, nikdy. A tento fakt je pro britskou citlivost obzvláště znepokojující - pro nás je absence humoru téměř nelidská. Ale u Trumpa je to fakt. Zdá se, že ani nechápe, co je to vtip - jeho představa vtipu je nevkusný komentář, negramotná urážka, náhodný akt krutosti. Trump je troll. A jako všichni trollové není nikdy vtipný a nikdy se nesměje; pouze se škodolibě chechtá nebo posmívá.
A děsivé je, že nemluví jen hrubými, nevtipnými urážkami - on tak skutečně přemýšlí. Jeho mysl je jednoduchý robotický algoritmus malicherných předsudků a reflexivní zlomyslnosti. Nikdy není žádná podvrstva ironie, komplexity, nuance nebo hloubky. Všechno je jen povrch.
Někteří Američané to možná vidí jako osvěžující upřímnost. My ne. Pro nás to znamená nemít žádný vnitřní svět, žádnou duši.
A v Británii tradičně stojíme na straně Davida, ne Goliáše. Všichni naši hrdinové jsou stateční outsideři: Robin Hood, Dick Whittington, Oliver Twist. Trump není ani statečný, ani outsider. Je přesným opakem. Není ani rozmazlený bohatý chlapec nebo chamtivý tlusťoch. Je spíš jako bílý slimák.
A co hůř, je tím nejneodpustitelnějším ze všeho pro Brity: je to tyran, šikanuje druhé. To jest, kromě situací, kdy je mezi tyrany; pak se náhle promění v uslintaného poskoka. (Pan White zde pravděpodobně odkazuje na Trumpovo první setkání s Putinem jako prezident) Existují nepsaná pravidla pro tyto věci - Queensberryho pravidla základní slušnosti - a on je porušuje všechna. Útočí směrem dolů - což by gentleman nikdy neudělal, nemohl udělat - a každá jeho rána míří pod pás. Obzvlášť rád kope do zranitelných nebo těch bez hlasu - a kope do nich, když jsou na dně.
Takže skutečnost, že významná menšina - možná třetina - Američanů se dívá na to, co dělá, poslouchá, co říká, a pak si myslí ‚Jo, vypadá jako můj typ chlapa‘ je pro Brity zdrojem zmatku a nemalého zármutku, vzhledem k tomu, že:
Američané mají být hodnější než my, a většinou jsou, a
Nepotřebujete být Colombo, abyste si všimli několika vad toho muže.
Tento poslední bod je to, co zvláště mate a děsí britské lidi a mnoho dalších lidí také; jeho chyby se zdají být zatraceně těžké přehlédnout. Koneckonců je nemožné přečíst jediný tweet nebo slyšet ho říct větu nebo dvě, aniž byste zírali hluboko do propasti. Proměňuje nedostatek tvořivosti v uměleckou formu; je Picasso malichernosti; Shakespeare sraček. Jeho vady jsou fraktální: i jeho nedostatky mají nedostatky, a tak dále ad infinitum.
Kéž bych uměl psát jako pan White. Samozřejmě existuje mnoho elegantních, ale kritických názorových textů o Trumpovi. Text pana Whitea je jiný a, jak doufám, hodný vaší pozornosti, protože se mu úspěšně podařilo vyhnout se jakýmkoliv zmínkám o politice. Nemůžete poznat, jak pan White volí v Británii, ani jak by volil, kdyby byl občanem USA. Přesto doufám, že vám vysvětlil, proč on a mnoho dalších Britů, včetně mnoha těch, kteří volí konzervativní stranu, nemají Trumpa rádi.
A právě v tom spočívá skutečný význam Whiteovy analýzy pro české čtenáře. V době, kdy se politika stala téměř výhradně kmenovou záležitostí - kdy naše politické preference často automaticky určují všechny naše ostatní postoje - nabízí pan White osvěžující perspektivu. Jeho text se vyhýbá jakýmkoliv politickým argumentům a místo toho se zaměřuje čistě na otázky charakteru, stylu a osobnosti. Tím nám připomíná důležitou pravdu: je možné, dokonce žádoucí, oddělit náš názor na člověka od našich politických preferencí. Můžeme souhlasit s něčí politickou pozicí, a přesto kriticky hodnotit jejich charakter, stejně jako můžeme nesouhlasit s politikou někoho, koho osobně respektujeme. V dnešní polarizované době je tato schopnost rozlišovat mezi politikou a charakterem možná důležitější než kdy jindy.
